Mycí chemie versus kvalita vodních toků a ploch

Co způsobuje eutrofizaci vod

Letošní horké léto prospívalo málokomu. Jedním z mála organismů, které si vedra užívaly, byly sinice, kvůli nimž se ve většině vodních ploch nedalo koupat. Proč sinic v posledních letech přibývá, kdo je hlavním viníkem a lze proti tomu bojovat?

Jak vzniká vodní květ

Vysoké letní teploty a stojatá voda jsou ideální kombinací pro přemnožení sinic (cyanobakterií), které pro lidi i zvířata představují vážné zdravotní riziko. Když udeří vedra, voda se rychle prohřívá, což v kombinaci s dostatkem slunečního svitu a živin (zejména fosforu a dusíku) způsobuje jejich masivní rozvoj a tvorbu takzvaného vodního květu a přemnožení planktonu. Posléze, po jejich masovém odumření, se projeví nedostatek kyslíku ve vodě (zejména u dna, kde ho odebírá tlení hmoty) a následné vymírání ryb a dalších organismů. Toxické látky pocházející ze sinic, dekompozitorů a rozkládajících se organismů mohou však v extrémním případě působit na většinu či celou rybí populaci i další organismy v potravním řetězci. Přístupu kyslíku do spodních vrstev brání pyknoklina - vrstva oddělující vodu s odlišnou hustotou.

Tomuto jevu, tedy procesu obohacování vod o živiny, zejména dusík a fosfor, říkáme eutrofizace. Rozlišujeme přirozenou eutrofizaci (jejímž hlavním zdrojem je výplach těchto živin z půdy a rozklad mrtvých organismů) a nepřirozenou, až nadměrnou, způsobenou lidskou činností.

Původci znečištění

Dusíkaté látky a fosfáty způsobující nepřirozenou eutrofizaci často pocházejí z hnojiv používaných v zemědělském sektoru a deštěm splavovaných do vodních toků. Dalšími zdroji jsou třeba některé prací a mycí prostředky, přicházející do řek kanalizací, především ty, pocházející z průmyslového sektoru. Prací a mycí prostředky pro domácnosti totiž už fosfáty, které mají schopnost změkčovat vodu a zvyšovat účinnost praní a mytí, neobsahují. Podle výnosu Evropského parlamentu může být v pracích prostředcích od roku 2013 nanejvýš 0,5 gramu fosforu na jednu náplň. Stejné pravidlo platí od roku 2015 i pro myčky nádobí.

V České republice platí přísná omezení pro prací prášky pro domácnosti již od roku 2006, na úrovni celé EU pak plošný zákaz od roku 2013. Dnešní běžně prodejné prací prášky a gely pro domácnosti již fosfáty obsahovat nesmí. Nahradily je např. zeolity nebo polykarboxyláty. U prostředků do myček nádobí byl limit pro obsah fosforu výrazně zpřísněn v roce 2017.

Problémem jsou i automyčky

Problém však přetrvává v čisticích prostředcích pro myčky v průmyslovém použití, kde jsou fosfáty dosud povoleny. Přísné evropské a české zákazy, které od roku 2013 a 2017 eliminovaly fosfáty z domácích pracích prášků a tablet do myček nádobí, se totiž vztahují výhradně na spotřebitelské produkty pro domácnost. Také automyčky spadají pod průmyslové a profesionální využití, kde legislativa kompletní plošný zákaz fosfátů nezavedla.

I když nová evropská legislativa (nařízení EU 2026/405) postupně zavádí přísnější limity pro průmyslové detergenty, fosfor se v nich v různých formách (fosfáty, fosfonáty) stále legálně používá. Důvodem je extrémní efektivita fosfátů při odstraňování odolné špíny (oleje, saze, brzdový prach) a schopnost změkčovat tvrdou vodu.

Mycí centra a čerpací stanice však nesmí vypouštět vodu volně do přírody. Moderní provozy mají vlastní čistírny odpadních vod s recirkulací vody, které většinu fosforu odfiltrují. Jenže ne všechny látky obsažené v čisticích prostředcích jsou ČOV schopné zachytit. A v České republice navíc řada z nich nedisponuje terciálním stupněm čištění, který by byl nutný pro odstranění některých problematických látek - především fosforu.

Fosfátům z pracích a mycích prášků tak může připadnout až polovina celkového znečištění fosforem v povrchových vodách - a to přesto, že v pracích prostředcích jsou fosfáty od roku 2013 zakázány směrnicí EU.

Jaké je složení mycí chemie

Profesionální autokosmetika (aktivní pěny, autošampony, vosky) je chemicky mnohem agresivnější než prostředky pro domácnost a skládá se z následujících klíčových složek:

1.Povrchově aktivní látky (Tenzidy)snižují povrchové napětí vody, emulgují mastnotu, oleje a vytvářejí bohatou pěnu. Musí být ze zákona biologicky rozložitelné. Některé levnější typy však stále mohou škodit vodním organismům.

2.Fosfáty a fosfonátyzměkčují tvrdou vodu, brání usazování vodního kamene v tryskách a pomáhají uvolňovat anorganické nečistoty. Způsobují eutrofizaci (přemnožení sinic a řas), pokud uniknou do povrchových vod.

3.Chelatační činidla (např. EDTA, NTA)váží ionty těžkých kovů, čímž zesilují účinek šamponu. Jsou špatně biologicky rozložitelné. Mohou v přírodě uvolňovat těžké kovy usazené v sedimentech zpět do vody.

4.Alkálie (hydroxid sodný/draselný)zvyšují pH (často na hodnotu 12 až 13) u silných předmývacích pěn, aby rozpustily organické nečistoty (hmyz, ptačí trus). Vysoké pH je toxické pro vodní život, odpadní voda se proto před vypuštěním musí neutralizovat.

5.Syntetické vosky a sušiče (Kationtové tenzidy)vytvářejí na laku hydrofobní film, který odpuzuje vodu a usnadňuje sušení. Často obsahují ropné deriváty nebo silikony, které zatěžují čistírny odpadních vod.

Mycí chemie bez fosfátů

Stále častěji se v popisech profesionálních pěn a šamponů setkáte s označením "Phosphate-free" (bez fosfátů).

Takové prostředky profesionální automyčky dnes již běžně používají ze dvou hlavních důvodů: z důvodu místní ekologické regulace a kvůli tlaku na šetrnost k recyklačním technologiím. I když legislativa fosfáty v tomto průmyslu plošně nezakazuje, moderní provozovatelé a výrobci autochemie (např. značky Koch-Chemie, Nerta či BKF) nabízí ucelené bezfosfátové řady.

U moderních samoobslužných bezkontaktních myček (tzv. "wapky" v boxech) se využívají buď tekuté chemické koncentráty, nebo mikroprášek. Klasické mikroprášky bývají na bázi fosfátů, protože skvěle změkčují vodu a drhnou špínu. Výrobci ale dnes běžně dodávají ekologické alternativy (např. Orange FF od BKF Carwash), které jsou zcela bezfosfátové a nahrazují je biologicky odbouratelnými složkami.

Recyklace odpadních vod

Většina moderních portálových myček funguje v uzavřeném cyklu. Voda, která steče z auta, neputuje ihned do kanalizace, ale čistí se v podzemních nádržích a příslušné ČOV přímo v areálu mycího centra a vrací se zpět do oběhu, čímž se ušetří 70-90 % vody.

Pokud by chemie obsahovala příliš mnoho fosfátů, v teplých podzemních nádržích plných vody by došlo k masivnímu přemnožení bakterií a řas (k vnitřní eutrofizaci).To by vedlo k ucpávání filtrů, trysek a k silnému zápachu vody (voda by "zahnívala"). Provozovatelé proto bezfosfátovou chemii volí i z čistě ekonomických a provozních důvodů.

Před stavbou mycího centra musí provozovatel získat povolení od vodoprávního úřadu, který stanovuje přísné limity pro látky vypouštěné do veřejné kanalizační sítě (tzv. kanalizační řád). Pokud se myčka nachází v oblasti s citlivými podzemními vodami nebo čistírna odpadních vod v dané obci nestíhá filtrovat fosfor, úřad myčce nařídí používat výhradně bezfosfátové prostředky.

Aby myčka bez fosfátů vůbec dokázala auto umýt (zejména v oblastech s tvrdou vodou), výrobci používají komplexotvorné alternativy a organické kyseliny/soli (např. na bázi glukonátů nebo polymerů), které dokážou vodu změkčit a navázat minerály podobně efektivně, avšak v přírodě se rychle a bezpečně rozloží.

Všechny velké řetězce čerpacích stanic v České republice (jako Orlen, MOL, OMV či Shell) dnes již v naprosté většině případů používají mycí prostředky bez fosfátů, případně chemii splňující nejpřísnější ekologické certifikáty. Důvodem není legislativní zákaz, který navíc v průmyslu plošně neplatí, ale ochrana jejich vlastních čistíren a recyklačních technologií a snaha o získání mezinárodních ekoznaček.

Jak jsou na tom jednotlivé řetězce?

Řetězec MOL na svých portálových myčkách oficiálně využívá výhradně profesionální německou autokosmetiku značky Kiehl. Tyto produkty jsou kompletně bezfosfátové, biologicky snadno odbouratelné a vysoce šetrné k lakům i k recyklačním systémům vody.

Síť Orlen, která je lídrem českého trhu, deklaruje, že na svých 117 mycích linkách používá autokosmetiku nové generace s přísnou německou certifikací VDA (Asociace automobilového průmyslu). Certifikace VDA přísně limituje a v mnoha třídách chemie zcela vylučuje používání agresivních fosfátů z důvodu ochrany materiálů aut (plastové lišty, hliníkové komponenty) a životního prostředí. Myčky Orlen navíc recyklují až 85 % použité vody. Aby tato voda v podzemních nádržích nezahnívala a netvořily se v ní řasy (vnitřní eutrofizace), je použití bezfosfátové chemie pro provoz technicky nezbytné.

Mycí linky OMV TopWash sázejí na uzavřený ekologický cyklus s vlastními moderními čističkami odpadních vod. OMV spolupracuje s předními dodavateli ekologicky odbouratelných detergentů (často značka Caramba nebo Sonax Pro), kde jsou fosfáty nahrazeny moderními komplexotvornými látkami. To jim umožňuje bezpečně čistit odpadní vodu a plnit přísné limity městských kanalizací.

Podobně jako konkurence, i Shell v rámci svých globálních cílů udržitelnosti spolupracuje výhradně s dodavateli, kteří dodávají chemii šetrnou k životnímu prostředí (např. Christ nebo Washtec). Jejich aktivní pěny a šampony jsou postaveny na bázi organicky odbouratelných tenzidů bez obsahu volných fosfátů.

Jak lze bezfosfátovou myčku spolehlivě poznat? Hledejte loga jako EU Ecolabel (květina s hvězdičkami) nebo zmínku o certifikaci VDA.