Alessandro Bartelloni - Interview

Dekarbonizace musí být realizovatelná

Jedním z pořadatelů pražské konference Clean Energy & Mobility Summit 2026 byla bruselská asociace FuelsEurope, zastupující významné producenty paliv. Jejím ředitelem je Alessandro Bartelloni, který je dnes jedním z nejvýznamnějších evropských diplomatů v oblasti energetiky. Na své "misi" se snaží, aby kapalná paliva měla své legislativní místo v Evropě i po roce 2035. Po skončení konference jsme ho požádali o rozhovor.

Proč se FuelsEurope rozhodla uspořádat tuto klíčovou konferenci v Praze a jak hodnotíte dosavadní dialog s vládami a zástupci průmyslu z regionu střední a východní Evropy?

Střední a východní Evropa je region, kde se o energetické transformaci nediskutuje abstraktně, ale velmi konkrétně, na základě průmyslových, ekonomických a sociálních aspektů. Během summitu jsme byli svědky hlubokého zapojení jak ze strany tvůrců politik, tak i průmyslu. Dialog byl otevřený, pragmatický a zaměřený na implementaci. V regionu existuje jasná ochota pokročit v dekarbonizaci, ale také silné povědomí o tom, že konkurenceschopnost a bezpečnost dodávek nesmí být ohroženy. Tato kombinace činí diskuzi obzvláště cennou a v mnoha ohledech i poctivě zakořeněnou než v jiných regionech. Z osobního hlediska je Praha také místem, s nímž cítím silné spojení: Strávil jsem zde několik let na začátku své pracovní kariéry a vždy je pro mě smysluplné se sem vrátit a podílet se tak na budování budoucnosti tohoto regionu i celé Evropy.

Pokud byste si musel vybrat jeden klíčový poznatek z letošního summitu, který by mohl změnit směřování evropské mobility, co by to bylo?

Byla by to konvergence kolem jednoduché, ale silné myšlenky: dekarbonizace musí být realizovatelná, nejen ambiciózní. Napříč panely panovalo společné uznání, že řešení musí fungovat v praxi, v reálných fleetech, infrastruktuře a průmyslových systémech. Právě zde je zcela zásadní diskuse o technologické neutralitě, investičních podmínkách a systémové integraci. Tento posun od ambicí k realizaci je podle mého názoru nejdůležitějším poznatkem.

Konkurenceschopnost byla hlavním tématem celé konference. Jak se podle vašeho názoru střední Evropě daří vyvažovat ambiciózní cíle Green Dealu s realitou místního průmyslu ve srovnání se zbytkem unie?

Střední Evropa k této rovnováze přistupuje velmi realisticky. Existuje zde podpora klimatických ambicí, ale také jasné pochopení, že konkurenceschopnost, cenová dostupnost a průmyslová kapacita jsou nedílnou součástí této rovnice. Politici i lidé z průmyslu hledají způsoby, jak implementovat Green Deal ekonomicky udržitelným způsobem. Bez konkurenceschopného průmyslu není transformace. Dlužno dodat, že ve srovnání s podobnými debatami na úrovni EU je zdejší diskuse méně ideologická a více cílená.

Střední a východní Evropa má starší vozový park než západní Evropa. Je podle vašeho názoru realistické dosáhnout dekarbonizace dopravy v tomto regionu bez rozsáhlého zavádění udržitelných paliv typu drop-in pro stávající spalovací motory?

Vzhledem k charakteristikám vozového parku ve střední a východní Evropě by bylo extrémně náročné dosáhnout dekarbonizace v krátkodobém až střednědobém horizontu bez přispění udržitelných paliv typu drop-in. Elektromobilita bude hrát klíčovou roli, ale obnova vozového parku a vybudování potřebné infrastruktury bude nějakou dobu trvat. Obnovitelná a nízkouhlíková paliva umožňují okamžité snížení emisí využitím stávajícího vozového parku a infrastruktury. Tato paliva jsou také součástí dlouhodobého řešení, protože jsou vhodná pro nákladní a kamionovou dopravu a mají uhlíkovou stopu srovnatelnou - nebo dokonce nižší - s elektromobilitou. Obnovitelná a nízkouhlíková paliva nejsou alternativou k elektromobilitě, ale doplňkovým řešením, které urychlí přechod.

Summit svedl politiky, producenty paliv a provozovatele dopravy. Jak zásadní je tento druh "mezisektorové komunikace", aby dekarbonizace neskončila jako soubor nerealizovatelných předpisů, které nepůjde zavést do praxe?

Není to jen klíčová, je to doslova nezbytná podmínka úspěchu. Riziko, kterému unie často čelí, spočívá v navrhování izolovaných politik bez pochopení toho, jak se promítají do reálných omezení pro průmysl, provozovatele dopravy nebo poskytovatele infrastruktury. Spojení politiků, výrobců paliv a koncových uživatelů umožňuje konfrontovat ideje s realitou. V důsledku to pomáhá k tomu, aby regulace nebyla jen ambiciózní, ale také proveditelná. Bez tohoto druhu dialogu existuje velké riziko, že regulace zůstanou jen v teoretické rovině a nebudou proveditelné.

Vnímáte region střední a východní Evropy vzhledem ke specifickým vlastnostem vozového parku a energetické infrastruktury jako budoucí "laboratoř" pro testování kombinace elektromobility a obnovitelných paliv?

Ano, myslím, že je fér říci, že střední a východní Evropa může sloužit jako testovací pole pro diverzifikovaný energetický mix. Region kombinuje různé typy infrastruktury, rozmanitý vozový park a silný průmysl. To vytváří správné podmínky pro experimentování s kombinací elektromobility, obnovitelných paliv, ale také vodíku a různých bioplynů. To, co zde funguje, může poskytnout velmi cenné ponaučení i pro zbytek Evropy.

Často hovoříte o potřebě technologické neutrality. Domníváte se, že současná legislativa EU dává společnostem dostatek prostoru pro vývoj obnovitelných a nízkouhlíkových paliv ve srovnání s bateriovými elektromobily?

Princip technologické neutrality je široce podporován, ale jeho implementace je stále nerovnoměrná. V některých oblastech má současný rámec tendenci upřednostňovat určité technologie před jinými. Není dobré, když zákonodárce vybírá konečné řešení na základě ideologie. Výsledky pak mohou být pouze zklamáním a zároveň to může vytvářet nejistotu pro investory a zpomalovat vývoj řešení, které by vedlo k rychlejšímu snižování emisí. Skutečně technologicky neutrální rámec by se měl zaměřit na reálné výsledky snižování emisí, což by umožnilo různým řešením vítězit tam, kde jsou nejúčinnější.

Pokud budou e-paliva oficiálně uznána jako klimaticky neutrální, je možné vyvinout potřebnou výrobní kapacitu a infrastrukturu v regionu střední a východní Evropy, aby se stala cenově dostupnými pro běžné spotřebitele?

Potenciál existuje, a to i ve střední a východní Evropě, ale rozšíření e-paliv bude záviset na správných rámcových podmínkách. Výrobní kapacita vyžaduje dlouhodobé investice, přístup k obnovitelné energii a předvídatelné regulační signály. Pokud budou tyto podmínky splněny, náklady se mohou časem snížit, jak jsme viděli u jiných technologií. Střední a východní Evropa by mohla hrát významnou roli v propojení průmyslových klastrů s obnovitelnými zdroji energie.

Přechod na elektromobilitu by mohl zvýšit závislost i na Číně, zejména z hlediska výroby a distribuce baterií. Role dekarbonizovaného rafinérského sektoru využívajícího odpady a biomasu by pak mohla spočívat i v poskytování vyššího stupně energetické nezávislosti střední Evropy?

To je velmi důležitá otázka. Vzhledem k tomu, že se Evropa elektrifikuje, musí si být vědoma nových závislostí, zejména v dodavatelských řetězcích baterií. Naopak střední Evropa má přístup k domácí biomase, surovinám na bázi odpadu a zavedené průmyslové základně. Vývoj obnovitelných a nízkouhlíkových paliv z těchto zdrojů může přispět k diverzifikaci energetického mixu Evropy a posílení určitého stupně energetické nezávislosti, nikoli k nahrazení jedné závislosti druhou.

Jaká je vaše vize "vodíkové páteře" střední Evropy? Mělo by se toto úsilí zaměřit především na průmysl, skladování energie nebo těžkou dopravu?

Vodík bude hrát "meziodvětvovou" roli. Bude nezbytný pro průmysl, kde elektrifikace často nestačí. Přispěje ke skladování energie a flexibilitě systému. A bude hrát roli i v dopravě, zejména u nákladní kamionové dopravy a výroby syntetických paliv. Ve střední Evropě by prioritou mělo být budování vodíkové infrastruktury krok za krokem, počínaje průmyslovým využitím a postupným rozšiřováním na další aplikace.

Jaký odkaz by měl tento summit zanechat pro příští rok? Plánuje FuelsEurope v těchto regionálních aktivitách pokračovat, nebo se nyní pozornost přesune spíše k legislativnímu lobbingu přímo v Bruselu?

Hlavním odkazem by mělo být jasnější propojení mezi ambicemi a výsledky. Pražský summit ukázal, že v celém regionu existuje silná angažovanost a že řešení jsou z velké části známá. Klíčem je nyní převést je do praxe a investičních rozhodnutí. FuelsEurope bude jistě i nadále aktivní jak na úrovni EU, tak v regionech, protože je třeba vést diskuzi do všech detailů a poznatky regionů jsou v tomto ohledu zásadní.

Jaký vzkaz tato akce vysílá investorům? Je střední Evropa připravena na velké investice do výroby e-paliv a pokročilých biopaliv?

Střední Evropa má silný potenciál. Existují zde průmyslové kapacity, relevantní infrastruktura a rostoucí politická angažovanost. Zároveň však investoři hledají předvídatelnost a konzistenci v celém regulačním rámci. Pokud budou splněny správné podmínky, může region přilákat významné investice do obnovitelných paliv, vodíku a dalších nízkouhlíkových technologií.

S jakými dojmy z Prahy odjíždíte? Vidíte v regionu střední a východní Evropy spíše obavy z transformačního procesu, nebo naopak odhodlání stát se lídrem v oblasti nových technologií?

Z Prahy si odnáším kombinaci realismu a odhodlání. Existují obavy ohledně složitosti transformace a jejích ekonomických důsledků, ale je zde také silná ochota být součástí řešení a v určitých oblastech dokonce vést. Tato rovnováha mezi opatrností a ambicemi je v mnoha ohledech přesně to, co Evropa v této fázi potřebuje.