Interview s Miroslavem Stříbrským

Dopředu mě žene odpor vůči nedomyšleným regulacím

Majitel a jednatel společnosti Unicode Systems a mimo jiné i zakladatel vydavatelství Petrolmedia, které vydává časopis Petrol magazín a pořádá konference Petrol Summit, letos oslavil významné jubileum. Jeho práci oceňují nejen provozovatelé čerpacích stanic, kteří využívají hardware i software od firmy Unicode Systems, ale vlastně všichni, kterým leží na srdci fungování celého petrolejářského oboru díky jeho mediálním aktivitám i práci v ČAPPO. V souvislosti s tím byl ve všeobecné shodě odborné komise, která vyhlašuje ceny Petrol Awards, oceněn titulem Osobnost roku. A to si samozřejmě zaslouží bilanční rozhovor.

Co pro vás ocenění Osobnost roku v petrolejářském průmyslu znamená?

Ocenění Osobnost roku v petrolejářském průmyslu beru především jako ocenění práce celého týmu lidí, se kterými jsem měl možnost poslední desítky let spolupracovat - v Unicode Systems, Petrolmedia i v široké komunitě petrolejářského retailu.

Zároveň to vnímám jako potvrzení, že má smysl držet se technických faktů, ekonomické logiky a zdravého rozumu, i když je zrovna módní energetická ideologie, jejíž nositelé a propagátoři mají většinou jen minimální znalosti ohledně reálné problematiky dopravy, paliv pro mobilitu nebo oboru čerpacích stanic.  A je to i závazek: dál nahlas říkat, kde jsou regulace v rozporu s fyzikou, ekonomikou a praxí, byť to není vždy populární, zejména pak v oficiálních médiích.

Když se ohlédnete za svou kariérou, které milníky považujete za klíčové pro formování vaší profesní dráhy?

Když se ohlédnu zpět, tak kromě odvahy k založení firmy v roce 1990, byly klíčové tři milníky.

Ten první byl vstup do světa IT pro čerpací stanice v době, kdy se ještě prodávalo "jen palivo" a digitalizace znamenala maximálně elektronický stojan - tehdy jsme si uvědomili, že data jsou pro provoz stejně důležitá jako palivo v nádržích.

Druhým milníkem bylo založení Petrol magazínu, protože nás to posunulo z role dodavatele technologií i do role moderátora odborné debaty v oboru.

A třetím zlomem byl vstup ČR do EU, což nám na jedné straně umožnilo rozšířit naše aktivity na mezinárodní úroveň, na druhé straně se kromě výhod začínal postupně projevovat nástup masivních evropských regulací. Zejména po roce 2018 bylo jasné, že nebude do budoucna možné jen pasívně přihlížet k nerealistickým a ideologicky motivovaným destruktivním zásahům EU do průmyslu, energetiky a dopravy, ale alespoň trochu přispět k tomu, aby se náš obor "ozval" se svým názorem na realitu.

Před 25 lety byl založen Petrol magazín. Co byl tehdy hlavním impulsem pro jeho vznik?

Před 25 lety nám chyběl titul, který by systematicky propojoval výrobce paliv, provozovatele čerpacích stanic, dodavatele technologií a státní správu.

V devadesátých letech sice existoval pokus tehdejší asociace Petroling (výrobci a dodavatelé technologií pro čerpací stanice) vydávat nepravidelný oborový věstník, problémem ale bylo financování, redigování a zodpovědnost za obsah. V roce 1999 bylo stále více jasné, že pokud by měl existovat skutečný odborný časopis, musí ho vlastnit a řídit specializovaná mediální firma, obklopená odbornými konzultanty a přispěvovateli, jako tomu už tehdy bylo například v Německu, kde už dlouhá léta existoval časopis Tankstelle.

PetrolMagazín vznikl jako nástroj, který má dávat prostor praktickým zkušenostem z terénu a zároveň přinášet do Česka informace o trendech v Evropě a ve světě s technickým a ekonomickým pohledem.

V souvislosti s tím vznikla i tradice konferencí Petrol Summit. Jak se změnil charakter debat, které se na summitu vedou dnes oproti jejím začátkům?

Uvažovat o konferenci jsme si mohli dovolit až po několika letech, kdy konečně přestal být časopis ztrátový. Organizování konferencí jsme vnímali jako přirozenou nadstavbu dosavadní činnosti magazínu. Na začátku byla náplň Petrol Summitu výrazně techničtější a užší - řešili jsme hlavně provozní témata: technologii čerpacích stanic, IT systémy, výrobu a logistiku paliv. Dnes je agenda mnohem širší a bohužel také mnohem politizovanější, protože politika EU, Fit For55 a související balíky regulací zasahují v našem oboru úplně všechno - od paliv přes infrastrukturu až po zákaz spalovacích motorů. Přesto se snažíme, aby Summit zůstal platformou, kde se neopakují leckdy prázdné slogany z bruselských prezentací, ale kde se technicky a otevřeně diskutuje, co je realistické a co ne.

Přirozeným rozšířením této snahy pak pro nás bylo počínaje rokem 2021 organizování mezinárodních konferencí VIZE 2050, jejichž cílem je poskytnout odbornou a vědeckou platformu pro prezentaci reálných alternativních zdrojů pro čistou mobilitu, respektujících technologickou neutralitu, skutečné technologické možnosti a ekonomickou udržitelnost. Dvě proběhlé konference si získaly v našem oboru mezinárodní respekt, takže příští rok v dubnu organizujeme společně s ČAPPO a FuelsEurope již třetí ročník VIZE 2050. Tentokrát se na programu a organizaci bude podílet dalších šest evropských petrolejářských asociací.

Firma Unicode Systems dlouhodobě vyvíjí software i hardware pro zjednodušení a automatizaci provozu čerpacích stanic. Jak se podle vás proměnily technologické požadavky klientů za poslední dvě dekády?

Za posledních dvacet let se z IT pro čerpací stanice stal nervový systém celého retailu. Klienti dnes nechtějí jen pokladnu, cenový totem a sondy v nádržích - očekávají plnou integraci s logistikou, věrnostními systémy, platebními metodami, e‑commerce, reportingem v reálném čase a propojení s korporátním ERP. Zároveň výrazně vzrostly nároky na možnost vzdálené správy, přenosy dat a s tím i na kyberbezpečnost. Zatímco dříve byl software "doplněk k technice", dnes je to strategická platforma, na které stojí celé podnikání.

Kde jsou největší technologické výzvy současnosti - je to digitalizace, automatizace, kyberbezpečnost, nebo snad umělá inteligence?

Všechny zmíněné oblasti jsou důležité, ale zásadní výzvou je jejich kombinace v reálném provozu. Digitalizace a automatizace tlačí na maximální propojení systémů, což zvyšuje uživatelský komfort a provozní efektivitu, ale zároveň dramaticky zvyšuje zranitelnost z pohledu kyberbezpečnosti. Umělá inteligence (AI) má v oboru obrovský potenciál - například v prediktivní údržbě, optimalizaci zásob a dynamické cenotvorbě - ovšem pouze tehdy, když stojí na kvalitních datech a realistických očekáváních, nikoli na marketingových sloganech politiků. Největší výzvou je proto "uřídit" tu komplexitu tak, aby AI technologie pomáhaly provozům a lidem, ne aby je paralyzovaly, a přitom v lidech vyvolávaly zbytečnou frustraci, že je AI technologie předbíhá a ohrožuje. AI vám například nikdy neopraví ucpaný odpad.  Typické je že o AI koluje v médiích a v politických kruzích spousta nepodložených mýtů. Například stále slyšíme módní narativ, že AI bude celosvětově rozhodujícím konzumentem elektrické energie. Pravdou je, že systémy AI dnes spotřebovávají nanejvýš 20 % energie datových center a jen 0,3 až 0,5 % celosvětové výroby elektřiny.

Mluví se o tom, že čerpací stanice se postupně mění v multifunkční servisní místa. Jaké služby budou určovat jejich fungování v nejbližší i vzdálenější budoucnosti?

Čerpací stanice se už dnes stávají servisními centry pro mobilitu - ať už jde o klasická paliva, alternativní pohony nebo služby pro řidiče. V nejbližší budoucnosti budou rozhodovat tři oblasti: kvalita a rychlost obsluhy (včetně samoobslužných a bezkontaktních řešení), šířka doplňkových služeb (myčky, zásilkové služby, gastro, mikrologistika), a schopnost flexibilně nabídnout různé typy energií podle toho, co dává pro vozový park ekonomický a technický smysl v dané lokalitě. Dlouhodobě přežijí ti, kteří dokážou kombinovat klasická kapalná paliva s novými formami energie, aniž by skočili na lep jediné "spasitelné" technologii.

Často upozorňujete na praktické dopady evropských regulací na náš obor. Které kroky převedení ideologie Green Dealu do praxe považujete za nejproblematičtější nebo spíš nejškodlivější?

Za nejškodlivější považuji snahu Green Deal převést do praxe formou zákazů a zákazových termínů - typicky zákaz prodeje nových spalovacích motorů po roce 2035. To je učebnicový příklad ideologického kroku, který ignoruje kupní sílu obyvatel, energetický mix výroby elektřiny, stav infrastruktury a zejména technické limity různých pohonů. Pro náš obor je úderem i přemíra detailní regulace v oblasti emisních povolenek, podílů "obnovitelných" složek v palivech atd. Místo aby EU stanovila realistický cíl, nezasahovala do trhu, a dala prostor inženýrům hledat nejlepší cesty, diktuje nejen cíle, ale i prostředky, a tím často prodražuje i jinak rozumná řešení, jako jsou například moderní úsporné motory nebo vývoj skutečně ekologicky šetrných pohonů.

V čem vidíte největší rozpor mezi ambicemi Evropské komise a realitou každodenního fungování firem v našem oboru potažmo v celém průmyslu EU?

Evropská komise často komunikuje své ambice jazykem "globálního leadershipu" a "globálního příkladu", ale dnešní svět není ani zdaleka tak homogenní, aby Evropa dokázala sama změnit klimatickou rovnici. Výsledkem je, že na papíře vypadáme jako klimatický premiant, ale v reálné ekonomice ztrácíme konkurenceschopnost vůči regionům, které si zachovaly pragmatičtější přístup k energetice i průmyslu. V každodenním fungování firem to znamená, že místo zaměření na inovace jde více zdrojů na kontrolu dodržování předpisů a regulací a reportování a plnění neustále se měnících administrativních požadavků. Typickým příkladem budiž násilné zavádění ESG. To není cesta k technologickému lídrovi, ale k drahému a přeregulovanému ekonomickému a technologickému skanzenu.

Je podle vás možné nastavit ekologické cíle tak, aby byly dlouhodobě udržitelné, a zároveň nepřinášely neúměrnou zátěž pro podnikání v našem oboru?

Ano, ekologické cíle lze nastavit tak, aby byly udržitelné - ale pouze za tří podmínek: musí být technologicky neutrální, ekonomicky vyčíslitelné a časově realistické. Místo zákazu spalovacích motorů bychom měli stanovovat reálné emisní limity pro celý životní cyklus vozidla a nechat konstruktéry a energetiky, aby zvolili optimální kombinaci technologií - od vysoce účinných spalovacích motorů přes biopaliva druhé generace až po syntetická paliva nebo vodík tam, kde to dává smysl. Pokud regulace respektuje fyziku a ekonomiku, firmy se jejímu splnění přizpůsobí a často přijdou s inovacemi, které by jinak nevznikly. Pokud ale regulace popírá realitu, výsledkem je obcházení pravidel, drahé slepé uličky a frustrace všech zúčastněných. O celospolečenských dopadech ani nemluvě.

Kde vidíte prostor pro kompromis mezi technologickým pokrokem, regulacemi a ekonomickou realitou provozovatelů?

Prostor pro kompromis vidím v opuštění dogmatu "jediné správné technologie" a návratu k principu technologické neutrality. Provozovatelé čerpacích stanic i celého dodavatelského řetězce potřebují předvídatelné prostředí na deset až patnáct let dopředu, ne každé dva roky nový balík regulací. Pokud politik stanoví cíl - například snížení emisí o konkrétní procento do určitého roku - a nechá trh, aby si našel cestu kombinací účinnějších motorů, čistších paliv, lepší logistiky a rozumného podílu elektromobility, vznikne přirozený tlak na inovace. Když naproti tomu nadiktuje specifický podíl jedné technologie, podváže inovace v jiných oblastech a zároveň zvedne náklady provozovatelům i zákazníkům. 

Český retailový trh je velmi konkurenční, je na základě toho i dostatečně inovativní?

Český retailový trh je velmi konkurenční cenově i z hlediska hustoty sítě, což je dobře pro zákazníka, ale zároveň to vytváří tlak na marže a schopnost investovat do inovací. Přesto vidím, že řada hráčů dokáže být velmi kreativní - ať už v nabídce služeb, kvalitě gastronomie, nebo v chytrém využití digitálních nástrojů pro řízení provozu. Největší bariérou inovací dnes nejsou ani tak provozovatelé, jako spíše regulační nejistota a často nejasný výhled, zda se investice do nové technologie stihne vrátit dřív, než ji nějaký nový předpis učiní zbytečnou.

Když přemýšlíte o budoucnosti oboru i vlastní práci - co vás stále motivuje hledat nové cesty a přicházet s dalšími inovacemi?

Motivuje mě především to, že energetika a doprava jsou obory, kde se fyzikální zákony nedají odhlasovat - buď řešení funguje v reálném provozu, nebo ne. Baví mě hledat cesty, jak využít nové technologie, aby skutečně pomáhaly provozům čerpacích stanic a celé logistice paliv, a zároveň nezapomínat na ekonomickou stránku věci. A v neposlední řadě mě žene dopředu i určitý odpor vůči prvoplánovým a nedomyšleným regulacím - pokaždé, když vidím další ideologický nápad bez znalosti praxe, beru to jako výzvu alespoň trochu přispět k vysvětlení, jak by šlo stejného cíle dosáhnout chytřeji a technologicky i ekonomicky udržitelně. A to jsou konference Petrol Summit a VIZE 2050.

Autor: Jiří Kaloč, Zdroj: Petrol magazín č. 6