Dekarbonizace nemusí znamenat deindustrializaci

Dekarbonizace nemusí znamenat deindustrializaci

Svaz průmyslu a dopravy nedávno podepsal Antverpskou deklaraci, která žádá doplnění Green Dealu o Evropskou průmyslovou dohodu. Ta má iniciovat kroky na podporu evropského průmyslu. Zároveň představil dlouhodobý plán Svazu: Česko 2029: Nový impuls pro byznys. O těchto tématech jsme hovořili s Bohuslavem Čížkem, ředitelem Sekce hospodářské politiky a hlavním ekonomem Svazu průmyslu a dopravy.

Co si Svaz průmyslu a dopravy slibuje od Antverpské deklarace, kterou podepsal?

Potřebujeme, aby byla vnímána realita jednotlivých sektorů, investiční cykly a podmínky v konkurenceschopnosti. Potřebujeme, aby se stejným významem jako jsou snahy o snižování emisí, byly vytvářeny podmínky, aby nedocházelo k deindustrializaci a Evropa neztrácela konkurenceschopnost. I proto jsme se přidali k tzv. Antverpské výzvě za Industrial Deal, který podporují firmy a asociace napříč Evropou.

Dá se požadavek na zvýšení konkurenceschopnosti evropského průmyslu vůbec skloubit s cíli Green Dealu?

Na místo dalších regulací a stanovování cílů je třeba vytvářet podmínky. Takže si vyhodnoťme, co funguje, a to dále podpořme nejen finančně, ale i snazším povolováním nebo kvalitní návaznou infrastrukturou. Dalším zpřísňujícím regulacím se vyhněme. Pokud něco nefunguje, snažme se to přehodnotit, nějakým způsobem podpořit. V tomto ohledu bude velkým úkolem například průběžné vyhodnocování fungování CBAM, čili mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích neboli uhlíkového cla.

Je podle Vás potřebná revize Green Dealu? Pokud ano, v čem?

Cíle a trendy jsou nastavené. Ty se spíš měnit nebudou a ani není v zájmu firem zbytečně destabilizovat legislativní prostředí. Nicméně jednotlivé politiky musíme nastavovat realisticky. Když se to někde nedaří, nestyďme si to přiznat, abychom to mohli změnit. Ďábel je většinou skryt v detailu a problémy se objevují například v dílčích cílech pro jednotlivé sektory. Není třeba problém v celkovém cíli na obnovitelné zdroje, ale když se podíváte na dílčí cíle, třeba pro podíl vodíku a pravidla pro zelený (RFNBO) vodík, tak tam narážíme na realitu Česka. V našich podmínkách s těmito pravidly to bude prostě drahé a v porovnání s dalšími palivy nekonkurenceschopné.

V tomto konkrétním případě tak nastavení nerealistické bohužel je, ale pouze v podmínkách ČR. V jiných zemích s vyšším podílem OZE by to neměl být takový problém. Zde vidím větší prostor pro vyjednávání případných národních výjimek. Podobně bude potřeba důkladně vyhodnotit funkčnost CBAM, jestli bude skutečně dostatečnou náhradou za dosavadní volnou alokaci povolenek pro únikem uhlíku nejvíce ohrožená odvětví, jako jsou ocelářství, cementářství, chemie a podobně. Nebo si u emisních povolenek říci, jestli nemají přílišnou cenovou volatilitu a nedávalo by smysl nastavit určité cenové pásmo.

Jak chce Svaz průmyslu a dopravy dosáhnout cílů, uvedených v dokumentu Česko 2029: Nový impuls pro byznys?

Dokument ukazuje, že to, co v mnoha oblastech řešíme a prosazujeme jako Svaz průmyslu, má jasnou představu a cíl, kde bychom si přáli, a hlavně mohli být za 5 let. Musíme se ale snažit všichni. Je to krok z naší strany určující směr a potenciál s potřebnými opatřeními a měřitelnými výsledky s dopadem do životní úrovně. Dokument poskytuje měřitelný benchmark k požadavkům pro konkurenceschopnost naší ekonomiky, filtr pro jakékoliv opatření a návrhy, obsahuje úkoly pro stát i firmy. Naše vize Česko 2029 tak jednak dává jasné měřitelné mety, které mají vyvíjet tlak na konkrétní kroky a výsledky, ale také obsahuje konkrétní opatření v každém pilíři, která potřebujeme k naplnění cílů.

Může být zelená transformace potenciálem růstu hospodářství, jak zmiňujete v dokumentu?

Chceme nyní určitou stabilitu u nastavených politik a regulací, žádné nové reportovací povinnosti atp. Nepotřebujeme cíle znovu zpřísňovat, ale potřebujeme, aby byla vnímána realita jednotlivých sektorů, investiční cykly a podmínky v konkurenceschopnosti.  Potřebujeme vyvíjet, investovat. Zase si vyhodnoťme, co funguje. To pak můžeme dále podporovat financemi i lepší legislativou nebo kvalitní návaznou infrastrukturou. Dalším zpřísňujícím regulacím se však raději vyhněme. Pokud něco nefunguje, snažme se to přehodnotit, nějakým způsobem podpořit. V tomto ohledu bude velkým úkolem například průběžné vyhodnocování fungování zmíněného CBAM.

Chcete dosáhnout konkurenceschopných cen energie. Jak?

Zde jde o více faktorů, respektive aspektů. Týká se to zabezpečení zdrojů (růst podílu OZE apod.), přes jasné koncepce a opatření v energetice celkově až po otázku plateb za podporované zdroje energie. Například u poplatku za POZE jednáme a žádáme vládu, aby jej vrátila na úroveň roku 2021 a zmírnila nevýhodu firem v ČR. Je nutné dát jasný výhled regulovaných složek ceny energie a nezhoršovat naší konkurenční pozici. To by dle nás mělo být v rozpočtu a cenových rozhodnutích ERU zohledněno. Co se týká velkoobchodní složky ceny energie, tam nám pomůžou nové obnovitelné zdroje, které svým charakterem tlačí cenu elektřiny směrem dolů. Jejich podpora ale musí být designována tak, aby zároveň nezvyšovala poplatky za POZE a sítě, to by bylo kontraproduktivní. U plateb za sítě pak apelujeme na to, aby provozovatelé sítí mohli v maximální možné míře využít dostupné dotace pro rozvoj infrastruktury a tím se snížil tlak na financování skrze síťové poplatky.

Chcete také zvýšit konkurenceschopnost českých výrobků a posílit export. Jak toho chcete dosáhnout? A jak zatraktivnit investiční prostředí v ČR?

Ačkoliv se celková ekonomická aktivita začíná mírně zlepšovat, zpracovatelský průmysl jako celek se v prvních měsících letošního roku v podstatě potýkal se stagnací. Byť naděje na dílčí zlepšení v druhé polovině roku v našich predikcích existuje, pořád se bavíme o velmi slabém růstu investic či ekonomiky. Potřebujeme proto vytvořit proinvestiční, prorůstové prostředí. A co požadujeme? Například výrazné zjednodušení povolovacích procesů, dobudování základní strategické infrastruktury, stabilitu legislativy, rychlejší zaměstnávání zahraničních pracovníků, reformy vzdělávání nebo koncepční přístup k financování aplikovaného průmyslového výzkumu a zatraktivnění odpočtů na výzkum a vývoj (VaV).

Opravdu dekarbonizace nepovede k deindustrializaci, jak zmiňujete v dokumentu?

Toto samozřejmě nemůžeme zaručit, jednoduché to ale není a ceny energie či rostoucí regulace tomu nepřispívají. Máme ale za to, že pokud uděláme Česko zemí atraktivní pro investory, což znamená, že bude jednoduché povolovací řízení s krátkými a jasnými lhůtami, že budeme mít jasný výhled, co chce Česko v energetice a průmyslu dělat alespoň do roku 2030, pak průmysl v ČR může být zachován včetně snahy se ozelenit. Už dnes vidíme řadu úspěšných projektů firem na této cestě. Nesmíme si ale naopak zhoršovat podmínky vyššími regulovanými složkami ceny energie, nevyužíváním nástrojů, které využívají naši evropští konkurenti či novou přísnější environmentální legislativou. Ozeleňování není jenom požadavkem EU regulace, je to i požadavek finančních investorů, který je vidět celosvětově. Jde tedy o to nastavit u nás taková pravidla, abychom byli jako země pro investory a stávající podniky přitažliví.

Byla s vaším plánem Nový impuls pro byznys už seznámena vláda a NERV? Jak na něj reagují?

Panu premiérovi jsme koncepční dokument Svazu průmyslu představili, informovali jsme i ministra průmyslu, který píše hospodářskou strategii. Našli jsme pochopení pro potřebu konkrétních, jasných a měřitelných cílů, které jsme představili. Samozřejmě je pro nás důležité, zda vláda bude k jejich naplňování pomáhat a zda vláda doručí výsledky v opatřeních, která tam máme. Co se týká členů NERV, těm jsme dokument také poskytli, ale s tím, že jsme při jeho tvorbě jako jeden ze zdrojů využili i dokumenty NERV či konzultace s některými členy a dalšími ekonomy. Zde proto vnímáme podporu a shodu nad potřebou a odvahou realizovat konkrétní prorůstová opatření.

Kolik by to vše stálo státní rozpočet? Jsou i jiné možnosti financování?

Vše není jen o financích, vše není jen o státním rozpočtu. Už jen to, že by dané cíle a principy byly součástí pravidel pro rozhodování u jakéhokoliv zákona či opatření a politici a úředníci by tak přemýšleli, už to by pomohlo. Zároveň ta opatření, která jsou spojená i s potřebou určitých zdrojů, často mají dlouhodobý přínos pro ekonomiku, a tedy i pro celý stát.