Vítězství Čepra nad Tukovým průmyslem je pravomocné

ČEPRO definitivně nemusí hradit pohledávku přesahující 75 milionů Kč společnosti Tukový průmysl spol. s. r. o. Rozhodl o tom Vrchní soud v Praze, když odmítl odvolání společnosti Tukový průmysl spol. s r.o. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2011. Ten v plném rozsahu zamítl veškeré nároky společnosti Tukový průmysl spol. s r.o. vůči společnosti ČEPRO, a. s.

Tukový průmysl nejprve zmeškal zákonnou odvolací lhůtu pro odvolání proti rozsudku Městského soudu ze dne 30. března 2011. Poté zažádal soud o tzv. opravné usnesení, které Městský soud na základě výtek vůči formálním náležitostem jako jsou překlepy a gramatické chyby dne 27. října 2011 vydal. Toho následně Tukový průmysl využil, zpochybnil výrok rozsudku a podal v nové lhůtě odvolání.  

Po přezkumu Vrchním soudem v Praze však zůstává zamítnutí žaloby proti společnosti ČEPRO, a. s., i nadále pravomocné. Vrchní soud odmítl odvolání Tukového průmyslu usnesením ze dne 11. dubna 2012. Přiklonil se tak k názoru společnosti ČEPRO, že není možné otevřít novou lhůtu pro odvolání na základě vydání opravného usnesení, které spočívalo pouze ve formálních úpravách textu. Tyto změny proto v žádném případě nemohly vyvolat obsahovou změnu rozsudku.

Podstata případu

Tukový průmysl provozoval tzv. veřejný celní sklad, což obchodníkům s pohonnými hmotami umožňovalo odložit placení cla a přesunout vyřizování celních záležitostí na Tukový průmysl jako celního deklaranta. Aby nedošlo k nedovolenému odnětí zboží celnímu dohledu, byli klienti smluvně zavázáni informovat Tukový průmysl o jakýchkoliv dispozicích s pohonnými hmotami, které pro sebe ve veřejném celním skladu uložili.

Jedním z těchto klientů byla od roku 1996 také společnost BENA a.s., která však uvedenou informační povinnost soustavně neplnila a s pohonnými hmotami dále disponovala, aniž by došlo k jejich proclení a postupně způsobila celní dluh v celkové výši až 2,9 miliardy korun. Jelikož Tukový průmysl jako celní deklarant za vzniklý celní dluh ze zákona spoluodpovídal, zahájily s ním celní orgány správní řízení, které vedlo k vydání příslušných platebních výměrů.

Tukový průmysl v roce 2003 žalobou zcela neprávem obvinil společnost ČEPRO, a.s. jako provozovatele skladovacího systému, že nikoliv BENA a.s., ale ČEPRO, a.s. údajně mělo o nesplnění celních povinností BENY informovat Tukový průmysl a žádal u soudu, aby mu společnost ČEPRO, a.s. zaplatila náhradu škody ve výši celního dluhu.  

Městský soud v Praze však žalobu Tukového průmyslu proti společnosti ČEPRO, a.s. zamítl, jelikož shledal za prokázané, že protiprávní odnětí pohonných hmot celnímu dohledu nebylo v žádném případě způsobeno porušením povinností společnosti ČEPRO, a.s., neboť její informační povinnost se nijak netýkala pohonných hmot společnosti BENA a.s. Tento výsledek potvrdil i Vrchní soud v Praze jako soud odvolací.

Nejvyšší soud ČR sice k dovolání Tukového průmyslu část rozsudku odvolacího soudu zrušil, neboť dospěl k závěru, že s některými námitkami a návrhy žalobce se napadené rozhodnutí nevypořádalo dostatečně a věc se poté v omezeném rozsahu dostala opět k soudu prvního stupně. Ten však po dodatečně provedeném šetření veškeré nároky Tukového průmyslu dne 30. 3. 2011 opětovně zamítl jako zcela bezdůvodné.