Skutečný bič, nebo jen strašák?

Od dubna 2011 mají správci daně poměrně silný a účinný nástroj v boji proti daňovým únikům. Ručení za nezaplacenou daň umožňuje vymáhat daň po odběrateli, jestliže dodavatel z různých důvodů nesplní vlastní daňovou povinnost. Odborná veřejnost vítala toto opatření s očekáváním, že se po letech pročistí trh. Správci daně však tento institut zatím v dostatečné míře nevyužívají. Můžeme se tedy ptát: Jedná se pouze o strašáka, nebo o skutečný bič na nepoctivé obchodníky?

Ručení za nezaplacenou daň

§ 109 zákona o dani z přidané hodnoty vymezuje, za jakých okolností ručí příjemce zdanitelného plnění (kupující) za nezaplacenou daň z plnění poskytovatelem plnění (prodávajícím). Jsou definovány dvě základní podmínky. První se týká vědomosti o tom, že za zboží nebude z různých důvodů zaplacena daň. Druhá podmínka se týká ceny obvyklé. Obvyklou cenou se rozumí taková cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Při tom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, ale do výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu.

Tyto jednoduché podmínky jsou zároveň největšími překážkami v uplatnění ručení. Problematika vědomost nebo nevědomost byla zmíněna i v minulém vydání PETROLmagazínu (článek Podvodníci stále o krok napřed). Zde chrání dobrou víru kupujících také Evropský soudní dvůr, který svými rozsudky téměř znemožňuje naplnění podmínky - kupující věděl nebo vědět měl a mohl.

Pozornost by proto měla spíše směřovat na druhý odstavec tohoto paragrafu, který ručení přenáší na kupujícího u nestandardních cen. Stále omývané téma, se kterým se setkal snad každý prodejce pohonných hmot v tuzemsku. Jak ale určit, zda tato cena je nebo není cenou obvyklou (tržní)?

Stanovení ceny obvyklé na českém trhu

Jestliže nějaká cena vznikla směnou na trhu bez státních regulací, potom je tato cena tržní. Pochybnosti ale může vyvolat její vznik. Pohonné hmoty nemají žádnou veřejnou databázi, jako je tomu např. na trhu s nemovitostmi. Pohonné hmoty mají stejné vlastnosti ve všech skladech. Koupíme-li litr automobilového benzinu nebo motorové nafty, očekáváme, že bude splňovat technické normy. Překážkou ale bývá, jak zjistit aktuální ceny u jednotlivých prodejců v České republice. Cenotvorbu ovlivňuje řada faktorů, od přepravních nákladů až po typ konkrétního zákazníka (kupujícího). Prodejci zohledňují množství odebraného zboží i splatnost nebo způsob úhrady. Zpravidla jinou cenu má zákazník platící před uskutečněným závozem a jinou zákazník s měsíční splatností. Nemělo by to tak docházet k porovnání a sbírání dat, všech cen dostupných na trhu. Správce daně by se měl zaměřit na nejnižší cenu, kterou je ještě možné získat bez porušení zákona.

Sledování dlouhodobého vývoje cen

Nejen v České republice se mění ceny v určitých intervalech dle obchodování na komoditní burze v Rotterdamu. U tuzemských prodejců se cena může měnit např. týdně, ale i denně. Proto nelze vycházet pouze z jedné získané ceny v určitém období. Jestliže má některý prodejce informace o pohybu cen, může získat konkurenční výhodu, protože nakoupí nebo odloží nákup dle aktuálního vývoje. Některé sklady také umožňují prodejcům nakoupit za stávající ceny, tyto ponechat naskladněné a vyvézt později. Při velkých nárůstech cen může rozdíl během dvou týdnů činit i 1 Kč/litr. Při změně sazby spotřební daně a daně z přidané hodnoty v lednu 2010 došlo během měsíce ke zvýšení ceny o téměř 2,50 Kč/litr. Takovýchto výkyvů však není během roku mnoho. Obvykle jsou rozdíly cen do 0,70 Kč/litr mezi jednotlivými týdny. Lze předpokládat, že některé společností mohou s nakoupeným zbožím spekulovat a ponechat je na skladu déle jak měsíc.

Výzkum Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně "Ručení za nezaplacenou daň - Je možné stanovit cenu obvyklou u pohonných hmot?" navrhuje jako nejvhodnější období pro sledování vývoje cen 6 týdnů. Z aktuálního intervalu by byla vybrána nejnižší cena, která pak bude porovnána s aktuální cenou. Lze využít např. ceny společnosti Čepro. Výsledná odchylka od ceny Čepra by mohla být považována ještě za cenu obvyklou. Předpokládá se zveřejnění takové obvyklé ceny např. na webových stránkách Ministerstva financí České republiky. Kupující by se tak mohl rozhodnout, zda za takovou cenu nakoupí, nebo ne.

Zvýší tento postup četnost využití ručení za nezaplacenou daň?

Implementace návrhu do koncepce správy daní by byl dlouhodobějším procesem. Ze sledování vývoje cen by mohl správce daně získat přehled o cenách, které mohly vzniknout např. včasným naskladněním. Bylo by nutné zohlednit také dovoz z třetích zemí nebo pořízení z jiných členských států Evropské unie. Tento postup by mohl být použit u nezvykle nízkých cen. Nedošlo by však k jejich regulaci. Kupující by mohl i nadále nakoupit za nízké (až neobvyklé) ceny. Pokud by však dodavatel nezaplatil daň, ručení by se nevyhnul. Tímto by měl správce daně v rukou skutečný bič.

Autor článku

Ing. et Ing. Pavel Semerád je pracovníkem Ústavu účetnictví a daní Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně