19. 6. 2012
Německá vláda chce skončit s libovůlí největších
sítí čerpacích stanic, které mají v zemi dominantní postavení.
Připravila zákon, který nařizuje provozovatelům stanic posílat den
dopředu ceny pohonných hmot a pak je již neměnit. Zvýhodněny by
naopak mohly být "nezávislé" čerpací stanice.
Přecenění jediným tlačítkem
Kvůli údajně nadměrnému zdražování benzinu a nafty přišla v
dubnu německá vláda s tím, že chce donutit provozovatele
čerpacích stanic, aby speciálnímu úřadu hlásili, kdy a v jaké výši
budou měnit ceny. Úřad budou muset informovat také o ceně, za jakou
pohonnou hmotu pořídili. Půjde tak o významný milník, který by se
mohl dotknout i českého trhu čerpacích stanic.
Cílem připraveného zákona je zajistit větší konkurenci a
transparentnost na trhu a omezit velkou sílu hlavních
čerpadlářských sítí, které mají v Německu mnohem silnější
postavení než v Česku. Největší sítě - BP (Aral), Shell, Exxon
(Esso), ConocoPhillips (Jet) a Total - mají dominantní postavení na
německém trhu. Včetně franšízových sítí ovládá tato pětice dvě
třetiny čerpacích stanic v Německu z celkového počtu cca
14.400. Jejich síla se projevuje tak, že prakticky určují ceny
pohonných hmot na německém trhu - na základě zvýšení/snížení cen
benzinu a nafty na jejich čerpacích stanicích jedná konkurence.
Týdeník Spiegel například popisuje, jak ceny pohonných hmot na
všech čerpacích stanicích leadera trhu - společnosti BP (2391
čerpacích stanic Aral) - určuje manažer v centrále
v Bochumu stisknutím jediného tlačítka.
Už v minulosti byla kvůli podezření z nekalé soutěže
pětice největších čerpadlářských sítí antimonopolním úřadem
několikrát popotahována. Vyšetřovatelé ale nikdy nějaké závažné
porušení soutěže na trhu z jejich strany nezjistili.
V loňském roce protikartelový úřad ukončil 3,5 roku dlouhé
vyšetřování podezření z oligopolu čerpacích stanic. Úřad zjistil,
že jako první ceny pohonných hmot zvyšoval vždy leader trhu (BP)
nebo druhý "hráč" (Shell) na trhu a posléze (za několik hodin)
jejich cenový pohyb okopírovaly ostatní firmy z dominantní
pětice. Vyšetřování však nakonec skončilo bez obvinění.
Tříkorunové zdražení během dne
Vyšetřovatelům leží v žaludku také další chování největších
firem na trhu. Největší sítě čerpacích stanic upravují ceny
pohonných hmot u čerpacích stanic i několikrát denně a nezávisle na
vývoji cen pohonných hmot v Rotterdamu. Na německých pumpách
se občas stávalo, že od rána do večera se cena pohonných hmot
dvakrát změnila a benzin nebo nafta zdražila během jednoho dne o
0,14 eura za litr (tj. 3,50 Kč/l).
Poslední své tažené proti moci pětice dominantních firem
protikartelový úřad zahájil v dubnu, když spustit vyšetřování
těchto společností kvůli obvinění z prodeje pohonných hmot na
několika svých čerpacích stanicích pod nákupními cenami. Přitom
jejich sesterské velkoobchodní firmy prodávaly nezávislým
(neznačkovým) čerpacím stanicím pohonné hmoty za vyšší ceny, než
kolik účtovaly provozovatelům čerpacích stanicích stejné značky.
Tímto svým krokem se pětice sítí údajně snažila přinutit nezávislé
provozovatelé čerpacích stanic trh opustit.
Jiná pravidla pro "nezávislé"
Navrhovatelé nového zákona se shlédli v pravidlech, která
platí v západní Austrálii. Zde musí čerpací stanice každý den
zveřejňovat prodejní ceny platné v následujícím dni a během
dne je nesmí měnit. Motorista si tak může den dopředu vybrat
čerpací stanici, která bude mít nejnižší cenu benzinu. Inspiraci si
zákonodárci vzali také od sousedního Rakouska, kde mohou
provozovatelé čerpacích stanic změnit ceny na totemu jen jednou
denně. Každopádně prezident německého kartelového úřadu Andreas
Mundt preferuje model, kdy by měli nezávislé čerpací stanice větší
možnosti než stanice, které jsou součástí velkých sítí. "Dokážu si
představit, že by model používaný na západě Austrálie platil na pět
největších sítí v Německu a zároveň nezávislí provozovatelé
čerpacích stanic by měli úplnou svobodu určování cen," uvedl pro
německé listy Mundt.
Podle nezávislých provozovatelů čerpacích stanic by trhu prospěl
rovněž zákaz prodeje pohonných hmot za ceny, které jsou pod
nákupními cenami. Extrémně nízkými cenami totiž můžou značkové
čerpací stanice způsobit zkrachování sousedních nezávislých pump.
"Požadujeme zákon, který zakazuje prodej benzinu pod nákupními
cenami," uvádí šéf Asociace nezávislých čerpacích stanic (BFT) Axel
Graf von Bülow. Podle něho by taková legislativa omezila fluktuaci
cen a zvýšila zisk provozovatelů neznačkových stanic.
Přestože se ještě o konkrétní podobě pravidel pro čerpací stanice
vedou diskuze, návrh zákona obsahujícího povinnost ceny pohonných
hmot hlásit úřadu schválila německá vláda na začátku května a zbývá
tak schválení parlamentem. Novela zákona by měla platit od
podzimu.
V ČR máme jiné starosti
Podobné problémy, jako řeší v Německu, český antimonopolní
úřad s tuzemskými čerpacími stanicemi nemá. Na tuzemském trhu
například nejsou dominantní subjekty, podle kterých by ostatní
čerpací stanice určovaly ceny. Přesto český antimonopolní úřad řeší
už více jak 10 let případ takzvaného cenového kartelu největších
sítí čerpacích stanic v Česku. Podle úřadu se zástupci sítí
domlouvali o cenách skrze média. Letos v únoru se spor vrátil
znovu na začátek k šetření.
"Pokud by platilo zveřejňování cen pohonných hmot, které začne
nejspíše fungovat v Německu, i u nás, nemělo by to žádný efekt
- rozhodně by to nevedlo ke snížení cen pohonných hmot," uvádí šéf
Společenství čerpacích stanic ČR Ivan Indráček. Trh čerpacích
stanic v Česku je totiž velice konkurenční a nedochází
k tomu, že by čerpací stanice měnily ceny pohonných hmot
několikrát za den.
Česko trápí jiné problémy než západní sousedy - zvláště daňové
úniky na DPH u pohonných hmot a v menší míře i pančování.
"Jsou dva důsledky těchto podvodů: Zaprvé tak stát přichází o
peníze (z DPH a spotřebních daní), zadruhé dochází kvůli nízkým
cenám k destrukci trhu s pohonnými hmotami," bilancuje
Indráček.
Podezřele nízké ceny (často pod nákupní cenou z rafinerie) by
z českého trhu mohla vymýtit úprava zákona o DPH, která by
určovala, jaká cena na trhu je tzv. cena obvyklá. Tuto cenu by
určovala například průměrná nákupní cena od největších
velkoobchodníků. Pokud by nějaká čerpací stanice prodávala pohonné
hmoty pod touto cenou, ocitla by se v hledáčku úřadů.
V současnosti žádná definice ceny obvyklé neexistuje, a tak
nemá rok platná novela zákona o DPH, která zavedla tzv. ručení za
daň (odběratel ručí za zaplacení DPH svého dodavatele), potřebnou
oporu.
Autor: Michal Roškanin, Zdroj: PETROLmagazín