Návrat do historie tankování

Unikátní model výdejního stojanu HEFA s prvním průtokovým měřičem ze třicátých let minulého století přežil v areálu bývalého pivovaru v Turnově pod hromadou nepořádku, aby se po revoluci shodou náhod dostal do rukou zkušeného a zapáleného restaurátora Jana Drahoňovského.

Tradice založená firmou Hejduk & Faix

Ve dvacátých letech minulého století se stoupající poválečnou výrobou a rozvojem motorismu v tehdejším Československu rychle vzrůstala spotřeba a výroba motorových paliv. Již v první polovině dvacátých let začal a rychle se rozvíjel prodej pohonných hmot u čerpacích stanic s výdejními stojany s ručními čerpadly, pomocí kterých se z podzemních nádrží o objemu do 5 m³ čerpalo palivo přes skleněné odměrné válce do nádrže automobilu. Majiteli čerpacích stanic byli hlavně soukromí prodejci pohonných hmot. První ČS postavila firma "bratří Zikmundové", založená v roce 1920, roku 1923 v Praze na náměstí Republiky a do roku 1938 vlastnila již 1093 čerpacích stanic a 20 prodejních skladů. Ty se staly základní sítí čerpacích stanic a distribučních skladů národního podniku Benzina po roce 1948.
Výdejní stojany a další technologii pro čerpací stanice vyráběla ryze česká firma Hejduk & Faix v Praze-Libni. Po svém založení v roce 1924 se velmi brzy firma HEFA stala jedním z předních výrobců techniky pro čerpací stanice a sklady pohonných hmot v meziválečné Evropě. Výrobní program firmy výstižně charakterizuje text dobového reklamního prospektu: "Předmětem výroby firmy HEFA jsou zařízení pro pouliční benzinové stanice, sklady benzinářských firem, velkosklady, dopravní autocisterny, sklady mazacích olejů, různá zařízení pro výdej mazacích olejů, průtokové měřiče od nejmenších velikostí až po velkoměřiče pro dálková potrubí o průměru do 250 mm. Z výrobních důvodů (příbuznost konstrukcí) a pro ucelenost programu jsou vyráběna také: vodní čerpadla samonasávací a automatické domácí vodárny, rotační vodokružné vývěvy, kompresory pro huštění pneumatik. Příčinou rychlého vzrůstu podniku a jeho světoznámosti jest tradice dokonalých a moderních konstrukcí a trvanlivé, kvalitní výrobky."
HEFA prošla po druhé světové válce znárodněním v roce 1948 (národní podnik HEFA), poté se výroba přestěhovala do Novoborských strojíren, jež byly součástí koncernu ČKD Praha, a od roku 1961 byla výroba přestěhována do národního podniku Adamovské strojírny. Ten po dlouhou dobu zastával pozici gestora celého oboru nejen v ČSSR, ale později i v celém RVHP. Závod Adast po firmě HEFA převzal to nejcennější - hydrauliku výdejních stojanů, měřidla, čerpací agregáty a první generaci mechanických počítadel, jež umožnily nastartovat proces návratu tradičního českého výrobce do společenství předních evropských firem. Novodobým pokračovatelem tradic firmy HEFA v oblasti výdejních stojanů pohonných hmot je dnes (a doufejme, že i v budoucnu) společnost Adast Adamov.

Přežil pod hromadou nepořádku

Ve třicátých letech HEFA díky vlastnímu vývoji uvedla na trh jako první výrobce ve střední Evropě výdejní stojany s komorovými měřidly průtoku s mechanickými ručkovými ukazateli vydávaného množství. Tento koncept měřidel byl následně zdokonalován, ale v principu se používá dodnes. Obsluha tehdejších benzinových pump do automobilů čerpala pohonné hmoty ručně pomocí pákového čerpadla. Protože se u čerpacích stanic tankoval klasický benzin a lihobenzin Gyrol, vyráběl se i stojan dvouproduktový. Volba produktu se volila pákovým ventilem na vstupním sacím potrubí, umístěným ve spodní části skříně stojanu.
Další zajímavostí v konstrukci stojanu byla možnost hadici s pistolí v zavíracích hodinách čerpací stanice uzavřít dovnitř skříně stojanu, aby nemohly nepovolané osoby tankovat v nepřítomnosti obsluhy čerpací stanice. Po zahájení provozu při tankování obsluha otevřela dvířka, a jakmile vyjmula ven pistoli s hadicí, vyklopila se ven i otočná konzola se skleněným průhledítkem, aby obsluhující personál i zákazník měli optickou kontrolu nad kvalitou tankovaného produktu. Vzpomeňme si, jak ještě před deseti lety některé sítě měly pod průhledítky reklamní sdělení:

Tankujeme bez bublin! Nic nového pod sluncem…

O kvalitě stojanů z prvorepublikové produkce firmy HEFA svědčí výpovědi pamětníků, kteří vzpomínají, jak ze stojanů tankovali ještě v šedesátých letech, tedy často po více než třiceti letech provozu. Staré stojany byly po letech bezchybného provozu postupně nahrazeny moderními modely z produkce Adastu a skončily ve šrotu. Pokud původní stojan přežil výměnu a dochoval se, pak to bylo jedině dílem náhody. Ta zafungovala i v případě stojanu v areálu původně turnovského pivovaru, který ve dvacátých letech zakoupil od původního majitele pan Tomsa, provozující povoznictví. Podnik pana Tomsy nejen že prosperoval, ale šel s dobou. Povoznictví se stalo autodopravou. Ze stájí pro koně se staly garáže a místo koňských spřežení vozily náklady moderní nákladní automobily. K nim tehdy majitel dopravní firmy pořídil vlastní čerpací stanici s výdejním stojanem HEFA, ze která byla  otevřena i pro veřejnost. Po válce a znárodnění pivovarská čerpací stanice se stojanem ještě dlouho sloužila Technickým službám města Turnova. Po určité době technické služby začaly tankovat na místní čerpací stanici Benziny a pivovarská benzinová pumpa byla odstavena z provozu. A jak to ve dvorech socialistických podniků chodilo, stojan byl postupně zarovnán nepotřebnými předměty a materiálem a upadl v zapomnění.
Po listopadové revoluci byly objekty bývalého povoznictví vráceny Tomsovým v restituci. Stojan s litinovým základem byl přišroubován těsně u zdi budovy k betonovému základu, a protože pan Tomsa mladší se zhruba před pěti lety pustil do opravy fasády, stojan mu zde překážel. Ještě než stačil přikročit k jeho likvidaci, poradil mu zaslouzily veteranista s mnohaletou praxi Jiri  Otomar, že jej zkusil nabídnout k odprodeji nějakému nadšenci. Díky jemu se on stojanu dozvěděl místní sběratel historických motocyklů Janu Drahoňovský. Ten nabídku na odkoupení stojanu bez váhání do svého soukromého domácího minimuzea přijal. Cena 1500 korun byla zároveň cenou opravy zbývající části fasády domu, ke které se stojan těsně přimykal. Podmínkou ale bylo, že si jej sběratel odveze "do zítra".
'"Když jsem ho odtamtud dostával - sám, svépomocí bez autogenu a většího nářadí, matice vůbec nešly povolit, tak se mi stalo, že jsme stojan z betonu s kamarádem vypáčili a dovezli do garáže, kde zůstal uložen dalších pět let. Staré motorky měly přednost," vzpomíná Drahoňovský. Impulsem k renovaci stojanu byla návštěva jiného sběratele starých motocyklů, který za ten kus šrotu nabídl 20.000 korun.

Objev cenového ukazatele

Jan Drahoňovský přistoupil k repasi stojanu jako zkušený veteránista. Stojan byl opatrně rozebrán na jednotlivé díly a současně začalo shánění zdrojů informací, hledání pamětníků a důkladná příprava na repasi. Jedním z prvním tvrdých oříšků bylo zjistit, jaká byla skutečná barevnost stojanu, protože veškeré dobové fotografie a materiály jsou v černobílé barvě. Stojan ale ve svých útrobách kromě původní výdejní pistole skrýval nečekaný poklad v podobě zcela unikátního cenového ukazatele, který byl původně připevněn na přilehlé zdi a poté, když čerpací stanici dosloužil, dělníci jej odtrhli a vhodili do útrob stojanu.
Stav některých dílů byl doslova žalostný, koroze učinila za desítky let své, některé díly ale chyběly úplně. Velkým problémem bylo sehnat původní gumovou hadici odolávající ropným produktům. Výrobce, firma Semperit, který má stejnou hadici ve výrobním programu, našel Jan Drahoňovský v Itálii, ale ten jeho objednávku na třímetrové hadice jako podlimitní nepřijal. "Přes tři měsíce jsem pak čekal, až jeden odběratel objedná přes 100 metrů hadice a ten mi pak ty moje tři potřebné metry prodal," líčí Drahoňovský.
Základem renovace bylo vše rozebrat na prvočinitele, následně odstranit rez a staré nátěry pískováním povrchu. Jen plášť skříně stojanu byl pokryt snad deseti vrstvami různých nátěrů. Obnova laku, tak aby stojan vypadal jako nový, je pro amatérského renovátora výzvou. Povrch starého stojanu po odstranění starých nátěrů je nutno důkladně vyrovnat a kvalitně nabarvit. To se Janu Drahoňovskému vskutku povedlo. Živit bych se tím ale nemohl, jen lakování trvalo přes měsíc.
Pro zkušeného veteránistu všudypřítomné withwortovy závity, které mají úhel šroubovice 55 ° na rozdíl od současných metrických závitů s úhlem 60 °, nepředstavovaly nakonec vážnější překážku. Po withwortových závitnících se mezi veteránisty ptal tak dlouho, až se u někoho našly v krabici na půdě. Tak si je zapůjčil a šrouby a matice vyrobil z nerezové oceli. "Za ta léta již máte kontakty na lidi stejného zaměření. Původní šrouby byly niklované, ale pár šroubků kvalitně pokovit a vyleštit je problém, a tak jsem si vypomohl nerezem," přiznává Drahoňovský.

Pomoc profesionálních specialistů

Zatímco pro renovací veškerých strojírenských součásti šlo uplatnit zkušenosti, postupy a pomoc široké obce veteránistů, repase číselníku měřiče a zcela zničené světelné reklamní hlavy stojanu znamenala pro Jana Drahoňovského specifický a zatím zcela nový problém. Číselník měřiče byl silně napadený měděnkou. Díky profesi zlatníka měl štěstí na kamarádku Lucii Laurinovou, restaurátorku drahých a obecných kovů. "Té jsem svěřil ciferník. Zde se musí ctít jeho původní charakter, na kterém muže být patrný zub času. A důsledně se odstraňují speciálními chemickými postupy nánosy zašlé špíny a koroze. Šetrným způsobem se pak doplní barva a opraví se popisky. Na ciferníku měřiče musí být vidět, že se jedná o původní originální kus, a ne o repliku," zdůrazňuje Drahoňovský.
Z dominanty stojanu, reklamní světelné hlavy, zbylo jen torzo v podobě značně zdeformované měděné upevňovací objímky. Skleněnou hlavu ve tvaru vypouklé lupy bylo nutno vyrobit zcela novou, dle zachovaných fotografií a dokumentace. Z Turnova je to jen co by kamenem dohodil do tradičního sklářského kraje. Opět Janovi Drahoňovskému vyšli vstříc přátelé a zároveň na slovo vzatí profesionálové, v čele s Bohdanou Vydrovou, která je specialistkou přes sklo, a Jiřím Hotařem z Kamenického Šenova, kovotlačitelem, specialistou na repasi a výrobu lustrů. Vypouklé sklo se vyrobilo ve sklářském provoze metodou lehnutého skla na sádrovou formu. Reklamní nápisy na skle nejsou vyřezány z vinylové folie a nalepeny, ale jsou zhotoveny původním sklářským postupem v povrchové vrstvě skla za tepla.
"Důležité je mít kolem sebe tu správnou skupinu lidí, telefonní čísla. Sice vše trvalo měsíce, je to o nervy, ale na konci musí renovovaná věc být co nejvěrnější k originálu," říká Drahoňovský. Hlavními vlastnostmi dobrého restaurátora je pečlivost, důslednost a hlavně trpělivost. Jen renovace ciferníku a skleněné hlavy stojanu trvala více než půl roku. Profesionální restaurátor přemýšlí a zjišťuje, jakým způsobem se daná věc bude řešit, ví, jakou technologií původní výrobek byl vyroben, a z toho může pro další práci vycházet. Přesto nikdy hned není na začátku jisté, jestli zvolená technika pro restaurování je hned ta správná.
Po dvou letech příprav a mravenčí práce s důrazem na každý detail konečně unikátní exponát stanul na podlaze domácího privátního muzea po boku historických motocyklů. Základ úspěšné repase obecně podle Jana Drahoňovského spočívá v tom, že se musí ctít dobové technologie všech součástí zařízení a dbát na detaily. "Kvalita detailů tvoří výslednou kvalitu celku," tvrdí. "Při pohledu na repasovaný stojan si připomenete, že to je kus historie naší předválečné výroby, a uvědomíte si na svoji dobu špičkovou konstrukci s prvním průtokovým měřičem nejen v rámci střední Evropy," uzavírá Drahoňovský.

Jan Drahoňovský (1978), ZŠ a následně střední uměleckoprůmyslová škola v Turnově, po dědovi Josefovi a otci Josefovi zlatníkem, po r. 1998 zaměstnancem rodinné firmy Studio Šperk - Josef Drahoňovský, kde působí jako vzorař a designér, je ženatý, má jednu malou dcerku Valerii, sbírá a restauruje historické motocykly.