24. 5. 2012
Spotřeba benzinu klesá, narůstá odbyt biopaliv,
rafinerské marže klesají k nule a roste naopak dovoz nafty, kterou
domácí rafinerie nestačí vyrábět. Rafinerie v Evropě propouštějí
tisíce lidí, krachují, jiné jsou na prodej. Evropu zasáhla
petrolejářská krize a to se projevuje i na hospodářských výsledcích
českých zpracovatelů ropy.
"Problémy se mohou ještě vyhrotit, což by poškodilo
konkurenceschopnost Evropské unie, snížilo bezpečnost dodávek a
zvýšilo nejistotu na trhu," varovala nedávno v Bruselu asociace
největších evropských petrolejářských firem Europia zástupce
Evropské komise a členských států. Evropské rafinerie včetně těch
českých jsou stavěny více na produkci benzinu. Jenže jeho prodeje
jsou dnes na dvou třetinách úrovně roku 2000. A naopak za tu dobu
výrazně vzrostla poptávka po naftě, na jejíž výrobu nejsou
technologie rafinerií tolik uzpůsobeny.
Od loňska se už šest evropských rafinerií ocitlo v
insolvenci. Mezi nimi i čtyři závody švýcarské společnosti
Petroplus. Podle zjištění Europie je dalších 17 rafinerií na
prodej. Zároveň roste dovoz do Evropské unie - k nelibosti Bruselu
se dnes už přes 40 procent paliv dováží z Ruska.
V Česku krach rafinerií zatím nehrozí, ale petrolejáři mluví o
krizi, jaká tu dlouho nebyla. Potíže nemá ani tak Česká rafinérská,
jejíž rafinerie v Litvínově a Kralupech jsou největším dodavatelem
paliv na český trh. Firma od roku 2003 funguje v takzvaném
přepracovacím systému - od akcionářů dostává poplatky za zpracovaný
objem ropy. Problém mají ale právě akcionáři. Ti sami ropu nakupují
a obchodují s ropnými produkty. Platí to hlavně pro Unipetrol,
jemuž patří přes 50 procent České rafinérské a také menší producent
nafty, dceřiné Paramo v Pardubicích. Propad spotřeby paliv, hlavně
benzinu, drahá ropa a minimální rafinerská marže jsou jednou z
příčin loňské skoro šestimiliardové ztráty Unipetrolu. Marže koncem
loňského roku dosahovala sotva 1,5 dolaru za barel. Před čtyřmi
lety byla pětkrát vyšší.
Řada rafinerií v Evropě je na tom ještě hůř - podle zjištění
asociace Europia se rafinerská marže leckde dostává i do záporných
hodnot. Provoz rafinerií omezuje i to, že petrolejáři musejí
povinně prodávat benzin a naftu s podílem biosložky, jako je líh
nebo řepný olej. "Jen pro představu, pětiprocentní podíl biosložky
v palivech znamená pro Unipetrol výpadek kapacity na úrovni téměř
celé produkce rafinerie Paramo," říká mluvčí holdingu Mikuláš Duda.
Unipetrol by podle něj přivítal, kdyby Brusel povinné zavádění
biopaliv přehodnotil.
Jenže pokles spotřeby ropných paliv, mezi něž patří kromě
benzinu a nafty i například LPG, už těžko něco zastaví. Přibývá
nejen aut na biopaliva, jako je třeba řepný olej nebo směs lihu s
benzinem E 85, ale i na stlačený zemní plyn CNG nebo částečně i na
elektrický pohon.
"Před deseti lety byl poměr spotřeby nafty a benzinu jedna ku
jedné. Dnes je to 2,5 ku jedné. Při tomto poměru je už
technologicky nemožné upravit rafinerské procesy na vyšší výrobu
nafty," vysvětluje Marek Senkovič, hlavní ekonom slovenského
Slovnaftu, který patří k největším dodavatelům paliv do Česka.
Podle mluvčího českého zastoupení Evropské komise Martina
Staška je v Bruselu debata o možném odvrácení krize rafinerského
byznysu zatím na začátku. Komise je prý ochotna petrolejářský
sektor podpořit, jestliže některé legislativní návrhy přinášejí
více nákladů než užitku.
Jednou z mála možných legislativních změn je chystané
sjednocení minimálních sazeb spotřební daně. Ta je dnes v celé
Evropské unii nižší u nafty než u benzinu. Odstranila by se tak
cenová výhoda dieselu a to by umožnilo rafineriím zlepšit prodeje
dosud dražšího benzinu. "Zvýhodňovat naftu nižší daní už nemá dnes
žádný význam," míní šéf Společenství čerpacích stanic v ČR Ivan
Indráček. Má to ale háček. V Česku je daň z nafty o dvě koruny
nižší než z benzinu a srovnání daní na stejnou hodnotu by vedlo ke
zdražení nafty. "My ale nemáme zájem zvyšovat daňovou zátěž pro
podnikatelskou sféru a pro pohonné hmoty to platí rovněž. Jejich
cena se odráží do celého hospodářství," říká mluvčí ministerstva
průmyslu Tomáš Paták.
Autor: Miroslav Petr, Zdroj: HN