PETROL zpravodajství

	komentář ke článku
	poslat článek
	tisknout článek

28.5.2007 16:48:00 - Zpravodajství - [...návrat]

Česko – součást středoevropského trhu s ropou a pohonnými hmotami

Česká republika i jako země na konci ropovodu Družba se za posledních 15 let stala díky svému otevření a vstupu do EU součástí středoevropského trhu s ropou a pohonnými hmotami. Strategický význam ropy a paliv roste s jejich cenou a zmenšujícími se světovými zásobami. To si uvědomují všichni hlavní hráči na trhu, kteří se snaží posílit svůj vliv globálně nebo alespoň teritoriálně. Uvědomují si to i státy, které prostřednictvím svých orgánů se snaží strategické rezervy pokrytí budoucích výpadků zásobování ochránit.

Účastníci Kulatého stolu PETROL:
Ing. Jan Zaplatílek, ředitel odboru plynárenství a kapalných paliv MPO
Ing. Dušan Makovec, vedoucí úseku ropné bezpečnosti SSHR
Ing. Pavel Švarc, generální ředitel společnosti ČEPRO
Ing. Jaroslav Pantůček, generální ředitel společnosti MERO ČR
Ing. Ivan Ottis, předseda ČAPPO a generální ředitel společnosti Paramo
Moderátor: Ing, Tomáš Mikšovský

Ropovody - Česko je koncovou zemí
Mikšovský: Jaký má Česko význam a pozici z hlediska obchodu a zpracování ropy ve středoevropském prostoru ?
Ottis: Myslím, že má stejnou jako všechny okolní státy . Patřili jsme kdysi do stejné soustavy, celky a petrochemický průmysl byl budovaný naprosto stejně. Snad, že u nás spotřeba pohonných hmot na hlavu je zdaleka nejvyšší. Nemluvím o vyspělých státech jako Rakousko, Německo. To znamená, že potenciál růstu je nejnižší.
Švarc: Já bych viděl dva rozdíly. Česká republika je výrazně importní, co se týče motorových paliv na rozdíl třeba od Slovenska nebo Maďarska a co se týká infrastruktury jako jediná má systém produktovodů a skladů, který vlastně neexistuje v takovém rozsahu a takové šíři v žádné středoevropské zemi.
Pantůček: Česko v případě ropovodů je zemí cílovou na rozdíl třeba od plynu, kde je ČR tranzitní zemí U nás končí jak jižní větev ropovodu Družba, tak ropovod IKL, který nás spojuje s transalpinským ropovodem. Díky tranzitu má ČR výrazné postavení a má z toho dodatečné příjmy, z pohledu ropy prakticky zásobujeme pouze ČR.
Mikšovský: Rusko je druhý největší producent ropy po Saudské Arábii a přesto orientace výhradně na jeden zdroj ropy nemusí být pro Česko výhodná. Může se stát z Česka i tranzitní země pokud by se zobousměrnila doprava ve vybudovaných ropovodech v ČR a je to vůbec technicky možné?
Zaplatílek: Já bych nejprve korigoval dvě věci: Za prvé podle mých informací je Rusko v současnosti největším světovým producentem ropy větším než Saudská Arábie. A za druhé: přestože se psalo ve sdělovacích prostředcích leccos, tak nemám žádnou informaci o tom, že by se seriózně jednalo nad nějakým konkrétním plánem oproti současnému stavu jiného využití tuzemské ropovodní sítě. Vždy to bylo pouze ve stádiu určitých úvah, které nebyly podloženy technickými, ekonomickými a jinými hledisky, z nichž pro nás je nejdůležitější hledisko zajištění ropné bezpečnosti státu.
Pantůček: ČR by měla mít na sobě dvě nezávislé cesty. Právě proto byl ropovod IKL v 90 tých letech stavěn. To, že by se tento ropovod otočil trvale, tak takové úvahy na stole nikdy nebyly, ale zvažovalo se pouze, zda by tento ropovod mohl být částečně využit z komerčních důvodů směrem na západ. Je zde však spousta technických, obchodních i strategických limitů. Jedním z nich může být z obchodního hlediska to, že v ropa v ropovodu IKL není ve vlastnictví společnosti Mero, ale ve vlastnictví rafinérií. Ty by musely dát souhlas k tomu, že manipulace s touto ropou bude provedena a rafinerie by souhlasily s otočením ropovodu IKL pouze za předpokladu tzv. swingového provozu. Ten spočívá v tom, že by ropovod byl přesměrováván 1-2 x do měsíce opačným směrem, ale to zase z hlediska ekonomického není možné, protože by se musela vytlačovat celá náplň potrubí zpět - jedná se o 130 tisíc kubíků ropy - vždy do nějakého zásobníku. Náklady na energii potřebnou k tomuto vytlačení vybudování zásobníků pro tento účel by nikdo nebyl ochoten zaplatit. Ušlý tranzitní poplatek by činil odhadem několik stovek milionů korun a to nehovořím o nákladech spojených s dočasným skladováním ropy.
Zaplatílek: ČR má několik diverzifikovaných zdrojů, dvě diverzifikované dopravní trasy a splňuje všechny požadavky na vytvoření strategických rezerv na rozdíl od některých sousedních států. Lze tedy konstatovat , že z hlediska bezpečnosti a spolehlivosti dodávek ropy je na tom nejen ve středoevropském regionu dobře. /…
Mikšovský: Ropa stále nabývá na významu a nabízí se tu otázka, zda dojde ke sjednocení správy strategických zásob v EU pod jediný správní orgán?
Makovec: Česká republika, je od roku 2001 členem Mezinárodní energetické agentury (IEA) a zároveň je součástí EU. Všechny státy, které jsou členy jak IEA, tak EU vytvářejí podle specifických směrnic a nařízení své strategické zásoby. Legislativní procesy nastavené pro udržování strategických zásob vytvářejí jednotlivé členské země podle svých vlastvńích národních možností a podmínek. Nedá se říci, že by v této oblasti docházelo k takovému posunu, ne který jste poukázal. Doposud jsem ne mezinárodní úrovni nezaregistroval žádný trend propojjt tyto státy tak, aby se dalo hovořit o jednotném zázemí pod jednou hlavičkou.O jednotném postupu lze hovořit z hlediska uvolňování strategických zásob u IEA.. Systém uvolnění nouzových zásob je založen na základě dobrovolnosti a solidarity mezi jejími členskými státy. IEA je tak schopna pomoci jednotlivým státům, které by byly ve stavu ropné nouze nejvíce ohroženy případně postiženy.
Pantůček Existuje možnost, že státy mezi sebou mohou uzavřít mezistátní smlouvy, kdy je možno skladovat svoje stání rezervy na území jiného členského státu, což máme dohodnuto třeba se Slováky a podepsala se i smlouva s Němci.
Makovec: Tyto legislativní nástroje resp. mezivládní dohody, které umožňují skladovat zásoby členským státům EU na území jiného členského státu EU, jsou vytvářeny např. z kapacitních důvodů, kdy některé státy nemají dostatečnou kapacitu, aby vytvořily patřičnou zásobu na svém území. Tak jako to máme se Slovenskem, které může u nás sladovat své zásoby a ČR má uzavřenou obdobnou smlouvu o skladování strategických zásob v Německu s tím, že v případě potřeby bychom tam mohli skladovat své strategické zásoby.

Kdo zaplatí navýšení strategických zásob o 30 dní?
Zatímco u nás jsou operátory státních hmotných rezerv státem ovládané společnosti MERO a ČEPRO, v některých státech v Evropě se správě strategických rezerv podílí nestátní privátní sektor. Jaké jsou typické modely správy rezerv v jiných státech?
Makovec Nejdříve bych popsal model, který existuje v ČR. U nás jsou strategické zásoby státními hmotnými rezervami, které spravuje Správa státních hmotných rezerv. Státní hmotné rezervy jsou vytvářeny ze státního rozpočtu, vlastníkem těchto rezerv je tedy stát. Je to model státní, který není běžný v zemích EU. Pouze asi 6 států na světě udržuje tento státní model. Např. USA, Slovensko, my, částečně Japonsko a Finsko Z pohledu institucí EU a IEA je tento model klasifikován jako nejvíce transparentní, neboť stát má nejvyšší vliv na tvorbu, kontrolu a případně uvolnění nouzových zásob v případě ropných krizí. Česká republika byla v tomto smyslu kladně hodnocena Mezinárodní energetickou agenturou, která u nás v roe 2006 uskutečnila hloubkovou prověrku připravenosti na stavy ropné nouze.. Ve světě jsou vytvořeny další agenturní systémy, které umožňují například vytváření strategických rezerv na základě povinnosti dovozců, ropy a ropných produktů. Dovozci vytvářejí zásoby buď sami nebo tyto zásoby u nějaké společnosti skladují a za tuto službu platí. Pak existují smíšené modely, které kombinují státní a agenturní systémy. Např. v Německu udržuje a skladuje strategické rezervy společnost , na níž se podílejí největší petrolejářské společnosti z hlediska dovozů jako je Wintershall, Shell, Total, Conoco..
Ottis: I u nás máme takový hybrid, kdy jsou strategické zásoby skladované v České rafinérské a v Paramu, takže je sice stát vlastní, ale už jejich část skladují nestátní nebo soukromé firmy.
Makovec: Tady nejde o hybrid, podstatné je vlastnictví těchto zásob. ČR využívá svých tzv. ochraňovatelů k tomu, aby u nich skladovala své zásoby. Největším ochraňovatelem pro ropné produkty v ČR je Čepro největším ochraňovatelem pro ropu je společnost Mero.
Švarc: Chtěl bych říct na to, jak jste říkal, že je to skladováno v některých privátních společnostech - jak Čepro, tak Mero je soukromá společnost.
Ottis: Já si nemyslím, že Čepro a Mero jsou soukromé společnosti.
Švarc: Podle obchodního zákoníku ano.
Mikšovský: Čepro a Mero jsou v tisku uváděny jako společnosti ze 100 % vlastněné státem, chápeme to tedy tak, že jsou defacto státní.
Švarc: Není státní. Státní firma je letiště třeba nebo Budvar.
Makovec: Systémů je ve světě daleko víc, některé jsou například, založeny na poplatku za 1litr uvolněného produktu na trh. Tak vznikají finanční prostředky, z nichž se pak, financuje činnost agentury, která zajišťuje vytváření nouzových zásob.…
Pantůček: Financování našich státních rezerv má dvě stránky mince: a/ jedná se o nejčistší model z hlediska státu a vlastnictví a za b/ my ho zase máme možná nejdražší. Při agenturním způsobu se náklady na skladování zatěžují ti, kdo ty pohonné hmoty spotřebovávají a v jejichž prospěch jsou zásoby drženy. U nás financování probíhá přes státní rozpočet- tedy z daní. Držení zásob platí vlastně i lidé, kteří s auty nemají nic společného a jsou jejich zapřísáhlými nepřáteli. Těch lidí co nemají auta znám spoustu, i oni jsou daněni a musí do státního rozpočtu přispívat.
Ottis: Auta sice nemají, ale vozí je sanitky a létají letadly a používají autobusy.
Makovec: Z hlediska legislativy je zákon 189/99 Sb. o nouzových zásobách ropy, který hovoří, jakým způsobem se tyto nouzové zásoby vytvářejí. Pokud bychom chtěli na toto téma diskutovat tak bychom museli říct, že by se tento zákon musel nějakým způsobem aktualizovat, novelizovat.
Švarc: Tady nehovoříme o tom, že nemůžeme změnit zákon, ale určitě bude diskuze o tom, zda se nenavýší množství ropných produktů státních hmotných rezerv a pak se tu podle mě otevírá prostor, jak se částečně podělit s podnikatelskou sférou, s rafineriemi. Určitě .I rafinerie budou mít zájem na tom, aby byl dostatek zásob ropy. Otázka zní, zda to navýšení by se nemělo určitým způsobem promítnout do ceny pohonných hmot. Pokud vím, má přijít na stůl vlády do 30.9. koncepce, která bude řešit navýšení strategických zásob na 120 -130 dní.
Makovec: Předpokládá se vytvoření nějaké odborné pracovní skupiny, která by se touto problematikou zabývala z hlediska vytváření energetické koncepce a z hlediska ropné bezpečnosti České republiky. Víte, že při přerušení dodávek ropy na přelomu roku v důsledku sporu Rusko – Bělorusko, se ten problém nějakým způsobem otevřel a hledají se cesty zajištění zásob takovým způsobem, abychom se přiblížili vyspělým státům EU, kde se v průměru zásoby pohybují zhruba kolem 130 dnů. Jsou i země, jejichž zásoby překračují 200 dnů. Vzhledem ke koncepci současného zákona, kdy jsou zásoby vytvářeny ze státního rozpočtu jsou naše možnosti omezené. Již dnes se ukazuje, že bude třeba hledat jiné alternativy, jak dosáhnout minimálně úrovně 130 dnů. Pochopitelně, pokud by celou tíhu navýšení těchto nouzových zásob neměl nést stát, vyžádalo by si to pochopitelně i změnu legislativy, tedy zákona 189 /1999 o nouzových zásobách ropy.
Ottis: Měli bychom si říct o jakých penězích mluvíme?
Makovec: Správa státních hmotných rezerv drží k 31.3.2007 nouzové zásoby, které odpovídají úrovni 101,5 dne průměrné denní spotřeby vybraných produktů v předcházejícím roce. Denní spotřeba předchozího roku je 17.441 tun. A spotřeba v ČR narůstá.
Ottis: Tak se to lehko povídá, ale podstatné jde o peníze. Jestli já dobře počítám, tak to představuje zhruba 1,5 mil. tun ropy nebo produktu navýšení.
Všichni: To ne, tak se to nepočítá…
Ottis: Tak se to počítá, protože to bude muset někdo na konci zaplatit. Když vezmu 1,5 miliomu tun, a vezmu cenu 10.000 korun, tak to znamená, že to je 15 miliard korun. Kdo je zaplatí, když se budeme bavit o přenesení této povinnosti na soukromou sféru.
Makovec: Já bych chtěl říct, že zákon 189 se vytvářel v 90letech tak pochopitelně měl nějakou náběhovou křivku, která řekla po nějaké době dojde k 31.12. 2005, že stát dosáhne průměrné 90 denní úrovně těchto zásob. Pokud bychom šli touto cestou a bavíme-li se o penězích tak ale nikdo by určitě aktualizaci tohoto zákona nepoložil do té roviny, že dosáhneme zásoby v roce 2008, 2009. Určitě by tam zase byla náběhová křivka.
Ottis: Ale někdo to bude muset, pane kolego, zaplatit!
Mikšovský: Pokud dojde k navýšení zásob, jde samozřejmě o cenu za skladované produkty, ale ty je potřeba někde skladovat a tu skladovací kapacitu je třeba k tomu také vybudovat.
Pantůček: Mero je připraveno státu v této oblasti, co se týká ropy zabezpečit komplexní vlastní servis, tak jak to dělal doposud. Je výhradním skladovatelem ropy a je technicky a technologicky připraveno na sebe ten úkol převzít. Na druhou stranu je zde otázka poměru mezi ropou a ropnými produkty a stanovením tohoto poměru, protože jsou země, které skladují 100% ropy jako je např. Amerika, Japonsko a jsou země v Evropě, které naopak skladují víc v produktech než v ropě. Znamená to pro ČR najít optimální poměr. Náš názor je ten, že by měl odrážet poměr mezi dovozy pohonných hmot a mezi dovozy ropy. To by mělo být zachováno i pro krizové stavy. Dnes je to spíše mírně ve prospěch produktů než ve prospěch ropy. Ta skutečnost je, že dovozy produktů dělají asi okolo 40% a 60% je z výroby tuzemských rafinérií. Infrastruktura je u nás vybudovaná a máme volnou kapacitu k tomu, abychom mohli dál stavět. V centrálním tankovišti ropy v Nelahozevsi máme vybudováno 14 velkokapacitních nádrží, další 2 rozestavěné, které budou dokončeny v příštím roce a máme prostor pro to, abychom stavěli další nádrže.
Švarc: Čepro je rovněž připraveno státu pomoci v této oblasti. Jedná se v podstatě o navýšení 20-30 %.
Makovec: Vítám stanovisko generálních ředitelů Čepro a Mero, že jsou připraveni skladovat strategické zásoby, pokud dojde k jejich navýšení, ale musíme vědět, že současná legislativa (zákon 189/99) hovoří o tom, že strategické zásoby se mohou až do výše 60% vytvářet v zásobách ropy. Tzn. mohou. Cituj: Nouzové zásoby ropy vytváří a udržuje Správa státních hmotných rezerv ve vybraných ropných produktech, může až do výše 60% nahradit zásobami ropy nebo ropných poloproduktů. Abychom si rozuměli, nějaká alternativa tady existuje, co se týče nějaké koncepce, kterou vytváří správa, a v té koncepci se hovoří zhruba o poměru 50 na 50%. Nám se to jeví jako optimální poměr pro zajištění ropné bezpečnosti České republiky. /…

Slovenská spolupráce s Českem
Mikšovský: Slovensko ukládá své zásoby v Česku, jaké to pro nás nese výhody a jaká nese rizika Slovenská republika?
Švarc: Zatím se hovoří o tom, že by Slovensko chtělo skladovat cca 30-50 tis. tun ropných produktů. Výhody pro Slovensko jsou celkem jasné, že to bude skladovat u státního subjektu. /…
Ottis: Čepro je Česko?
Švarc : Čepro není Česko, je to soukromá společnost. Samozřejmě bychom byli rádi.
Pantůček: My tvrdíme, že by to oběma partnerům přineslo zisk. Slováků zisk by byl v tom, že nemusí budovat vlastní kapacity a ušetří peníze za vybudování kapacit. Z hlediska ČR z pohledu Mera jsme měli volnou kapacitu, kterou jsme mohli Slovensku nabídnout a tuto volnou kapacitu jsme mohli zpoplatnit. To znamená, pro nás by to znamenalo vyšší tržby, vyšší zisk a pro stát zase eventuálně vyšší dividendu. Myslím, že pro obě dvě strany je to zajímavé.
Svarc: To je správná poznámka, že ta dividenda z Mera, to je to, na co by se stát měl zaměřit.
Ottis: Tu dividendu má i Čepro a mohlo by jí vyplatit taky?
Švarc: Já si myslím, že naopak, protože stát pomohl revitalizovat Čepro na rozdíl od Mera, které je skoro nové.
Ottis: To revitalizuje trvale Česká rafinérská a Paramo těmi extrémními přepravními poplatky. Pane kolego, ten přepravní tarif vůbec neodpovídal provozním nákladům a uspořila se tam investiční část nákladů. Také by mělo výhodu, kdyby konečně ten produkovod jednou taky tekl na Slovensko, protože je používaný zásadně jednostranně.
Pantůček: K tomu, co říkal pan Švarc - Mero je nové od roku 1962, kdy se postavil ropovod Družba a který nám dali do vínku a který my musíme udržovat v provozuschopném stavu tak, aby rafinérie neměly problémy a to, že se nám věc daří je naším velkým úspěchem, takže to není úplně nová firma, ale snažíme se o to, aby to byla moderní firma.
Mikšovský: Slovensko v privatizaci prodalo část Transpetrolu ruskému Jukosu. Ten je v likvidaci a jeho podíl je nyní opět na prodej. Proč Čepro usiluje o majetkový podíl ve slovenském Transpetrolu, který je slovenskou obdobou české společnosti Mero?
Švarc: Čepro již dlouho neusiluje o Transpetrol o ten usiluje Mero.
Zaplatílek: Jestli mohu obecně konstatovat, tak ropovod Družba pro nás představuje hlavní zásobovací ropnou tepnu do ČR. Prakticky se jeho podíl na dovozu ropy pohybuje okolo 65 až 69%.a mít možnost nějakým způsobem se podílet na správě ropovodu na Slovensku, kde vidíme určitá rizika budoucích úzkých míst, by přispělo ke zvýšení bezpečnosti a spolehlivosti dodávek ropy uvedenou cestou. Dal by to českému subjektu možnost určitým způsobem se podílet i na rozhodnutích, jak by případně posílena na Slovensku přepravní kapacitanebo jaké investice ba tam byly realizovány..Na druhou stranu by to přineslo určitý efekt v tom smyslu, že český subjekt by mohl využít na Slovensku určité své know how. Proto jsme jako státní orgán podporovali snahu tuzemských subjektů ucházet se o 49% podíl Transpetrolu, a snažili jsme se, aby to nebylo více vzájemně si konkurujících českých subjektů, ale aby to byl jeden subjekt z ČR .
Mikšovský: Jaké jsou šance oproti takovým uchazečům jako je třeba Gazprom?
Pantůček: Tak samozřejmě jedná se o společnosti, které jsou mnohonásobně větší, než jsme my a jejíž vliv v Evropě, ale i ve světě je daleko větší, takže ty šance hodnotíme velmi střízlivě. Na druhou stranu to, co tady zaznělo od mých kolegů význam Transpetrolu pro ČR a zásobování ropou si velmi uvědomujeme tzn. připadá nám korektní, abychom se i my ucházeli o získání této společnosti. O Transpetrol se ucházejí jak významné ruské společnosti, tak ale je zde i zájem americké strany, aby naopak slovenská část ropovodu se nedostala pod ruský vliv. A jak se říká u nás v Čechách, když se dva perou třetí se směje. Možná, že i ten třetí vzadu by na to mohl dosáhnout, protože bychom mohli být rozumným kompromisem jak pro americkou tak i pro ruskou stranu. My jako firma, která je stoprocentně vlastněná státem, je v EU, ČR je součástí struktur NATO, má dlouhodobé vazby na Rusko poněvadž jsme odebírali z této země po celá desetiletí ropu, tak si myslím že bychom mohli být akceptovatelní. Na druhou stranu svůj vliv nepřeceňujeme a uvědomujeme si, že skutečně na geopolitické mapě jsme trpaslíkem.

Skladování hmotných rezerv a komerční služby
Mikšovský: Slovensko směřuje k agenturnímu modelu skladování státních hmotných rezerv, jak na začátku popisoval pan Makovec. Státní model není ve světě obvyklý a právě proto se u nás objevují názory, jak jsme už jsme tady slyšeli od pana Ottise, že kromě Mero a Čepro, kteří plní navíc funkci operátorů ropovodů, by do fyzické správy strategických zásob vstupovali i ti, kdo pohonné hmoty vyrábějí, ti kdo s nimi obchodují.
Švarc: Je to o tom, že na navýšení nad 90 dnů by se měly částečně nebo plně podílet soukromé subjekty, které buďto dováží, ropu nebo ropné produkty nebo vyrábí ropné produkty. Zatím jim to garantuje stát, on nese celou tu tíhu na sobě z hlediska ropné bezpečnosti a vytváří jim v uvozovkách nějaké zásoby v případě nedostatku ropy. Stát si svoji pozici chce určitě zanechat nechce z této oblasti nějak vycouvat, ale naopak rozšířit, aby ropná bezpečnost ČR měla větší váhu z pohledu zásob, měla zásoby vyšší zhruba na 130 dní a aby zátěž byla rozložena i včetně těchto subjektů. Ale je to otázka úvah. Pokud stát bude chtít svojí ropnou bezpečnosti dále rozšiřovat, tak má 2 alternativy: Buď rozšíří zásoby tak, jak jsou dnes vytvářeny, tzn, podíl státu bude 100% a on veškerou finanční zátěž ponese sám a nebo se s tím navýšením od 20, 30 dní s ostatními.
Makovec: Transparentnost vztahu mezi Správou státních hmotných rezerv a společnosti Čepro z pohledu skladování je jednoznačně daná. Jsou uzavřeny standardní ochraňovatelské kontrakty. Přiklonil bych se v tomto případě na stranu pana Švarce, protože na tom nevidím nic špatného. Co se týče sítě ČS, tak jsme zapomněli ještě na jednu věc: Čepro vzniklo ze státního podniku Benzina, který byl z velké části vytvářen z prostředků státního rozpočtu. Je nutno si uvědomit, že stát musí mít také nástroj, jímž bude v případě krizových situací nouzové zásoby uvolňovat. Pro tento účel budou využívány vybrané čerpací stanice společností Čepro, Benzina a OMV.
Švarc: Já na tuto výzvu pana generálního ředitele Ottise chci skutečně zodpovědně prohlásit a myslím, že je to i věc i státních hmotných rezerv nebo státních orgánů zastoupených v dozorčí radě, že v žádném případě nechceme a nemáme možnost zneužívat nebo využívat to, že jedním z našich byznysů je ochraňování státních hmotných rezerv. Další byznys jako skladování pro třetí strany, velkoobchod, maloobchod je naprosto transparentní a účetně oddělen. /…
Ottis Ale my s ropou neobchodujeme. Já bych nerad tady vytvářel konfrontační atmosféru, opravdu ne.
Švarc: Tu jste již bohužel vytvořil.
Ottis: Měl bych jednu poznámku k tomu, co říkal pan generální ředitel Švarc. Ono to možná vyzní v podstatě úplně stejně, ale když to pojmu jinými slovy, může to být odlišné. My nechceme zlikvidovat velkoobchod Čepra, my jenom chceme, aby Čepro mělo stejné podmínky, jako všechny ostatní subjekty na trhu.
Švarc: V tom případě musíte předložit důkaz, že ty podmínky na trhu máme lepší než vy. Já vám garantuji ještě jednou, že ty byznysy, o kterých jsem hovořil jsou účetně transparentně odděleny.
Ottis: Já s vámi souhlasím, bavíme se o obecných názorech, samozřejmě, že my jsme připraveni v případě nějakého pokračujícího sporu nějaké podobné důkazy předložit.
Švarc: Je potřeba, pokud někoho veřejně obviníte, pane generální řediteli, přinést důkazy a ne o tom hovořit v obecné rovině. Určitě jste četl vyjádření šéfa Unipetrolu Veugelse, který doporučil vládě, aby nepodnikala v takových oblastech, které zprivatizovala, což mně připadá trošku úlet vedle. Nevím jestli sdílíte jeho názor, ale bylo to trochu jako střelba mimo.
Mikšovský: Dovolte mi trochu naivní otázku: Stát investoval do Čepra peníze, byly určeny na obnovu a vybudování nových kapacit. Ty ale nejde fyzicky oddělit od sebe, na investici do části určené pro státní rezervy a části pro komerční činnost. V průběhu skladování přeci používáte pro obě dvě činnosti jedno zařízení.
Švarc: Stát navýšil základní kapitál.
Mikšovský: Domníval jsem se, že pokud stát navýší jmění ve státním podniku, jde o investici...
Švarc. Tak jako z Mera, stát čerpá dividendy, tak stejně jako každý akcionář může posílit kapitál na to, aby sklady, které pochází z let 1942, 3 nebo 55 až 60 byly revitalizovány. To je přece role každého akcionáře i státu.
Mikšovský: Ano, ale když je jediným akcionářem stát a teď se to zařízení využívá i ke komerčním účelům tak máte vlastně výhodu…
Švarc: Nemáme žádnou výhodu. My tvoříme zisk a v případě že zisk a odpisy budou dostatečné k tomu aby byla vyplácená dividenda, tak stát si odčerpá dividendu. Chtěl bych ale úplně obecně. My vidíme vždycky stát jako démona - stát je vždycky něco jiného než Conoco, Unipetrol než PKN, ale stát v Meru v Čepru, v ČSA je úplně stejný, jako každý jiný akcionář. Nevím, proč Dostále myslíme, že stát je něco jiného. Stát má ve firmě nějaký majetek, je tam management, který ten majetek spravuje a měl by tvořit zisk, aby mohl státu odvádět odpovídající návratnost toho kapitálu, který tam vložil.
Mikšovský: Přece stát, když někam vkládá peníze, tak to jsou státní peníze. Peníze lidí, kteří je třeba odvedli na daních
Ottis: Pane moderátore, ona nás tato diskuze a z toho konfrontace s panem generálním ředitelem asi nemine a já si nemyslím, že to je předmět dnešního setkání. Na druhé straně je pravda, že Čepro je světový unikát. Protože Čepro je firma, která skladuje a obměňuje státní hmotné rezervy a která zároveň přepravuje produkty v naprosté většině soukromé a vlastněné rafinériemi a která zároveň provádí velkoobchod a provozuje čerpací stanice. To je naprosto světový unikát, který sám o sobě obsahuje potenciální konflikt zájmů.
Švarc: Dosáhne-li Unipetrol svého a velkoobchod Čepra zlikviduje, tak Unipetrol posílí svoji obchodní pozici minimálně o 25% tržního podílu, který má nyní Čepro. Co nastane? Zvýšení cen motorových paliv v ČR a to je ten smysl, této a podobných diskusí, abychom věděli. To je typicky konkurenční záležitost. To nemá nic společného se strategickou bezpečností a s pozicí rafinérského businessu v Evropě a s tématem tohoto kulatého stolu už vůbec ne.
Makovec: Mně to z pohledu ropné bezpečnosti jako světový unikát nepřipadá. Z hlediska ropné bezpečnosti státu lze hovořit o nejlepším řešení.
Ottis: Popište nám, pane kolego, ještě nějaké podobné aranžmá ve světě.
Makovec: Existují samozřejmě nejrůznější varianty například v produktovodních sítích, které využívá Severoatlantická aliance, se produktovod CEPS (Central Europe Pipeline Systém) CEPS používá k vojenským, tak i komerčním účelům. Produktovodní síť v ČR, se také budovala z vojenskostrategických důvodů.
Mikšovský: Čepro již několik let odvrací ataky určitých osob vně i uvnitř této společnosti. Výrazně se tím ochromila bezpečnost i samotná existence firmy. Jak velké je riziko plynoucí z těchto útoků z pohledu správy hmotných rezerv?
Zaplatílek: Těžko mohu tuto otázku zodpovídat v komplexnosti, ale riziko obchodních sporů byste mohl 100% vyloučit pouze v případě, kdyby ve společnosti neprobíhala žádná obchodní činnost, což by bylo pro stát z hlediska provozování produktovodního systému neúměrně nákladné. A ve svých důsledcích by to bylo de facto nevýhodné i pro ostatní hráče na trhu. Fakt, že tam došlo k obchodním sporům, to nemůžeme vyloučit ani do budoucnosti a je snahou prakticky všech zúčastněných, aby toto riziko bylo do budoucna minimalizováno. Tyto obchodní spory se však nikdy netýkaly státních rezerv ropných produktů ani je přímo neohrožovaly.
Švarc: Majetek SHR je majetek státu, ten není dotčen žádnými obchodními spory, tzn, jestliže dojde k jakémukoliv hypotetickému negativnímu konci- na vlastnictví- státní hmotné rezervy v motorových palivech, to nemá žádný vliv.

Pohled za horizont
Mikšovský: Jste vrcholoví manažeři se musíte dívat poměrně daleko za horizont. Jaký vývoj na českém a středoevropském trhu s ropou a pohonnými hmotami očekáváte?
Ottis: Pohled do budoucna: Vidíme vcelku stagnující spotřebu benzínu, růst spotřeby motorové nafty, což je dáno průmyslovou činností, jednak tranzitní dopravou a také diselizací parku osobních vozidel. V každém případě je rychlejší, než je v západních zemích, kde se baví o jednom, dvou procentech ročně, kdežto u nás jsou ty nárůsty daleko vyšší. Bude to souviset i se zaváděním biopaliv. V důsledku docílení 5,75 % energetického podílu biopaliv, tzn.8% objemového na trh přijde v horizontu 5 let dalších 8 % pohonných hmot z jiných zdrojů. To samozřejmě spotřebu neovlivní, změní se jenom sortiment.
Zaplatílek: Úkolem státní správy je, aby na českém trhu bylo zabezpečeno stabilní prostředí jak z hlediska legislativy včetně následné kontroly, tak i z hlediska zajištění bezpečnosti a spolehlivosti zásobování jak ropou tak pohonnými hmotami. Z hlediska státní správy si myslím, že z uvedených hledisek by se trh měl vyvíjet do budoucna dobře, ale z hledisek obchodních nemohu jako představitel státní správy kompetentně odpovědět.
Makovec: Některé státy mají vyšší strategickou zásobu jako např. Holandsko, které ji má na 238 dní, ale běžná úroveň strategických zásob v Evropě bývá kolem 130, 150 dní. Věřím, že i ČR této úrovně v nějakém nejbližším časovém horizontu dosáhne a tím zvýší svou ropnou bezpečnost.
Pantůček: My pouze přepravujeme ropu, nenakupujeme a je to záležitostí rafinérií na druhou stranu sledujeme projekty, které se týkají výstavby nových ropovodů. Jestliže Rusové staví obrovský ropovod do Asie, tak nelze očekávat, že zvýší nějak dramaticky těžbu a tato ropa, která se přesune do Asie bude asi logicky někde chybět. To, že Rusové budují na Balkáně dva ropovody zase je určitý signál, že ropu hodlají prodat na západě. A zase je otázka, kolik ropy bude pro severní a kolik pro jižní větev Družby. Myslím si, že v budoucnu opravdu oceníme strategické rozhodnutí vlády, kdy byl vybudován ropovod IKL jako alternativní zdroj zásobování ropou právě z jiných teritorií než jenom z Ruska a lze očekávat, že možná v budoucnu bude určitý nedostatek ropy v severní větvi Družby, protože Rusové posilují i severomořský přístav Primorsk, kterým by mohli zásobovat potom rafinerie na severu Německa. Je docela možné, že jako první tento problém pocítí Polsko, ale nelze vyloučit, že jakmile se spustí naplno provoz těchto nově vybudovaných ropovodů, pocítíme třeba to i my. Pokud trend, kdy přepravujeme čím dál tím více tímto ropovodem, bude pokračovat, význam ropovodu IKL se ještě posílí.
Švarc: Domnívám se, že budoucnost je v podstatnější nezávislosti na dovozu ropy a postupné náhradě fosilních paliv jinými alternativami. Ale to je hodně vzdálený horizont, i když podle vize Volkswagenu by v roce 2030 mělo být pouze 40% motorových paliv vyrobeno ve světě z ropy.

Redakční zpracování Tomáš Mikšovský, záznam Gabriela Platilová.

citováno z Petrol magazínu č. 3
Zdroj: PETROL magazin

Článek najdete v PETROL Magazínu

ZPRAVODAJSTVÍ