PETROL zpravodajství

	komentář ke článku
	poslat článek
	tisknout článek

25.2.2007 14:27:00 - Zpravodajství - [...návrat]

Prodej provozních kapalin a jejich kvalita

Kromě pohonných hmot a olejů nabízejí čerpací stanice i další provozní kapaliny, bez kterých není možný bezpečný a bezporuchový provoz motorového vozidla. Jedná se především o kapalinu do ostřikovačů, brzdové kapaliny, směsi do chladičů a další funkční příměsi, které rozšiřují jejich funkci, například k zamezení úniků kapalin z dané soustavy.
Kvalita provozních kapalin může mít rozhodující vliv nejen na funkčnost, spolehlivost a životnost agregátů vozidel. Nekvalitní funkční kapaliny bezprostředně snižují bezpečnost provozu. Rozmazané nečistoty na čelním skle nebo selhání brzd může mít až fatální následky. Kvalitu prodávaných kapalin nepředepisují žádné ČSN, ale je určena pouze standardy automobilek. Ke Kulatému stolu Petrol usedli naši přední výrobci provozních kapalin, hlavním tématem diskuse je problematika prodeje a dodržování deklarované kvality prodávaných provozních kapalin.

Účastníci kulatého stolu:
Ing. Luděk Drha, DF Partner, jednatel společnosti
Ing. Kamil Mrázek, HEKRA Opava, ředitel výroby a nákupu
Ing. Pavel Řihák, Velvana, ředitel obchodu a marketingu
Moderátor: Tomáš Mikšovský
Na poslední chvíli svojí neúčast omluvili:
Miroslav Průša, OMV ČR
Alice Barešová, ČOI

Prodejní prostor na čerpacích stanicích se snižuje
Považujete čerpací stanice za významný prodejní kanál v oblasti prodejů provozních kapalin?
Mrázek: Samozřejmě můžeme čerpací stanice, co se týče provozních kapalin, považovat za nejvýznamnější distribuční kanál, protože většina referenčních řidičů, kteří jsou neustále na cestách, řeší provozní kapaliny výhradně na čerpacích stanicích.
Drha: V zásadě souhlasím, jenom bych malinko upřesnil: Pokud se bavíme o retailovém trhu, kde se obchod dělí v zásadě mezi čerpací stanice a supermarkety, určitě hrají prim čerpací stanice. Jinak si dovolím tvrdit, že další neméně významný prodejní kanál na provozní náplně jsou servisní opravny, a tedy obecně firmy, kde se provádí výměny provozních kapalin profesionálně. Je známo i to, že někteří zákazníci kupují provozní náplně pod kontrolovanou cenou, než by byli nevesele překvapeni cenou, kterou jim naúčtuje servis. Jeden kanál tedy nepotírá druhý, mezi supermarkety a čerpacími stanicemi jsou určitě čerpací stanice s významnějším odbytištěm, ale nelze zapomínat na odbytiště typu – my tomu říkáme nezávislý trh. Nezávislý proto, že nefunguje v řetězcích, jak jsme na to zvyklí u sítí supermarketů nebo čerpacích stanic, a nebo nefunguje tak organizovaně.
Řihák: Souhlasím, že čerpací stanice jsou při prodeji provozních kapalin nezastupitelný prodejní kanál.
Mikšovský: Prodejní prostor je na čerpacích stanicích omezován na úkor jiného zboží. Jaký dopad na prodeje provozních kapalin to má?
Řihák: Zejména u síťových čerpacích stanic je markantní nárůst prodejní plochy shopu ve prospěch potravin a nápojů na úkor non foodu a zejména na úkor technického sortimentu, jako jsou kapaliny, autopříslušenství nebo autokosmetika. Zejména u provozních kapalin, vyjma kapalin do ostřikovačů, které se prodávají před čerpací stanicí, je to, za posledních přibližně 5 až 7 let, vidět nejvíc. Co tato skutečnost přináší? Zmenšení plochy klade větší důraz na flexibilitu dodavatele, zvyšuje tlak na zlepšování logistiky a vede ke zmenšování objemu dodávek. Ale o to častěji vyžaduje servis ze strany dodavatelů. U tzv. „bílých“ čerpacích stanic je to trochu jinak. Zde si majitelé čerpacích stanic řídí sortiment sami, nejsou smluvně vázáni systémem doporučených dodavatelů z centrály. I zde jsou však velké rozdíly. Existují některé čerpací stanice zejména na menších městech, které jsou někdy přehlídkou trhu provozních kapalin, hlavně motorových olejů, ale u síťových čerpacích stanic je prodej na shopu jednoznačně na úkor těchto výrobků, a to především jako logická reakce na vývoj spotřebního chování a hodnocení obrátkovosti zboží na čerpací stanici.
Mrázek: Dle mého soudu je trend takový, že posun sortimentu shopu směřuje k obrátkovějšímu zboží, kterým jsou potraviny, na úkor autochemie a autokosmetiky, vyjma ostřikovačů. Ten když dojde, zastaví motorista na čerpací stanici a dolije si ho. Nemít tuto kapalinu je na úkor bezpečnosti. Trend je zřejmě z Evropy, kde se zastavíte na čerpací stanici a jen velice těžce hledáte nějakou autochemii, autokosmetiku. Vše je zaměřeno na obrátkovou věc, a tou jsou potraviny.
Mikšovský: Jak si v dialogu s shopmanažery nárokujete svůj prostor?
Drha: Je to určitě náročná, vysoce sofistikovaná práce, a já bych k tomu řekl pouze to, že provozovatelé čerpacích stanic nebo šéfové sítí se chovají ryze obchodně. Jsou vybaveni špičkovými informačními systémy, díky nimž mají naprosto dokonalý přehled o každém dodacím místě. Pokud takto zjistí, že některé z položek, ať už je to food, nebo non food, se prodávají pomalu nebo rychleji, přizpůsobí jim prodejní plochu. A nelze se na ně zlobit. Pokud by na čerpací stanici byla výstavka nonfoodů, přičemž by zákazníci toužili po vyprodaných bagetách, jednalo by se o příklad prodělečné čerpací stanice. Zejména v případě síťových čerpacích stanic je shop ze strany motoristů vnímaný jako - když to přeženu - non stop večerka, kde koupí základní potraviny včetně drogistických potřeb. Na provozovatele se tedy není možné zlobit, pokud jejich statistické nebo obchodní modely vygenerovaly vyšší obrátku, vyšší prodejní potenciál a vyšší ziskovost na odlišných kategoriích, než jsou auto-moto potřeby. Chovají se korektně a regulérně tak, aby co nejvíce vydělávali a přežili tlaky, kterým čelí například ze strany řetězců supermarketů, kdy benzín přestává být tím, za čím motorista na čerpací stanici jede, protože má již levnější zdroje. Čerpací stanice se chtě nechtě musí pro motoristu stát zážitkem, aby se na ní těšil, a aby tam našel něco jiného. Přesto, že je to proti zájmu naší společnosti, chování řetězců chápu a být na jejich místě, pravděpodobně bych se nechoval jinak.
Mikšovský: Když bude mít motorista problémy a bude shánět nějakou provozní kapalinu, určitě zajede na čerpací stanici. Myslíte si, že by dnešní trend mohl vytlačit některé méně obrátkové, řekněme brzdové nebo chladicí kapaliny, z regálů čerpacích stanic nebo že tam své místo budou mít i v budoucnosti?
Řihák: Ještě bych rád doplnil k předešlé otázce, že podle mého názoru se do budoucna v zájmu dalšího vytěžení prodejních ploch shopu čerpací stanice otevírá prostor na akční umístění technického sortimentu, které bude hodně založené na sezónním prodeji, především pak u chladicích kapalin. U kapalin do ostřikovačů to takový problém není, u těch prodejní plocha většinou odpovídá náporu, který přináší počasí. Rezervy v odpovídajícím načasování a poskytnutí odpovídající prodejní plochy je vidět u některých hypermarketů. Ověřil jsem si to znovu na začátku letošní zimní sezony, kde poskytnutí nepřiměřeně malé plochy vedlo k totálnímu vyprázdnění prodejního prostoru. Nyní k Vaší otázce. Většina lidí bude v budoucnu jistě jezdit do servisů. Určitě si například brzdovou kapalinu nebude nikdo dolévat sám. U chladicích kapalin, pokud se omezíme na brzdové a chladící kapaliny, protože ostřikovače jsou vyloženě spotřební produkt, si myslím, že díky stáří našeho vozového parku, které je u nás v průměru 13,5 roku, nebude v dohledné době jezdit většina řidičů s každým dolitím a každou potřebou na doplnění do servisu. Myslím, že z pohledu prodejů na čerpacích stanicích bude náš trh ještě hodně dlouho zajímavý.
Mrázek: Z naší zkušenosti můžeme říci, že na neznačkových čerpacích stanicích nebo stanicích, které nejsou na hlavních tazích, může sortiment, například olejů a případně i chladicích kapalin či autokosmetiky, lákat motoristy. Není-li v jejich okolí žádný obchod nebo prodejna, která by prodávala tento sortiment, motoristé vědí, že si toto zboží mohou koupit na čerpací stanici. Olej nemusí být do motoru, může být do motorové pily, a tak jede automaticky na čerpací stanici. Ví, že ho tam koupí. Myslím si tedy, že vybraný sortiment kapalin, které vyrábíme a dodáváme, bude na čerpacích stanicích mít vždy to své místo. Otázka je, v jakém rozsahu.
Drha: Jenom bych doplnil, že obecný trend snižování potřeby nákupu těchto výrobků souvisí s kvalitou vozového parku, kdy, pokud se bavíme o nových trendech ve výměnných lhůtách provozních náplní, například u chladicích kapalin, jsme někde na pěti letech. U olejů záleží na typu motoru, kde se např. u osobních automobilů s dieselovými motory dostáváme až na 50 tisíc km. Takže to jsou věci, které jen podtrhují tendenci ke snižování spotřeby. Já si osobně myslím, že úbytek prostoru a eliminace některých složek nebude zásadní nebo strmý. Usuzuji tak například z vývoje prodejnosti produktu, který měl být již dávno za horizontem nebo měl zmizet z nabídky. Jedná se například o olej pro dvoutaktní motory M2T, který se na čerpacích stanicích prodává řádově ve stovkách tun ročně, což je nepředstavitelné množství, pokud vezmeme v úvahu, že dnes je vozový park dvoutaktních automobilů minimální a tyto oleje se používají řekněme spíše pro zahradní techniku, případně motorky. Je to pořád obrovské množství, u kterého by člověk, nemající relevantní data, vůbec nepředpokládal, že je možné takové množství olejů zodbytovat prostřednictvím kanálu čerpacích stanic.

Privátní značky výhodou pro výrobce i řetězce
Zákazníci se setkávají s takzvanými privátními značkami kapalin, které ale vyrábí jejich tradiční producenti. Jaký je cíl zavádění privátních značek a mění se něco v případě privátních značek z pohledu zákazníka? Například OMV má privátní značky v oblibě. Jak vidíte cíl zavádění privátních značek a jak to podle vás vnímá zákazník?
Drha: Tato otázka má několik rovin. Řekněme, že pro obchodníka je privátní značka určitě zajímavý artikl, protože je to jistý prvek jeho odlišnosti od ostatních prodejních míst, pokud vybere správnou produktovou skupinu, opatří ji svou privátní značkou a současně zajistí nebo umožní dodavateli, aby při výrobě dosahoval požadovaných kvalitativních parametrů. Je schopný tyto parametry relativně dobře ohraničit cenou, kterou nabídne za výrobu privátní značky, z níž se pak vyvozuje, jak je produkt kvalitní. V této rovině je to zajímavé pro obchodníka a možná i pro dodavatele, který prostřednictvím prodejního kanálu distribuujícího privátní značku, má jistotu trvalého a významného umístění zboží na prodejní ploše, a tím i předpoklady pro dosažení významných prodejů. Privátní značka z pohledu vnímání zákazníka, troufnu si říct, nehraje roli v okamžiku, kdy se jedná o zboží nezbytné potřeby, kde se nedá nějakým dlouhodobým způsobem vycítit nebo rozpoznat kvalita přípravku. Typicky u vod do ostřikovačů. Pokud je pro nás výrobce příznivé počasí, což zrovna v tento okamžik není, vydrží v nádobce voda do ostřikovačů někdy ani ne jen 100 km jízdy k další čerpací stanici, než ji musím opět doplnit. V tomto případě je zákazníkovi téměř jedno, co si do nádobky ostřikovače zakoupí. Pokud to nemá nějaký extrémní zápach nebo jiné nedostatečné kvalitativní parametry, je ochotný koupit si na čerpací stanici vodu do ostřikovačů, kterou nezná, protože ji tam má pouze na relativně krátkou dobu. Trochu odlišné je to u privátních značek produktů, které jsou kvalitativně na vyšší úrovni. Myslím tím například autokosmetiku. Jsou tu známy případy, například (bavme se o zákaznících, které to snad nebude mrzet) snahy společnosti Aral, prodávat vlastní řadu přípravků pro péči o automobily (autokosmetiku). Jednalo se o vysoce kvalitní přípravky, které byly taktéž umístěny v prémiové cenové relaci, ale zákazníci je neakceptovali a hledali v rámci prémiové kategorie značku, která byla známá právě tím, že se specializuje na výrobu kvalitní autokosmetiky. Zákazníci potřebují mít jistotu, že když vynaloží 200 a více korun za jeden výrobek, který není produktem nezbytné potřeby, bude tento produkt spolehlivě fungovat. Jak jsem se již zmínil, problém má určitě více rovin, není to ani černé ani bílé. U privátních značek vyvstává například další problém z hlediska dodavatele nebo výrobce, a to loajalita odběratele, protože právě ten u privátní značky určuje, kdo bude vyrábět/dodávat. Dnes jste to vy – vy se musíte vyzásobit surovinami, připravit, sladit výrobu tak, abyste mohl zajistit souběh výroby více značek, ale příští rok všechny vaše investice do přípravy, uzpůsobení a podobně mohou přijít vniveč. Zadavatel výroby privátní značky může být věrný ceně, nikoli vám dodavateli, jakožto servisnímu článku. A pokud je věrný ceně a nalezne výrobní zdroj s nižší nabídkovou cenou, přejde s požadavkem výroby privátní značky velmi snadno a rád na alternativního dodavatele.
Mrázek: S panem Drhou souhlasím. Nesouhlasím, s tím, že spotřebiteli je právě v ostřikovačích jedno, jaký výrobek si pořídí, protože má-li s nějakým výrobkem špatnou zkušenost, jistě si ho příště nekoupí. Důraz na kvalitu být musí. Souhlasím s tím, že privátní značka je v podstatě takový dobrý důvod odlišit se a to jak produktově, tak především cenově. Znamená to, že mám-li privátní značku, můžu si vést svou cenovou politiku, kdežto když distribuuji značku někoho, musím si cenové hladiny hlídat.
Řihák: Myslím si, že ani jedna firma, která je zde zastoupena, by se nechtěla živit jen privátními značkami, protože cena zde hraje opravdu velmi důležitou roli. Nicméně v rámci dodávek privátních značek jsou individuální také další specifické parametry, které si můžete se zákazníkem dojednat, jako jsou dodávky dalšího zboží, v případě řetězců například lepší a levnější distribuce přes distribuční centra apod.. U kapalin do ostřikovačů jdou privátní značky částečně proti našemu vlastnímu obchodu. Já vidím v privátních značkách na čerpacích stanicích ještě jednu velmi praktickou věc. Systém nájemců síťových čerpacích stanic dává určitou volnost nákupu technického sortimentu, kdy si část sortimentu mohou nájemci řešit v rámci dodávek mimo centrální systém doporučených dodavatelů. Privátní značka však dává jednu obrovskou výhodu - zboží jde totiž od výrobce přímo na čerpací stanici a vlastník sítě si tak ohlídá tok zboží. Privátní značka se v nabídce jiných například lokálních dealerů nevyskytuje, a tím si centrály hlídají ekonomické toky nákupu a na to navazující provize. V tom vidím ekonomický přínos v případě čerpacích stanic.

Rozhoduje u zákazníků kvalita nebo cena?
Jsou prodejci u čerpacích stanic dostatečně znalí v oblasti provozních kapalin, aby dokázali poradit tápajícím zákazníkům?
Mrázek: Co se týká znalostí obsluhy, nevím, nedokážu říct. Je to případ od případu, někdo může být erudovaný, znalý, někdo ne, je třeba nový. Do značné míry je to na výrobci, jak své výrobky označuje, jaké podpůrné prostředky k nim dává, aby dokázal zákazníka přímo navést ke svému zboží tak, aby si motorista výrobek vybral správně.
Mikšovský: Děláte například setkání prodejců čerpacích stanic a školíte je, pomáháte jim?
Řihák: Pomáháme jim formou konzultací našich obchodních zástupců a poskytnutím širokého spektra POS materiálů, které přímo souvisí s tím, jak se správně a do kterých vozů používají naše výrobky. Z našeho pohledu, když někdo začíná s provozováním čerpací stanice, nemá dostatečné kapacity na to, aby mohl být hned od začátku znalcem v každém sortimentu. Je potřeba dát provozovatelům takové materiály, které prodavačům i zákazníkům pomohou se zorientovat a vybrat správný produkt. Základem je značit zboží tak, aby ve značení zákazník neměl zmatek a dokázal si najít produkt, který potřebuje, a který výrobce vozidla pro jeho auto doporučuje. Na našem trhu je bohužel z pohledu seriózního značení v chladicích kapalinách poměrně velký problém. V brzdových kapalinách takový problém není, výrobky jsou většinou správně označovány těmi normami, které splňují.
Drha: Setkání nájemců jsou, řekl bych, interní záležitostí řetězců a sítí. My se takových setkání účastníme, ale prostor, kde bychom byli schopni obeznámit nájemce, jak který produkt funguje, který je lepší a který horší a proč, ten k dispozici prakticky nemáme. Já si k té vzdělanosti obsluhy čerpacích stanic dovolím položit spíše řečnickou otázku. Většina čerpacích stanic má non-stop provoz, kde se lidé střídají na směny. Práce obsluhy čerpací stanice není zas až tak honorovaná činnost, aby se dalo předpokládat, že všichni pracovníci disponují vyššími odbornými znalostmi a zkušenostmi s aplikací jednotlivých typů výrobků. Pro motoristu je ideální stav, když je v blízkosti nebo součástí čerpací stanice nějaká dílna nebo servis, kde jsou k dispozici pracovníci, kteří se zabývají mimo jiné i výměnou provozních kapalin.
Mikšovský: Dají zákazníci více na cenu nebo na kvalitu, co se týká provozních kapalin?
Mrázek: Asi bychom to měli rozdělit. Jsou zákazníci citliví na cenu a ti jdou jednoznačně po ceně a jsou zákazníci, kteří cenu neřeší a kupují, na co jsou zvyklí a co je k dispozici.
Řihák: Nám se v poslední době potvrdilo, i přes častou poptávku našich prodejců po hodně levném zboží, že motoristé u provozních kapalin rádi nějakou tu korunu přidají a raději hledí na kvalitu produktů. My jsme díky našim značkám, které se obecně vžily z minula, v trochu jiném postavení. Značky jako například Fridex mají nepoměrně větší známost než produkty většiny konkurentů. Obecně si myslím, že konečný spotřebitel se hodně vrací ke kvalitě a na našich prodejních výsledcích je to vidět.
Drha: Dovoluji si protestovat proti tomu, co tady zaznělo z úst pana Řiháka, o nějakém povědomí, znalosti a kvalitě značek Velvany, která je nepoměrně vyšší, než je tomu v případě námi vyráběných produktů. To tedy důrazně protestuji a poprosil bych, kdyby to něčím doložil nebo tato tvrzení nepoužíval, neboť já jsem přesvědčený o pravém opaku - mezi námi řečníky. Obecně je můj názor na produkty levné nebo drahé takový, že v případě vod do ostřikovačů, zákazník cenu neřeší a kupuje tyto výrobky jako produkty nezbytné potřeby. U produktů, které jsou náročnější na technické parametry, jako chladicí nebo brzdové kapaliny, záleží spíše na peněžence zákazníka. Zákazník autoservisu neřeší, co mu tam dají, on potřebuje odstranit problém. Zákazník čerpací stanice, který přijede s firemním vozem a má limit na doplňování provozních kapalin, se zcela jistě neřídí cenou a nebude vybírat ten nejlevnější produkt. Kdo má starší auto, určitě přemýšlí, troufnu si říci, že se bude rozhodovat podle ceny.

Kapaliny pro bezpečný výhled
Kapaliny do ostřikovačů jsou ryze sezónním zbožím. Zatímco v zimním období plní směs do ostřikovačů, kromě čistící funkce, i funkci nemrznoucího média, v letním období by měla být kvalitní směs do ostřikovačů schopna rychle a efektivně odstraňovat zejména zbytky hmyzu a další silniční nečistoty.
Funkční kapalina do ostřikovačů bezprostředně ovlivňuje bezpečnost provozu vozidla. Jak podporujete, jako dodavatelé, jejich výměnu v sortimentu čerpacích stanic podle sezónnosti?
Mrázek: Co se týká čerpacích stanic, záleží většinou na tom, jak máte sepsanou dohodu a zda jsou vratky vyžadovány. Je potřeba hlídat stavy zásob na čerpací stanici. Ve chvíli, kdy se blíží jaro, je zbytečné vozit velké množství palet, když už víme, že se to neprodá a doplňovat málo, aby potom nebylo tolik vratek. Jinak si myslím, že to patří ke službám a služby jsou v současné době to, co vítězí u odběratelů.
Drha: V zásadě platí, co říkal pan Mrázek. Následně záleží na tom, jak je ten který konkrétní dodavatel vybaven po stránce informací a po stránce schopnosti pružně řešit logistické problémy, protože na čerpací stanici není nic horšího, než když na vás zívají prázdné regály. Přechod sezón je jednoznačně problémová/nákladná záležitost, protože správný okamžik pro výměnu zboží sezónního charakteru nelze téměř nikdy odhadnout zcela přesně. Není to tak, že dnes je zima a zítra léto a do dneška prodáváme modré a zítra žluté kapaliny a umíme to přesně načasovat a se závozem nového sortimentu stahujeme starý. Pro společnost DF Partner je takovou ideální variantou využití přechodového období, ať už je to nástup zimní sezóny od půlky září do půlky října, nebo nástup letní sezóny od půlky března do půlky dubna, k souběžné distribuci letních i zimních artiklů, které pokrývají nenadálé výkyvy počasí. Sezónní výměna zboží je jednoznačně povinností dodavatele a je na něm, jak systémově zabezpečí, aby nároků na vratky bylo co nejméně.
Mikšovský: V případě zimních kapalin doporučujete používat koncentrát, který si uživatel příslušně naředí a nebo již naředěné kapaliny?
Řihák: U kapalin do ostřikovačů spěje trend jednoznačně k tomu, že zákazníci chtějí používat hotové kapaliny.
Mikšovský: Může nesprávně koncentrovaná nebo nekvalitní kapalina způsobit krátkodobý výpadek ve výhledu z čelního okna za jízdy? Jak k tomu může dojít?
Mrázek: Z vlastní zkušenosti můžu říct, že např. u kapaliny -80 stupňů Celsia, která se neředí, se toto může stát. Tato kapalina by měla obsahovat zvýšené množství monoetylenglykolu a také tenzorů, které jsou důležitou složkou kapalin do ostřikovačů a v případě, že se tento produkt dále neředí, může způsobit, že přes sklo nebude dobře vidět. Tato kapalina je výrazně dražší, než naředěná na -30 nebo -20 a zbytečně by motorista utrácel peníze za produkt, který potom nesplní tu funkci, kterou by splnit měl.
Drha: Doplnil bych, že koncentrovaná směs do ostřikovačů by i při koncentrovaném použití bez ředění, pokud na ní není uvedeno nepoužívat jako koncentrát, měla být funkční i v případě, že se od ostřikovačů nalije v koncentrovaném stavu. Její nedílnou součástí je glykolová složka, která zabraňuje separaci vodní a lihové složky a poměr těchto tří složek je vyvážený v závislosti na poměru vody a lihu a v podstatě souhlasím s tím, že v koncentrované kapalině je více glykolové složky zabezpečující zpomalení těkavosti lihu, kterého je ve výrobku vyšší množství, takže i koncentrovaný produkt funguje alespoň v provedení DF Partner naprosto bez problémů. Má jiné nebezpečí a sice to, že líh, jako nenahraditelná složka používaná pro výrobu nemrznoucích směsí do ostřikovačů, je současně agresivní rozpouštědlo a těkavá látka, která například při kontaktu s rozehřátým gumovým těsněním (např. když je auto na slunci a ostříknete ho lihovou složkou), může způsobit nadměrné vysušování. V obecné rovině vidím problém nesprávného používání vod do ostřikovačů jinde. Motorista má představu, že když si koupí kapalinu, která má na etiketě údaj o bodu tuhnutí do -20, tak ji může ráno při venkovní teplotě pod –5°C použít na zamrzlé čelní sklo jako rozmrazovač. To je snad nejzásadnější omyl při aplikaci nemrznoucích směsí do ostřikovačů. Naproti tomu v letním období může nastat problém, kdy zákazník použije zcela nekvalitní směs do ostřikovačů, která nemá žádné smáčecí schopnosti (například schopnost odstranit zbytky hmyzu) a pak dochází k tomu, že zbytky hmyzu po skle spíše rozprostře než odstraní. Nečistoty pak vytvoří špatně průhlednou plochu, od které se navíc odráží světlo od protijedoucích vozidel a zkresluje výhled. Druhý extrém může nastat v případě, že se motorista snaží vodu do ostřikovačů ,,doladit“ tak, že si koupí a doplní i koncentrát. Tím ale může paradoxně předávkovat mycí složku (poměr aktivních látek a vody) a letní směs do vstřikovačů po aplikaci na čelní sklo vytváří mýdlovou stopu nerozleštěných látek.
Řihák: Obě zmíněné situace jak u zimních, tak letních kapalin jsou z mého pohledu signál, že jsou špatné gumičky u stěračů. Pokud řidiči dbají na pravidelnou výměnu stírátek, poměrně výrazně se snižuje i zmíněné nebezpečí u koncentrovaných kapalin.
Mikšovský: Můžeme se setkat s tím, že je prodávána nekvalitní směs do ostřikovačů, která potom způsobí problémy s viditelností?
Řihák: Obecně si myslím, že je poměrně složité definovat v tomto smyslu slova kvalitu u kapalin do ostřikovačů. Můžete velmi dobře pojmenovat kvalitu jako letní kapalina nebo že zamrzne nebo nezamrzne při –20 °C. Ale obecně u nás neexistuje žádný předpis, žádná norma, která by určovala, co je kvalitní kapalina do ostřikovačů. Jednoznačně záleží na tom, které značky se zákazníkovi osvědčí. Neslyšel jsem o žádném případu u nás, kdy by byly reklamovány kapaliny do ostřikovačů z hlediska viditelnosti.
Drha: Doplním, souhlasím z poloviny. U nás neexistuje obecně závazný předpis, který by určoval, jakých kvalitativních parametrů má produkt dosahovat, aby mohl být označován za letní směs do ostřikovačů. Stejně tak neexistují závazné české kvalitativní parametry, které by říkaly, co musí splňovat produkt, aby mohl být označován za nemrznoucí směs do chladičů. Nicméně existují interní předpisy a normy významných výrobců automobilů a stejně tak jako u chladicích kapalin existují normy na které se výrobci snaží odvolávat, případně přímo s jejich zněním spojují své výrobky, tak existují i normy pro posuzování kvality směsí do ostřikovačů jak letních, tak zimních. V České republice pouze zatím není trend v používání těchto norem na výrobcích, ale například výrobce světlometů Hella má tzv. Hella test, který posuzuje kvalitu směsí do ostřikovačů např. z hlediska vlivů na polykarbonátové povrchy. Společnost DF Partner zprostředkovaně dodává kapaliny do TPCA a u uvedeného odběratele se testuje například vliv směsi do vstřikovačů na lakovaný povrch vozidla. Zkoumá se zda kapalina po zaschnutí na bílém povrchu vozu zanechá nebo nezanechá stopu. Takže ty normy existují, ale v ČR není zobecněný nějaký normativ pro posuzování kvality směsí do ostřikovačů ani letních, ani zimních.

Brzdová kapalina pouze na dolití
Brzdové kapaliny zabezpečují funkčnost brzdového systému a jejich specifickou vlastností je schopnost odolávat vysokým provozním teplotám, které přesahují až 200 °C. V případě, že bod varu brzdové kapaliny nedosahuje alespoň 170 °C, může v průběhu provozu dojít k efektu takzvaného selhání brzd. Četnost výměny brzdové kapaliny ve vozidle má poměrně dlouhý interval. Brzdové kapaliny jsou specifickým produktem zejména pro své hydroskopické vlastnosti. Ke znehodnocení produktu může dojít i při prostém kontaktu kapaliny se vzdušnou vlhkostí. Nepatří k rychloobrátkovému zboží. Nemůže dojít k prodeji již znehodnocené kapaliny? Je vhodné její dolévání?
Mrázek: Jsem jednoznačně pro to, aby se brzdové kapaliny nedoplňovaly. Je to věc servisu. Dnešní vozy mají nejrůznější bezpečnostní systémy a jedním z nich je indikace závady na brzdách. Kdykoliv se cokoliv stane, hned svítí kontrolka a je důvod jet do servisu. Co se týká kontroly brzdové kapaliny, myslím si, že to je součástí servisních prohlídek vozidla a že málokdo si toto provádí sám. Zodpovědnost je tedy na servisu. Co se týká skladování brzdových kapalin a jejich prodeje na všech výrobcích, by měly být uvedené podmínky skladování, v suchu, uzavřeném obalu, při nějakých teplotách a pak skladovatelnost produktu je bezproblémová.
Řihák: Vrátil bych se k možnosti doplnění brzdové kapaliny, z důvodů případného úniku během cesty. Doplňování je z hlediska kvality výsledné směsi sice špatné, ale na dolití a na dojetí do servisu si ji zákazník nejspíš stejně rád koupí. Z pohledu obalů a garance kvality brzdových kapalin, každý výrobce by měl mít takový obal a takové zabezpečení obalu, aby zabránil vstřebávání vzdušné vlhkosti. Velvana na brzdové kapaliny používá kvalitní plastové obaly, které mají tloušťku stěny takovou, aby během záruční doby nedocházelo k úbytkům kvality nebo znehodnocení kapaliny. Záruční doba výrobku je min. 2 roky a zákazník se nemusí bát použít brzdovou kapalinu ani těsně před expirací.
Drha: Platí, co řekli oba pánové. Dal bych jenom doporučení, jak řekněme obsluha čerpací stanice rozpozná to, že drží pravděpodobně méně kvalitní produkt. Takový nejzákladnější symptom nekvality je, že se kdekoliv na uzávěru nebo na obalu brzdové kapaliny objeví vlhkost. V okamžiku, kdy se tak stane, tak ruce pryč od takového produktu. Pokud výrobek není opatřen indukčně navařovaným uzávěrem, který zabezpečuje vzduchotěsnost obalu, garance toho, že je výrobek v pořádku, se rychle snižuje.

Pozor na správnou koncentraci chladicích kapalin
Ze statistik výrobců automobilů vyplývá, že největší procento příčin selhání motoru je z důvodu nesprávné funkce chladicího systému. Kvalita chladicí kapaliny je proto rozhodující v případech dlouhodobé spolehlivosti motoru a jeho životnosti. Škody z titulu přílišného opotřebení motoru jsou pro motoristu nejcitelnější. I zde mohou motoristé volit mezi koncentrátem a hotovou směsí. Platí stejná pravidla při jejich míchání jako v případě kapalin do ostřikovačů?
Drha: Problematika chladicích kapalin je zcela jistě složitější a zásadnější z hlediska vlivu na vozidlo, než je tomu u vod do ostřikovačů. Směs do vstřikovačů používám relativně krátkou dobu (hodiny, dny). Chladící kapalinu ale budu používat minimálně na rok, a proto je velmi důležité, v jakém stavu, v jaké kvalitě a v jakém poměru ředění ji do systému dávkuji. Neplatí „čím koncentrovanější chladicí kapalina, tím vyšší ochrana.“ U nemrznoucí směsi do chladičů činí hodnota bodu tuhnutí koncentrované kapaliny (poměr hlavního nosného média 90 % a více), řádově -20 °C a teprve po naředění s vodou v žádoucím poměru podle mrazuvzdornosti, kterou potřebuji zabezpečit nabývá produkt na mrazuvzdornosti. Na čerpacích stanicích téměř každý rok řešíme problém, když udeří mrazy pod -20 °C a koncentrované chladicí kapaliny jsou umístěny ve venkovních prodejních boxech. Produkt se jeví jako zatuhlý, ztrácí na tekutosti. Zákazník se tomu podivuje a je těžké mu výše uvedený efekt vysvětlit.
Řihák: Doplnil bych jenom, že to, co říká pan Drha, platí pouze u kapalin na bázi monoetylenglykolu. U chladicích kapalin na bázi monopropylenglykolu je ten průběh jiný.
Mrázek: Já s tím samozřejmě souhlasím. Je to fyzikálně-chemický paradox, nad kterým může zůstat rozum stát, ale je to tak.

Kvalita chladicích kapalin – jablko sváru
U provozních kapalin je však velmi důležité to, že každý druh a značka zařízení, stroje i motorové vozidlo je co do konstrukce odlišné. I když princip fungování agregátů motorových vozidel je téměř totožný, mohou být použity různé konstrukční materiály a součásti se mohou v mnoha detailech lišit. Tuto skutečnost pak provozní kapaliny, které mají být stoprocentně slučitelné s použitím v automobilech různých výrobců, musí respektovat. Proto například automobilky před schválením konkrétní provozní kapaliny provádějí náročné zkoušky a testování, než složení té které provozní kapaliny pro svoje automobily takzvaně uvolní, tedy schválí. Parametry a přesné vyhovující složení těchto kapalin pak často definují svými koncernovými normami, kterým tyto kapaliny, pokud mají být prohlášeny za vyhovující pro provoz těch kterých automobilů, musí vždy vyhovět.
V tomto kontextu rozhýbal klidné hladiny soukromý test Velvany, prezentovaný ČTK a dále zveřejněný dalšími médii. Test se opírá o zkoušky, které zadala Velvana Ústavu paliv a maziv. Tisková zpráva, a zejména reklamní leták, samozřejmě pouze shrnovaly rozsáhlé výsledky testu. Veřejnost se dozvěděla, že 47 % z testovaných kapalin nevyhovělo standardu antikorozní ochrany podle normy VW, což se týká většiny vozidel u nás. Dále 41 % testovaných kapalin obsahovalo více vody, než je maximální limit normy VW. Pakliže nesouhlasí obsah a vlastnosti prodávaného výrobku s deklarovanými na štítku na obalu, jde o neseriózní prodej mimo pravidla a je poškozován zákazník. Jak zaručit zákazníkovi, že nakupuje kvalitní zboží?
Řihák: Nebyl to soukromý test, byl to test, který byl objednán a proveden u Ústavu paliv a maziv, což není naše společnost. My jsme pouze prezentovali výsledky, které jsme také zaplatili, protože bez zaplacení vám test nikdo neudělá. Odpověď na Vaši otázku je jednoznačná. Každý seriózní výrobce by měl označovat výrobky v souladu s tím, co je reálně uvnitř výrobku. Má několik možností, jak může kvalitu zákazníkovi garantovat. Buď musí mít svoje vlastní laboratorní možnosti, jak kontrolovat výrobek z hlediska kvality a vyhovění požadovaným normám už při samotném výrobním procesu a v jeho průběhu, případně se musí v tomto odkázat na své subdodavatele, kteří mu zase kvalitu musí nějakým způsobem garantovat. Druhý postup však často nebývá stoprocentní, jak jsme se mnohokrát přesvědčili sami při laboratorní kontrole dodaných vzorků.
Mrázek: Souhlasím s tím, že za kvalitu výrobku zodpovídá výrobce a to, co deklaruje na etiketě, by mělo odpovídat tomu, co je uvnitř výrobku. K těm testům: Některé naše produkty byly zařazeny do skupin a bylo o nich uváděno, že na etiketě mají toto označení, což však neodpovídá skutečnosti.
Drha: Řekl bych něco podobného, co řekl pan Mrázek. Test chladících kapalin,který si objednala a pravděpodobně i zaplatila a účelově interpretovala Velvana, považuji za jejich formu konkurenčního boje, se kterou se absolutně neztotožňuji a považuji ji za naprosto neetický krok i s ohledem na skutečnost, že se nejedná o první ani poslední případ. Myslím si, že testem byla hrubě porušena práva ostatních zúčastněných stran a interpretace výsledků, vzhledem k tomu, že znám znění zprávy poměrně podrobně, měl jsem ji k dispozici a znám i její závěry, které Ústav paliv a maziv učinil - byla ryze účelová a nemá s obchodní etikou absolutně nic společného.
Mikšovský: Slyšeli jsme, že interpretace výsledků nebyla zcela „košer“. Výsledky prováděla akreditovaná laboratoř a vy jste je interpretovali jako PR materiál. Je tam něco, co je v rozporu s výstupy z té zprávy Ústavu paliv a maziv?
Řihák: Nejdříve se s dovolením vrátím ke stanoviskům pana Drhy, vlastně i pana Mrázka. Podle našeho názoru došlo k prezentování skutečností přesně v rámci toho, co bylo výsledkem testů a výsledkem naměřených hodnot Ústavu paliv a maziv. K žádné jiné interpretaci žádných jiných výsledků nedošlo. Forma samozřejmě odpovídá tomu, komu to chceme prezentovat, a jestliže mluvíme o účelovosti, každá prezentace je svým způsobem určena k nějakému účelu. Trvám na tom, že přesně ty výsledky, jak jsou popsané, odpovídají tomu, co naměřil Ústav paliv a maziv.
Mikšovský: Pan Mrázek poukazoval na to, že došlo k chybnému zařazení jejich výrobků do jednotlivých kategorií chladicích kapalin. Není zde z vašeho pohledu jádro té dezinterpretace?
Mrázek: To je jenom jedna malá část, kde vidíme rozpory. Druhou částí je, že některé z výrobků, které byly testovány jsou produkovány naší společností, nejsou to ty pod naším názvem, ale jsou pod jiným. A výsledky těchto námi vyráběných produktů, které mají v podstatě identické složení, se výrazně lišily, což není možné. Otázkou je, jakým způsobem byly odebrány vzorky, zda za účasti notáře, když se test tváří jako nezávislý a byl tak v médiích prezentován, co se s těmi vzorky dále dělo. Jaké bylo přesné zadání pro Ústav paliv a maziv a to, že se hodnotila pouze rezerva alkality a vlastně výsledky měření této rezervy alkality byly prezentovány jako antikorozivní vlastnosti chladicích kapalin, to samozřejmě není pořádku.
Mikšovský: U paliv to funguje tak, že je protokolárně vzorek odebírán do 3 lahví. Jeden vzorek zůstává prodejci, dva se odváží na Ústav paliv a maziv.
Řihák: Vzorky byly normálně nakoupeny na trhu. Byly prezentovány výsledky testu vzhledem k normám koncernu Volkswagen, tedy i norem platných pro Škodu Auto. Tyto normy jednoznačně určují vlastnosti, jaké má chladící kapalina splňovat a ve všech normách VW najdete požadavek rezervní alkality. My jsme prezentovali skutečnost, že z hlediska VW norem některé z testovaných výrobků těmto požadovaným hodnotám nevyhověly, i když jsou samotným výrobkem deklarovány nebo obecně označovány podle normy VW. V tom vidíme ten základní problém. Na rozdíl od brzdových kapalin neexistují obecně platné celosvětové nebo evropské kvalitativní normy, které by udávaly parametry kvality, jako je tomu třeba u brzdových kapalin řazených do tříd DOT 3, DOT 4, DOT 5 a DOT 5.1. Existuje však několik norem, které se řídí podnikovými nebo koncernovými specifikacemi výrobců automobilů, každý výrobce si přesně specifikuje své konkrétní požadavky na kvalitativní vlastnosti. Proto na trhu můžete najít kapalinu, která vyhovuje požadavkům normy například výrobce PSA, nevyhovuje však přesně VW nebo Fiatu, prostě každý producent automobilů má své specifické vlastnosti v normách dané. U nás bohužel postupem času došlo k tomu, že se většina chladicích kapalin na trhu označuje písmeny VW normy, i když ve skutečnosti těmto normám neodpovídají, a v tom my vidíme ten zásadní problém. Spotřebitelům je pak stále opakováno, aniž by se o konkrétních vlastnostech kapalin cokoliv řeklo, to je typ C, to je typ D. S odvoláním na zaběhnuté a vžité členění podle VW normy nebo Škodovky se tak kapaliny vesele prodávají, i když ve skutečnosti tyto vlastnosti ve finále nemají.
Drha: Pan Řihák se zmínil, že existuje celá řada předpisů nejrůznějších automobilek a různí výrobci splňují různé předpisy pro výrobu chladících kapalin. Zcela jistě na prvním místě nesolidního přístupu Velvany je svévolný výběr produktů a stanovení si svých kritérií, podle kterých to budeme posuzovat my, bez ohledu na skutečnost, jak je výrobek označený. Stejně tak se společnost Hekra brání tomu, aby jejich produkty byly zařazovány do norem, podle kterých byly hodnoceny, pokud na produktu zmínka takové normy není. Viz ten samý případ u produktu společnosti DF Partner, do kterého se Velvana zcela neoprávněně pustila, který shodou okolností není označený taktéž žádnou normou, takže to její účelové přiřazení: „My vám to zhodnotíme podle toho, jak to chceme my“, je prostě problémové. Druhá věc, pokud Velvana postaví svoji propagandu na skutečnosti, že vytáhne normy na kapaliny, které již žádný evropský výrobce automobilů cca 8 - 9 let nepoužívá, protože jsou již vývojově překonané a na těchto základech postaví kampaň, že všichni jsou špatní a ,,pouze my jsme svatí“, tak to je opravdu, hodně přitažené za vlasy.
Jsou opravdu normy VW zastaralé?
Drha: Ta konkrétní – norma typu B, o kterou se opírají hlavní zjištění Velvany již není v platnosti.
Řihák: Ještě bych měl malou připomínku. Z našeho pohledu se nám zdá neetické to, že někteří výrobci, včetně firmy DF Partner, pojmenovávají některé své produkty podle našich značek produktů. Tím vám dávám i částečnou odpověď k vaší připomínce o známosti značek. Není myslím lepší příklad než to, že právě konkurenční výrobci začali nazývat své výrobky velmi nápadně podobně těm našim, zejména u chladicích kapalin. Co se týká testu. Viděl jsem připomínky a publikované reakce obou firem, kde se odkazují na druhy kapalin, které už jsou dávno pryč atd. Myslím si, že některé z parametrů, které jsou důležité, jako je například právě rezervní alkalita, kterou oba výrobci komentují jako nedůležitou v dnešní době vývoje chladicích kapalin, a ohánějí se přitom technologií OAT. Skutečností je, že rezervní alkalita je základním kvalitativním antikorozním parametrem chladicích kapalin většiny norem výrobců automobilů, a to mnohdy na takových minimálních hodnotách, které jsou dokonce vyšší, než je hladina rezervní alkality v předpisech koncernu VW.
Drha: Pokud chce zákazník obecně, nebo v rámci dostupných možností, posoudit obecnou kvalitu chladících kapalin, tak by se měl zabývat zejména tím, zda je výrobek skutečně koncentrátem a zda tuhne při naředění dle údajů, které ten distributor uvádí na produktu. To je řekněme směrodatné a důležité a pokud by Velvana udělala test, ve kterém by zjistila, že ostatní soutěžitelé na trhu klamou, protože po naředění testované produkty dosahují jiného bodu tuhnutí, a tím ohrožují své zákazníky, tak by pravděpodobně musel každý zmlknout a respektovat to, že dělal černotu a byl přistižen. My se ale bavíme o tom, zda lze jedním parametrem posoudit kvalitu ve smyslu antikorozní ochrany daného produktu a já opakuji prostřednictvím parametru rezervní alkalita nelze jednoznačně určit, zdali ta chladicí kapalina je z hlediska antikorozních vlastností dobrá nebo špatná. Vyvozovat z účelového spojování testovaných kapalin se zastaralou normou VW TL B, která již dávno pozbyla platnosti, že 47 % testovaných vzorků chladicích kapalin nevyhovuje a pouze produkty z Velvany jsou dobré, to je prostě výrok hraničící s demagogií, to nemá se zdravým soutěžením nic společného.

Jak zaručit deklarovanou kvalitu provozních kapalin
Mikšovský: Ponechme stranou diskusi, co bylo či nebylo neregulérní, neetické. Pokusme se nyní podívat, jak by se tato situace mohla vyřešit.
Řihák: Chtěl bych jen poprosit pana Drhu, aby se příště zdržel takových komentářů, jako neetická věc a tak dále. Myslím, že by toto fórum nemělo sloužit k nějakým výpadům. Jak z toho ven? Náš názor je jednoznačný. Označovat výrobky v souladu s tím, co je uvnitř výrobku. Podvědomě nevydávat výrobek za něco, co ve skutečnosti není. To se podle našeho názoru bohužel děje tím, jak jsou výrobky označovány od mnoha výrobců. Pozitivní návrh z mého pohledu by byl jednoznačně stanovit nějaká kriteria například etiky, jako důkaz toho, že se tomu opravdu dít bude. Možná je nasnadě dohodnout se na pravidelných nezávislých testech a antikorozních testech, nejenom našich kapalin, a dělat tuto práci společně. To je můj návrh, k čemu by mělo snažení spět a jednoznačně měl jmenovaný test přispět k tomu, aby se tyto věci daly do pořádku. Mám tady z internetu vytištěné různé výroky s různými informacemi našich konkurentů a jsou to mnohdy takové desinformace, že si myslím, že pokud se o to nezačnou starat sami výrobci, budeme se starat my, aby se do značení chladicích kapalin vnesl nějaký pořádek. Jinak je klamán a v podstatě poškozován konečný spotřebitel.
Mikšovský: Padl tu návrh domluvit se na nezávislých testech. Ve vyjádření Ústavu paliv a maziv, který prováděl některé zkoušky, je napsáno, že korozivní testy nebyly prováděny. Prováděly se testy složení kapalin a obsahu těch jednotlivých kapalin. Pan Řihák uvedl, že právě korozní testy, které ukáží přímý vliv kapaliny na materiály motorů, ověří, zda kapalina je vhodná pro daný motor, zda je kvalitní či nekvalitní. Podívejme se do blízké budoucnosti, zda jste jako lídři na trhu schopni se dohodnout na nějakých zkouškách, nezávislých testech nebo etických pravidlech?
Mrázek: Souhlasím s panem Řihákem v tom, že pouze korozivní testy ukáží přímý vliv na materiály motorů. Samozřejmě i z vyjádření z Ústavu paliv a maziv, který na závěr své zprávy uvádí, že v současné době mohou existovat nebo existují účinné inhibitory koroze, které nemusí splňovat vlastnosti rezervy alkality, a které mohou být zkoušeny pouze podle ASTM norem, kdy chladící kapalina po nějakou dobu působí na různé materiály, které jsou v motoru. To jsou korozivní testy, které jedině mohou určit, jestli kapalina má antikorozní vlastnosti nebo ne. Tak pouze tyto ASTM normy jsou určující pro antikorozní vlastnosti chladicích kapalin. Tyto testy není ale Ústav paliv a maziv schopen dělat!
Mikšovský: Nemusí to dělat Ústav paliv a maziv, jde o to dohodnout se na nějakém způsobu, jak ověřovat kvalitu provozních kapalin na trhu. A vy byste se přiklonili k dohodě na takových testech?
Mrázek: My se nebráníme žádným testům, jelikož vyrábíme kvalitní produkty. Nesmí však být účelově a jednostranně zaměřené. Otázkou by zůstávalo, kdo by tyto testy nakonec zaplatil, jelikož jsou velmi nákladné.
Drha: Myslím si, že jsme vždycky byli, jsme a zůstaneme konkurenty ve svých oborech. Hledání nějakých zastřešujících průsečíků nevidím, s ohledem na postupy našeho konkurenta, jako příliš reálné a nemám k tomu příliš velkou důvěru. Osobně si myslím, že má-li již soutěžící pocit, že by měl být tím rozhodčím, který na trhu určuje, co je dobré a co špatné, je cesta možná, pokud se bude snažit ty zkoušky provádět tak, aby pak nemusely být zpochybňovány, a aby dotčené společnosti nemusely nějakým způsobem napravovat jejich vyjádření na základě účelových desinterpretací. Že bych ale toužil po nějakém společném postupu a společném pravidelném testování s ohledem na to, co proběhlo a doposud probíhá, tak po tom v zásadě netoužím.
Řihák: Společnost DF Partner ústy pana Drhy reagovala ve vašem časopise článkem Moderní trendy ve vývoji chladicích kapalin, kde jsou uvedené skutečnosti, které taky nejsou docela pravdivé. Pokud se tu tedy bavíme o úrovni informací potažmo dezinformací nebo nepřesných informací, některá tvrzení jsou zde nejspíš přebrána z informací některých dodavatelů chladících kapalin a bohužel nejsou přesná. Neodpovídají nejnovějším trendům. Jeden příklad za všechny: Hekra, stejně jako DF Partner, tvrdí, že chladicí kapaliny obsahující silikáty jsou zastaralé. Nejnovější norma VW pro chladící kapaliny obsahuje ve specifikaci G/H silikáty, takže ten vývoj není takový, jak zde Hekra a DF Partner prezentuje. Také to není 100% pravda. Stejně jako napadáte nás, že jsme prezentovali jakousi antikorozní vlastnost. Nikoliv. My jsme prezentovali skutečnost, že jsou kapaliny označené jakousi třídou a tu třídu nesplňují. A my si myslíme, že označování výrobků podle skutečnosti by měl být standard. Standard pro uvádění těchto výrobků na trh by měl být takový, že etiketa bude opravdu odpovídat tomu, co ten výrobek opravdu splňuje a ne žádné označování ve smyslu „odpovídá parametrům“ nebo „částečně splňuje parametry“. Velmi dobře víme, o čem se tu bavíme. Spousta výrobců se veze opravdu ve stínu toho, že je tady výrobce Škoda Auto, který má koncernové normy a uvádí je pomalu na všem, co naplní do flašek a co označí. Už jsme tady jednou na začátku naší diskuze jednoho výrobce jmenovali. My jsme si dělali antikorozní testy sami, nikde jsme je neprezentovali, nicméně mohu vám říct, že některé výrobky uváděné na našem trhu jako nové kapaliny, mají horší výsledky antikorozních testů než 3 až 4 roky stará kapalina autobusu z Dopravního podniku, kterou zpětně odebíráme a kontrolujeme.

Dohoda v nedohlednu
Mikšovský: Nemyslíte, že pokud byste došli k nějaké dohodě, pak především naleznete nástroj, který vám pomůže ochránit trh proti působení neseriózních výrobců. Jde o to, aby se trh očistil od neseriózních prodejců a výrobců a nastavila se určitá pravidla, jako je tomu např. v pohonných hmotách. Jste ochotni v budoucnu dokráčet k nějaké dohodě týkající se dodržování deklarované kvality provozních kapalin?
Řihák: Musela by být všeobecná ochota výrobců se opravdu dohodnout na nějakém buď kodexu, nebo parametrech, jakým způsobem se bude postupovat, nebo jakým způsobem se bude skutečná kvalita chladicích kapalin ověřovat.
Drha: Domnívám se, že nějaká dohoda by byla řekněme spíše účelová. Společnost DF Partner je seriozní výrobce, který je na trhu dlouhou dobu a za dobu své existence v zásadě nemá kvalitativní problémy takového rozsahu, aby se musel uchylovat k nějakým prokázáním toho, že si za tím co prodává stojí. Spíše bych tu naši debatu zakončil výzvou: Pojďme soutěžit tam, kde jsou podmínky rovné a nesnažme se vyvolávat nějaké pochybnosti na trhu globálním. Vyvarujme se formám prezentací, které jsou ve svém důsledku ryze účelové a pak vyvolávají jasně negativní reakce poškozených stran. Trvám na tom, že interpretace výsledků, srovnávacího testu chladicích kapalin prostřednictvím společnosti Velvana tak, jak proběhla byla ryze účelová a zavádějící, a do budoucna nezavdává možnost jakékoliv dohody, protože pokud postupuje potenciální partner pro jednání takovýmto způsobem, tak v podstatě diskredituje sám sebe k tomu, aby se následně mohl účastnit jakékoliv seriozní debaty, protože ostatní strany o to nebudou mít zájem.
Mikšovský: Jak vidíte blízkou i vzdálenou budoucnost na trhu provozních kapalin z pohledu své firmy?
Řihák: Pro nezasvěcené mohou znít slova pana Drhy jako rajská hudba. My sami jsme se za poslední dobu setkali s různými neetickými věcmi ze strany našich konkurentů, které nejsou na první pohled vidět. Částečně to souvisí i s tím velkým problémem, který odhalil ten test. To, jakým způsobem jsou, mnohdy především v dodávkách pod privátními značkami, prezentovány některé výrobky, aniž by měly potřebné parametry. Z tohoto pohledu trochu chápu postoj pana Drhy. Nicméně pokud se filozofie výrobců tohoto sortimentu nezmění, je to podle mého názoru především ke škodě konečného spotřebitele. Rozhodně mohu říct za Velvanu, že se tyto praktiky bude snažit odhalovat a medializovat, ať se to konkurentům bude nebo nebude líbit. Nám jde především o to, aby se na trhu prodávaly výrobky, ve kterých spotřebitel najde to, co se píše na etiketě. To je základní snaha Velvany a to by myslím nemělo zapadnout a nevidím na tom vůbec nic neetického.
Mrázek: Tady zřejmě vidíme to, že s Velvanou se asi nedohodneme. Velvana si půjde svojí cestou, my si půjdeme svojí cestou. Velvana cestou silikátů a technologie minulého tisíciletí, my půjdeme cestou novou, moderních výrobků a jejich kvality. Každopádně firma Hekra garantuje to, že co uvádí na etiketě, je také ve výrobku uvnitř a nesouhlasí, nebo odmítá, aby byly její výrobky účelově zařazovány do tříd nebo mezi výrobky, kam nepatří.
Drha: Společnost DF Partner připravuje do budoucna opatření, na základě kterých bude schopna obratem reagovat na účelové ataky obdobného typu. Jsem přesvědčen, že snaha konkurenta profilovat se poukazováním na chyby druhých není ze strany zákazníků akceptovatelná. Je to řekněme věc možná poplatná nějakým dřívějším praktikám konkurenčního boje. My se snažíme prosadit trochu jinou cestou - prací ve prospěch našich zákazníků, s našimi výrobky a s naším servisem. Mohu to doložit např. tím, že kromě v podstatě anonymní odezvy na kampaň konkurenta, publikované ve vašem časopise, se Velvana nedočká, že bychom se s firmou jejího kreditu, pustili do nějaké otevřené šarvátky prostřednictvím médií. Vůbec to nemáme zapotřební a myslím si, že boj o zákazníka a o kvalitu uhrajeme na jiném poli, než je vzájemné osočování se.

citováno z Petrol magazínu č. 1
Zdroj: PETROL magazin

Článek najdete v PETROL Magazínu

ZPRAVODAJSTVÍ