PETROL zpravodajství

	komentář ke článku
	poslat článek
	tisknout článek

30.8.2006 10:00:00 - Zpravodajství - [...návrat]

Zákon o pohonných hmotách v platnosti od 1. září

Zákon o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů stanovuje kvalitativní požadavky na pohonné hmoty, definuje požadavky na čerpací stanice pohonných hmot a ustavuje práva a povinnosti vlastníků pohonných hmot prodávaných na čerpacích stanicích. Od prvního září se jím budou řídit nejen všichni majitelé a provozovatelé čerpacích stanic, ale i distributoři pohonných hmot.
Zákon z hlediska jeho obsahu lze rozdělit na tři části:
1) Požadavky na složení a jakost pohonných hmot a sledování a monitoring složení a jakosti pohonných hmot na českém trhu.
2) Požadavky a podmínky pro prodej a výdej pohonných hmot a
3) Evidence čerpacích stanic.

Účastníci kulatého stolu:
Ing. Ivan Indráček, Společenství čerpacích stanic ČR,
Ing. Miloš Podrazil, Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu,
Ing. Martin Prchal, zastupitel města Brna,
Ing. Jan Zaplatílek, Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO),
Ing. Helena Stompfová, Česká obchodní inspekce,
JUDr. Zdenka Vobrátilová, Ministerstvo pro místní rozvoj,
Ing Miroslav Žerdík se z účasti omluvil
moderátor: Ing. Tomáš Mikšovský

Legislativní proces trval přes 3 roky
Mikšovský: Oproti jiným zákonům, o kterých ani nevíme, že projdou sněmovnou, tento absolvoval velice dramatický legislativní proces. Prodělal tři čtení v poslanecké sněmovně, senát ho pak vrátil do sněmovny a nakonec prošel až k prezidentovi, který ho 5.6.2006 podepsal.
Zaplatílek: Já bych začal poněkud šířeji, legislativní proces byl ještě mnohem delší, poněvadž my jsme se jako Ministerstvo průmyslu a obchodu snažili problematiku upravit již delší dobu. Měli jsme dva pokusy, kdy jsme se problém snažili vyřešit v rámci zákona 562001Sb.rozšířením příslušných paragrafů týkajících se pohonných hmot. První případ v roce 2003 nedospěl do legislativního procesu, poněvadž jsme ustoupili požadavkům Ministerstva dopravy, které chtělo v rámci své novely prosadit pouze takzvanou. euronovelu. To znamená, řešit pouze jejich záležitosti vyplývající z evropských směrnic. Druhý pokus, který probíhal v roce 2004, byl již nadějnější. Vlastní novela, předložená Ministerstvem průmyslu a obchodu, se týkala pouze problematiky pohonných hmot, čerpacích stanic a podobně. Zákon prošel legislativním procesem, meziresortním připomínkovým řízením a jednáními legislativní rady vlády až dospěl k jednání vlády ČR, kde byl ovšem těsně před projednáváním na žádost ministra dopravy stažen. Ministerstvo dopravy se vyjádřilo v tom smyslu, že by bylo rádo, aby se celá problematika řešila samostatným zvláštním zákonem, který by spadal kompetenčně přímo pod Ministerstvo průmyslu a obchodu. Jelikož se nám nepodařilo dohodnout na Ministerstvu dopravy jiné řešení, museli jsme začít znova to znamená novým samostatným zákonem, kde jsme převzali velkou část připravované novely zákona 56/2001 Sb.. Proces se rozběhl na začátku loňského roku a byl ukončen prakticky v polovině letošního roku, čili trval zhruba rok a půl.
Zákon o pohonných hmotách nedávno vyšel ve sbírce zákonů. Kdy nabývá na účinnosti, kdy na platnosti, a kdy vyjde prováděcí předpis k tomuto zákonu?
Zaplatílek: Zákon nabývá účinnosti prvním dnem 3. kalendářního měsíce následujícím po dni jeho vyhlášení. Ptal jsem se tedy právníků a ti dospěli k datu 1.9. K tomu datu se snažíme ukončit proces přípravy prováděcího právního předpisu - to znamená vyhlášky - k tomuto zákonu. Museli jsme s mezirezortním projednáním počkat na dobu, kdy bylo zcela jasné, že zákon bude schválen, takže to vyšlo do letního období. Naším cílem je, aby vyhláška začala platit ve stejné době jako zákon maximálně s několikadenním zpožděním. V těchto dnech ji odesíláme legislativní radě vlády, kde by ji měla projednat příslušná komise. Uvidíme, jestli se to stihne.

Evidence pohonných hmot a kontrola jejich jakosti
Mikšovský: Nyní k obsahu zákona. Začněme evidencí pohonných hmot. Podle zákona je lze prodávat nebo vydávat, pokud splňují požadavky na jakost a složení stanovené právě oním prováděcím právním předpisem, zvláštními právními předpisy a českými technickými normami. Mění se v této věci něco z pohledu stávající legislativy?
Stompfová: Mění se základní princip a to je kontrolovaná osoba. Dosud byl kontrolovanou osobou i nájemce čerpací stanice, kdežto teď, jak zákon definuje, je kontrolovanou osobou vlastník pohonných hmot nebo provozovatel čerpací stanice. My budeme muset změnit a přepracovat všechny kontrolní postupy. To teprve teď připravujeme, protože zákon je na světě velice krátce.
Mikšovský: Za jakost pohonných hmot odpovídá tedy jejich majitel, nikoli prodejce nebo nájemce na čerpacích stanicích. Umožní tento zákon zlehčení kontroly například původu pohonných hmot?
Stompfová : Já si myslím, že tam se toho mnoho nezmění, protože při kontrolách vyžadujeme nabývací doklady už nyní.
Mikšovský: Umožní podle vás zákon lepší kontrolu jakosti pohonných hmot a umožní vyčištění nekalých věcí, které se na trhu stále dějí?
Indráček: Domnívám se, že z hlediska kontroly čerpacích stanic žádná zásadní změna nenastala. Došlo ke změně v kontrolované osobě, čemuž jsme rádi, protože v této otázce jsme vedli spory s Českou obchodní inspekcí několik let. Nájemci mají obvykle ve smlouvách stanovenu odpovědnost za kvalitu pohonných hmot. A jsou to právě nájemci, kteří jsou kontrolováni a v případě zjištění vady penalizováni. Je pak na libovůli majitelů čerpacích stanic, zda-li převezmou odpovědnost na sebe a nájemci proplatí vystavenou pokutu, nebo zda ho v tom nechají plavat. V některých případech jsme byli svědky toho, že to skutečně odnesl nájemce, ačkoliv nádrž byla zapečetěná a nájemce neměl žádnou šanci pohonnou hmotu ovlivnit. Česká obchodní inspekce postupovala dle zákona a penalizovala jeho. Tuto změnu tedy chápu jako pozitivní. Co se týče ostatní kontroly, pořád mi tam zůstává velký otazník u kontroly výrobců. Skutečně netuším, jestli a jak se kontrolují rafinérie. Stompfová: Pokud vím, tak Česká obchodní inspekce kontroly v rafinériích nedělala. Kontrolovali jsme terminály ČEPRO. Tam jsme odebírali vzorky sami a u odebraných vzorků nebyla žádná zjištění. Pro nás je to signál, že kdyby vadné zboží pocházelo z ČEPRA, tak je pak postižena celá oblast, kterou ČEPRO zásobuje a ne jedna čerpací stanice.
Indráček: V podstatě máte pravdu, ale pokud se dostanou nějaké nečistoty v rafinérii na lávku, což se občas stává, odnesou to 3 – 4 auta a pak už je tam čisté zboží. Pravda je, že statisticky můžeme hovořit o téměř 100% kvalitě v rafinériích, protože v tomto objemu je to skutečně pouhý zlomek, ale stává se to.
Podrazil: Kvalita pohonných hmot od výrobců, distributorů, přepravců po provozovatele čerpacích stanic je vedle normálních standardních kontrolních systémů v podstatě v režimu smluv mezi výrobcem či dovozcem a odběrateli. Smlouvy přesně definují místa, kde a jakým způsobem se kontrola dělá, kde jsou uloženy vzorky a jaký existuje systém. Osobně se domnívám, že v případě, pokud bude někde v řetězci zjištěna závada, lze ji dohledat. Může to být v řadě případů obtížné, když všichni budou tvrdit, že cisterna je zaplombovaná a neopustila svou trasu. To je ovšem otázka ne snad ani zákona, ale určitých dohod o pravidlech, které si je možno nastavit v hospodářských smlouvách. Smlouvy by měly být o tom, jak má být zboží zabezpečeno v okamžiku, kdy je naplněna autocisterna na lávce rafinérie, zaplombována a dále někde putuje. Domníváme se, že systém, který nastavuje tento zákon, je pozitivním krokem a vítám, co řekla ing. Stompfová: budou pravidla, se kterými budou všichni seznámeni, jak bude kontrola probíhat. Všichni účastníci řetězce by měli mít v pořádku smlouvy, zejména pokud se nějaký problém v řetězci objeví, aby bylo možno se dohledat původu chyby.
Indráček: My už rok a půl opakujeme, že problémy s kvalitou nejsou vyvolávány tím, že by někdo jen tak úmyslně poškozoval zboží, ale tím, že se někdo snaží získat prospěch ušetřením na spotřební dani. Potýkáme se tedy primárně s trestnou činností, nikoli s kvsalitou činekvalitou zboží. A tedy stavem, který mají řešit složky policie, nikoli Česká obchodní inspekce.Jestliže máme v tuto chvíli na trhu kvalitu pohonných hmot nadprůměrně dobrou, tak je to proto, že se podařilo ve větší míře postihovat míchače. Na druhou stranu všichni, z médií víme, že se do republiky ve velkém množství dováží zboží, které pravděpodobně není zdaněno. Až se podaří zastavit nezdaněné dovozy, předpokládám, že se opět zhorší kvalita, protože na trhu vždycky budou působit skupiny, které budou chtít vydělávat nadstandardní peníze.

Lepší obrana proti šedé ekonomice
Mikšovský: Myslíte si, že evidencí pohonných hmot bude dosaženo určitého zlepšení obrany proti šedé ekonomice?
Zaplatílek: Jak jsme se zde bavili, zákon nám říká, že Česká obchodní inspekce může kontrolovat složení a jakost pohonných hmot u výrobce, prodejce, dovozce a vývozce a to i během přepravy. V současné době neexistuje žádná centrální evidence čerpacích stanic, tudíž i Česká obchodní inspekce nemá kompletní seznam čerpacích stanic, které by mohla kontrolovat. Až bude k dispozici, mělo by to přispět ke zlepšení kontrolních činností, tudíž i ke zlepšení kvality pohonných hmot.
Indráček: Pokud je v zákoně řečeno, že Česká obchodní inspekce má dnes kontrolovat celý proces, samozřejmě se nám to velice líbí. Loni přišlo Ministerstvo průmyslu s iniciativou zavést dobrovolně povinný monitoring. Tehdy jsme říkali: „Ve chvíli, kdy máme ověřeného výrobce, který prodává kvalitní zboží a máme zajištěnu bezpečnost přepravy, nepotřebujeme žádné dobrovolně-povinné monitoringy na čerpacích stanicích, protože režim kontroly zboží podložený například certifikáty ISO je dostatečný k tomu, abychom měli jistotu, že na čerpací stanice se zboží prodává v odpovídající kvalitě. Potom je monitoring České obchodní inspekce v podstatě doplňkovou záležitostí.
Podrazil: Většina našich členských firem má zavedeny vlastní kontrolní systémy jakosti prodávaných pohonných hmot , kontrolují si pohyb a kvalitu zboží v celém řetězci a druhá věc je, že všechny tyto firmy i ty značkové a řada dalších obchodují v řetězci certifikovaných účastníků obchodu. Česká rafinérská – certifikovaný výrobce, procesoři – certifikovaní dodavatelé, certifikovaní přepravci a certifikované čerpací stanice. Takže v řetězci, pokud se dodržují předepsaná, poměrně složitá, pravidla, k chybě sice může občas dojít, ale myslíme si, jsou to desetiny %, ne-li ještě méně..
Indráček: Řada nezávislých distributorů zavedla systémy kontroly kvality a je také schopna certifikované zboží dostat na čerpací stanici. Nabízí svým odběratelům zapečetění nádrže a nesení své odpovědnosti za kvalitu zboží. Pumpař je potom mimo nebezpečí případných sankcí.
Stompfová: Obchodní inspekce velmi úzce spolupracuje s policií a celní správou. Postupujeme jim pravidelně naše zjištění, protože je nutné celý ten řetězec sledovat. Oni mají pravomoc podezření na trestnou činnost vyšetřit a zakročit proti pachatelům. Myslím, že se tomu nyní intenzivně věnovali. Pokud mohu soudit z výsledků za 1.pololetí v kategorii vyloženě úmyslných znehodnocení pohonných hmot sice nemám od policie a celníků zpětnou informaci, ale vím, že zavřeli řadu čerpacích stanic, takže spolupráce se osvědčila.
Podrazil:My to můžeme potvrdit. Chtěl bych připomenout, že iniciace ke zlepšení kvality prodávaných pohonných hmot , která vznikla před rokem, přece jen nějaké výsledky přinesla a myslíme si, že pozitivní.

Napomůže evidence pohonných hmot při potírání šedé ekonomiky
Mikšovský: Zákon nařizuje všem subjektům zapojených do distribuce pohonných hmot 28.2.2007 podat na MPO hlášení o množství prodaných, vyvezených, dovezených, ale hlavně u čerpacích stanic vydaných pohonných hmot. Až se tato hlášení nashromáždí na ministerstvu průmyslu a porovnají se s údaji o vybrané spotřební dani a vybraným DPH, myslíte si, že to bude alespoň na hektolitry sedět?
Zaplatílek: Zatím je to pouze hypotetické do té doby, než hlášení dostaneme…
Mikšovský: Když v současnosti porovnáte, kolik se prodalo pohonných podle odhadu z vybraného DPH s přepočtem množství pohonných hmot z vybrané spotřební daně, jsou tam v současnosti obrovské disproporce. Mohl by mi to někdo vysvětlit?
Zaplatílek: Do té doby, než dostaneme hlášení, budeme muset počítat s tím, že čísla budou odpovídat. Problém bude už jen v tom, aby odpovídala čísla od výrobců a dovozců na straně jedné a prodejců na straně druhé. Bude to složité, ale právě proto jsou takovéto křížové údaje zákonem dány, abychom se dopátrali skutečných čísel.
Mikšovský: Myslíte si, že tento zákon umožní státním institucím, ČOI, Policii a celníkům lépe identifikovat podíl šedé ekonomiky na celkovém objemu obchodu s pohonnýmí hmotami v ČR?
Indráček: Já si myslím, že tento zákon v tomto směru nepomůže vůbec ničemu.
Podrazil: Teď se zase zeptám já, dělal někdo rozbor rozdílů mezi vybranou spotřební daní a DPH a tím, co zjišťoval Český statistický úřad jako dodávky pohonných hmot? Problém je totiž složitý a široký.
Mikšovský: Domnívám se, že Český statistický úřad nemá podchyceny úplně všechny čerpací stanice v ČR a nemohl se tedy dopátrat relevantních údajů, takže jsou udávány výsledky z pouze statisticky vyhodnocených hlášení. V přiloženém komentáři je uvedeno, že zdroj zjištění není úplný a i statistici vítají, že by měla být zákonem zavedena evidence čerpacích stanic.
Indráček: Tato statistika tomu nenapomůže. Pokud ano, tak se pouze dozvíme, že nějak objemné zboží bylo na trhu prodáno, aniž by si toho v průběhu roku stát všiml. Řešení musí být někde jinde. Domnívám se, že zboží které odejde z rafinérie a je vyskladněno z daňového skladu už přestává být problémem státu, protože daň je evidentně odvedena. Totéž se asi děje ve skladech ČEPRO. Klíčové z hlediska nedostatečného výběru daně jsou nákupy v okolních zemích, které sem přejíždějí přes hranice. V takových případech by měla mít celní správa dostatek informací o tom, jak se zboží pohybuje. Otázkou ale je, jestli si umí státní orgány informace položit na stůl vedle sebe , vyhodnotit jea ztracené zboží dohledat.
Mikšovský: Myslíte si, že povinná evidence pohonných hmot bude přínosná, pokud se bude provádět dobře?
Indráček: Příští rok 28.2. se dozvíme, pokud bude statistika fungovat dobře, kolik zboží státu proklouzlo mezi prsty.
Mikšovský: Pokud je každý vývozce, dovozce, výrobce a prodejce pohonných hmot a provozovatel čs povinen odevzdat toto hlášení, je v silách MPO postihnout ty, kteří tak neučinili?
Zaplatílek: Čeká je určitá sankce. Je do 1 mil. Kč za tento přestupek.
Mikšovský: Určitě to není nic nízkého, je to v řádu miliónů, ovšem známe spekulanty, jsou na celém světě. Máte promyšleno, jak se k nim dostat?
Indráček: Já si myslím, že toto skutečně zákon neřeší. Pokud vím, má se upravovat forma evidence zboží, které přechází v EU přes hranice členských zemí, protože daňové úniky nejsou pouze problémem ČR. Někdy v roce 2009 se má přejít na elektronický systém, který by měl data poskytovat okamžitě nikoliv až expost, kdy se po měsíci nebo dvou někdo dozví, že mu něco uniklo. Ve chvíli, kdy zboží opustí sklad v Německu, je zřejmé, kam jede a přes počítač celník na straně příjemce ví, že mu přivezli cisternu. A pokud nepotvrdí do počítače její převzetí do evidence, podléhá na straně vývozu stále spotřební dani.To je moment, který možná omezí daňové úniky v Evropě.

Jiné podmínky pro mobilní čerpací stanice
Mikšovský: V zákoně stojí: „Prodej nebo výdej ph je povolen z čerpací stanice pohonných hmot, která je stavbou, splňuje požadavky stanovené zvláštními právními předpisy a českými technickými normami a její provoz byl povolen kolaudačním rozhodnutím podle stavebního zákona.“.
Ale pozor, proti původnímu návrhu se zde objevily zvláštní podmínky pro mobilní čerpací stanice, které jsou výsledkem lobbingu zejména ze strany podnikatele Miroslava Žerdíka. Provoz čerpacích stanic, které nejsou stavbou, musí být povolen rozhodnutím stavebního úřadu, pokud splní předepsané náležitosti, které jsou v tomto zákonu stanoveny. Když si uvedené náležitosti projdete, zjistíte, že se takřka kryjí s požadavky pro čerpací stanice podléhající stavebnímu zákonu. Pro čerpací stanice platí prakticky stejné podmínky, ale ty mobilní nemusí projít územním stavebním řízením.
Nebude důsledkem těchto úprav nejednoznačný výklad a posouzení odlišných pravidel místní správou?
Indráček: Když si uvědomíme, že předchozí znění předpokládalo, že povolení k provozu čerpací stanice nebude vydávat stavební úřad, ale obec, myslím, že jsme nyní v lepší situaci. U obce by to bylo o zastupitelstvu, o korupci, kdežto stavební úřad je úřadem státní správy. Tam jsou lidé, kteří aspoň trochu vědí, o co jde. Na obecním úřadě nemusí vědět o problematice čerpacích stanic vůbec nic. Musím doplnit, že podmínky pro mobilní pumpy na rozdíl od stavebního zákona neobsahují soulad s územním plánem, což nás trápí.
Podrazil: ČAPPO od začátku preferovala, aby nebyly stanoveny žádné rozdílné podmínky pro povolování provozu různých tipů čerpacích stanic pro veřejnost. Zdůrazňuji pro veřejnost. Výdejny PH, to je něco jiného. ČAPPO na úrovni předsedy představenstva a některých dalších členů jednala s poslancem Vymětalem a dalšími poslanci a senátory. Snažili jsme se je přesvědčit o tom, že by jakákoli čerpací stanice, která prodává nebo vydává pohonné hmoty veřejnosti, měla mít naprosto stejné technické, legislativní a jiné podmínky. Těmito jednáními se nám podařit alespoň podmínky pro provozování čerpacích stanic, které jsou stavbou a které nejsou stavbou maximálně přiblížit. Našich členských firem se týká paragraf 5, odstavec 1. Všechny čerpací stanice těchto firem jsou stavbou. Nedovedeme si představit, jak bude paragraf 5, odstavec 2 zákona o těch stanicích, které nejsou stavbou, v praxi fungovat z hlediska posuzování a povolování. Pokud si koupím čerpací stanici a někam ji dovezu, nedovedu si představit pozici stavebního úřadu ani pozici jejího provozovatele. Co budu dokládat stavebnímu úřadu a co bude požadovat úřad? Problém je, že tato dikce umožňuje i přes tvrdé podmínky najít určité skulinky, kde z toho může vzniknout problém. Po zkušenostech našich firem s ohledem na bezpečnost čerpacích stanic toto vnímáme jako významný problém.
Vobrátilová: Ministerstvo pro místní rozvoj je ústředním orgánem státní správy ve věcech územního plánu a stavebního řádu. Jenom v těchto věcech připravuje právní předpisy a vykonává metodickou činnost. Tento zákon není z této oblasti. Předmět úpravy je zde jasně úplně jiný. Věcná působnost rozhodnutí, které nevydá příslušný orgán podle správního řádu neexistuje. V předchozím návrhu stálo, že to budou dělat obce v přenesené působnosti, ale tady nic takového není. Sice se to svěří stavebnímu úřadu, ty jsou obecními úřady. Zákon o obcích jasně říká, že pokud zvláštní zákon upravuje působnost obcí a nestanoví, že jde o přenesenou působnost, platí, že jde vždy o samostatnou působnost. V tomto zákoně nikde není, že působnost stavebního úřadu je působností přenesenou. Pak by to byla samostatná působnost té obce, jejíž orgán (obecní úřad) je stavebním úřadem. Ale co další obce, které stavební úřad nemají? Když máme 717 stavebních úřadů, odečtu ty uvnitř Prahy a statutárních měst, zbývá nám kolem 600 obcí, jejichž obecní úřad je stavební úřad. A kdo to bude dělat ve zbylých zhruba 6250 obcích? V zákoně musí výslovně být, že se jedná o přenesenou působnost, to znamená výkon státní správy jménem státu, za který obec dostává příspěvek.
Mikšovský: Jak se tedy bude posuzovat mobilní čerpací stanice, tedy stanice která není stavbou?
Vobrátilová: Pokud jde o stavbu, stanice je podřízena klasickému režimu podle stavebního zákona. Pokud není stavbou, neznamená to, že by se vymykala působnosti stavebního zákona. I když je to pouze zařízení, které není stavbou, je třeba, aby ten, kdo ho chce provozovat, měl rozhodnutí o využití určitého území. V územním rozhodnutí se stanoví podmínky, jestli takové zařízení lze nebo nelze na daném místě provozovat. Druhá věc je, že přemístitelná čerpací stanice – jako výrobek má být certifikován jako celý.
Souhlasím, že je zde řada nejasně stanovených povinností pro vlastníka. Já sama zatím nedokážu říct, jak by například prokázal, že zařízení není umístěno v rozporu se stavebním zákonem.
Mikšovský: Toto je jedna velká chyba v tomto zákonu…
Zaplatílek: Problém definice čerpacích stanic nebo zařízení, z něhož jde prodávat nebo vydávat pohonné hmoty byl hitem celého zákona. Spor mezi těmi, kteří říkali, že čerpací stanice by měla být pouze stavbou, a těmi, kteří prosazovali i jiné řešení, se táhl celým legislativním procesem. Nakonec rozdíl výsledků hlasování o projednávání návrhu, aby prodej nebo výdej byl možný pouze ze stanic, které jsou stavbou byl asi 5 nebo 6 hlasů. Malá převaha byla u zástupců řešení, kdy prodej a výdej je možný i u zařízení, které nejsou stavbou. To, že stavební úřad vydá na žádost vlastníka čerpací stanice písemné povolení za předpokladu předložení v paragrafu 5 odstavec 2 citovaných náležitostí, je kompletní poslanecký podmiňovací návrh. A je někdy slabinou těchto návrhů, že nejsou do detailů provázány s ostatní legislativou. Uvidíme, jak to bude působit v praxi.
Vobrátilová: Ale otázka je, kdo bude ústředním orgánem státní správy v případech, kdy se budou například řešit spory? To se sice hodilo na stavební úřady, ale stavební úřad není automaticky Ministerstvo pro místní rozvoj. V kompetenčním zákoně máme stavební působnost, jsme ústředním orgánem ve věcech územního plánování a stavebního řádu, ale to, jestli je to samostatná nebo přenesená působnost, je v důsledku velice vážné.
Mikšovský: Kdo tedy podle Vás vydá povolení provozu mobilní čerpací stanice?
Vobrátilová: Když to bude na území obce, která má stavební úřad, tak půjde za ním. Ale když nemá, tak tam nastává problém. Když je to samostatná působnost, vykonává ji orgán obce jen na svém území. Problém by zde byl, i kdyby to byla přenesená působnost, protože stavební úřad má působnost stanovenou stavebním zákonem a má nasmlouvané určité obvody, kde mezi sebou obce na základě dohody spolupracují, ale toto je jen pro působnost dle stavebního zákona.

Územní řízení pro všechny čerpací stanice?
Mikšovský: Je zákon vůči mobilním čerpacím stanicím diskriminační? Anebo naopak?
Prchal: Z toho, jak zákon nakonec vypadá, se dá říci, že vnáší tři skupiny prvků: Jednak je to záležitost registrační, což je i pro stávající čerpací stanice v čemsi nová věc, která je ale v podstatě nekonfliktní. Potom jsou to technické parametry, které jsou, také nekonfliktní pro stávající čerpací stanice. A potom je to skupina technických předpokladů nebo chcete-li nějakých překážek nebo pravidel, která nově vznikající čerpací stanice musí splnit, která jsou právě pro zařízení, ať už je nazýváme mobilní nebo přemístitelné. Jejich vlastníci by je chtěli budovat, prosadit tak, aby splnily všechny zákonné požadavky na ně kladené, a tedy nechtějí se za nic schovávat, nechtějí využívat kliček či něčeho takového. Tento zákon klade dle mého názoru na takovéto typy zařízení nesmyslné požadavky. Například v tom, že apriori nutí provozovatele či nájemce takových zařízení, aby tam byla obsluha. Přitom z podstaty takovýchto moderních zařízení je jejich přínosem právě to, že jsou bezobslužná. Ve světě jsou z desítek zemí známé případy bezobslužných čerpacích stanic, které nějakou dobu fungují do 22h s obsluhou a potom se přepnou na automaty. Klasický případ je Itálie. Dále předepisuje, co všechno takovéto místo s výdejem pohonných hmot musí obsahovat. Musí tam být tekoucí voda, což se zdůvodňuje tak, že se může stát, že si při čerpání pohonných hmot člověk potřísní ruce nebo se pohonné hmoty dostanou do očí. Zákon nenechává na provozovateli, jestli tam bude sanitární balíček či balíček první pomoci, ale dává tuto podmínku. Další překážka je v tom, že tam, kde se prodávají pohonné hmoty se zároveň musí prodávat aditiva. Toto jsou překážky, které jdou jednoznačně proti těmto typům mobilních zařízení.
Indráček: Chtěl jsem zareagovat na to, co jste řekl na začátku, tedy na tvrzení, že - jsou tady moderní zařízení, kterým hází tento zákon „klacky pod nohy“. Za prvé, zákon nenutí tato moderní zařízení pracovat dle paragrafu 5 odstavce 2. Oni klidně mohou projít stavebním řízením jako jakákoli čerpací stanice. Za druhé, vy říkáte, že iniciátoři těchto mobilních zařízení chtějí pracovat zcela v souladu se zákony. Právě oni jsou ti, kteří do zákona prosadili, aby se dalo vyhnout se územnímu plánu. To je první motto, pro které mobilní čerpací stanice před X lety vznikly. Jejich prvními investory byli ti, kteří chtěli postavit čerpací stanici a narazili, že jim úřad nechtěl povolit na té lokalitě pumpu, protože to nebylo v souladu s územním plánem. Dnes vidíte, že v paragrafu 5 odstavec 2 územní plán není. Byl bych opatrný v obhajobě iniciátorů mobilních čerpacích stanic a hraní férové hry.
Podrazil: Já jsem zde za ČAPPO, tedy značkové čerpací stanice. Sdílím podobný názor jako ing. Indráček, že v paragrafu 5 odstavci 2 autoři nadefinovali podmínky vycházející ze stávající legislativy. To znamená, že pokud bychom chtěli podmínky nadefinovat jiným způsobem, bylo by nutné provést některé změny i v jiné související legislativě.
Prchal: Já děkuji. Jsem zastupitelem města Brna, a proto jsem se k této problematice dostal. Například dopravní podnik města k takovým stanicím, které by se daly připodobnit k mobilním, má relativně blízko. Na druhou stranu jsem se setkal za své půlroční až roční angažmá v této problematice s jistou skupinou investorů, které záležitost moderních výdejních přemístitelných zařízení zajímá, ať je to pro čerpání pohonných hmot nebo třeba pitnou vodu. Začal jsem tuto věc studovat a musím říct, že v některých momentech je stávající podoba zákona obtížně splnitelná. Nenazýval bych to přímo diskriminujícím, protože bych se velmi nerad zařadil k některým jménům, která zde padala a nechci být spojován s žádnou takovouto skupinou. Zákon by měl být napsaný „padni komu padni“ a neměl by být v některých momentech specifikovaný proti někomu. Na druhou stranu mi přijde velmi nelogické, že apriori velmi znesnadňují nasazení techniky, která se za hranicemi ČR zcela běžně používá a nepřináší žádné komplikace.
Vobrátilová: Pan Indráček říkal, že si mohou projít stavebním řízením. To není o jejich libovůli, jestli je určitá věc stavbou nebo ne. To je věcí stavebního úřadu. Pokud jde o stavební zákon, zopakuji, co říká územní rozhodnutí o využití území. Chci provozovat mobilní čerpací stanici na tomto území, musím požádat stavební úřad, on mi vymezí území, že tady za těchto podmínek já mohu to a to zařízení provozovat. Nový stavební zákon už mluví i o zařízení, což starý nezná, kde budou umisťována. Je třeba si také uvědomit, že stavební zákon stávající i nový nerozlišuje to, zda jde o stavbu, nebo ne a že nemusí zařízení být spojeno s pevným základem. Nemůžeme nikoho nutit, aby absolvoval územní a ještě stavební řízení, když není třeba. Ale souhlasím s tím, že ustanovení „prokáže, že zařízení není umístěno v rozporu se stavebním zákonem, by se dalo vyložit takto: prokáže, že má z hlediska stavebního zákona územní rozhodnutí o využívání území, a že může na tom pozemku provozovat takové zařízení, byť není stavbou. Čili to by prokazoval pro to, aby mu stavební úřad povolil provoz. Může to být stavba nebo i výrobek, který plní funkci stavby a který bude umisťován územním rozhodnutím a ohlášen dle stavebního zákona.
Indráček: Vy jste nyní řekla, že o tom, co je stavbou, rozhoduje stavební úřad! To je právě jeden z důvodů, proč tento zákon vznikl.“ Jedno a totéž zařízení připevněné na kolečkách v katastru jedné obce bylo stavebním úřadem vymístěno, že tam nemá co dělat. Zatímco jinde - konkrétně v Kbelích u Prahy - stavební úřad řekl: „O tom, co je stavba, rozhodujeme my, toto není stavba a nás to nezajímá, ať si tam klidně stojí.“
Vobrátilová: Pak je otázka jestli je to v pořádku z hlediska stavebního zákona. I když to není stavba a nepodléhá stavebnímu zákonu, neznamená to, že ji můžeme umístit kdekoli.
Indráček: Ve Kbelích konkrétně se úřad nechtěl zabývat touto věcí, proto argumentoval tím, že to není stavbou.
Prchal: Jednou z podstatných vlastností přemístitelných čerpacích stanic je to, že mohou operativně reagovat na momentální situaci v území. Může to být mimořádná situace či větší akce. V Brně například při sjezdu motoristů na brněnském okruhu jsou desetitisíce návštěvníků. Takovéto zařízení by zcela určitě z jejich strany bylo bráno jako zlepšení služeb. Já vím, že namítnete z titulu pevných čerpacích stanic, že je to nepotřebné, že síť je dostatečně hustá, ale proč toto řešit za někoho, kdo by chtěl v této oblasti podnikat? Nevidím důvod. Podívejme se na tato zařízení z titulu stávajícího zákona, jestli těm, kteří chtějí splnit to, co tam je, není házeno více klacků pod nohy než je nutno.
Mikšovský: Je paradoxní, že stavební zákon, na který se tento zákon odvolává v případě stanic standardních, je zde ještě jednou ve své podstatě zabudován do tohoto zákona pro mobilní zařízení. Proč?
Vobrátilová: Já musím protestovat, nepleťme do toho stavební zákon. Zde dle zákona o pohonných hmotách k tomu, aby někdo mohl provozovat čerpací stanici, která není stavbou, má stavební úřad vydat nějaké povolení, pokud se prokáže, že zařízení není v rozporu se stavebním zákonem. Prokázání by se rovnalo rozhodnutí o využití území, kde by se řeklo: na tomto pozemku za těchto podmínek lze umístit zařízení - čerpací stanici. To by byl první doklad pro to, aby byl umožněn provoz čerpací stanice.
Prchal: Já bych si to představoval tak, že by zákon toto stanovoval daleko jasněji. Říkal by: Ano, v případě, že to není v rozporu se stávajícím územním rozhodnutím, bude se patřičný vlastník chovat tak a tak.
Zaplatílek: Tak, jak právě probíhá tato debata, tak celý spor se táhl legislativním procesem. Dnes je zákon schválen, jsou dány takovéto podmínky a my se musíme řídit tím, co schválila Poslanecká sněmovna. Když se ukáže, že je něco těžko proveditelné, bude to impuls k případné novele.
Prchal: Půjde to vůbec? Nebo jen v některých specifických případech je možno se řídit tímto zákonem?
Zaplatílek: Ukáže nám to praxe.
Mikšovský: Nebude důsledkem nepřesných definic v zákoně zkomplikování práce stavebních úřadů, nejednoznačný výklad, vytvoření prostoru pro obcházení zákona a prostoru pro korupci či nátlak na zástupce státu?
Zaplatílek: O tom, jak to bude fungovat, rozhodne praxe. Někdy je problém sjednotit postup stavebních úřadů, protože jsou nezávislé, jsou řízeny pouze metodicky. Je otázka, jak dlouho bude trvat, než bude jejich postup jednotný.
Vobrátilová: Znovu opakuji základní pochybnost, jestli jde o samostatnou působnost nebo přenesenou. To má velké důsledky. Kromě toho stavebním úřadům se dává další úkol, další vydávání dalších rozhodnutí. Pak se budou řídit správním řádem se všemi důsledky kolem. Nevím, jestli stavební úřady dostanou na tuto činnost příspěvek, který dostávají pro řešení záležitostí, vrrámci stavebního zákona. Úřady budou muset posuzovat podle zákona o pohonných hmotách řadu věcí pro vydání povolení provozu - Čili stavebním úřadům jistě přibude další práce.
Prchal: Bude velmi obtížné ze stavebního úřadu cokoli vylomit. Když tam přijde první nešťastník se žádostí podle tohoto zákona, všichni na něho vytřeští oči, co vlastně chce. Výsledek bude v lepším případě: „Neznáme“, v horším případě: „Zamítá se.“ Bude na tomto žadateli, aby přišel podruhé se zákonem a případně potřetí s výkladovými dodatky a následně se začal bavit s úředníky, jak toto uchopit. Brzy úředníci přijdou na to, že mnoho věcí z tohoto zákona není přesně podchyceno a odkáží na to, že neumí rozhodnout a pošlou žadatele výš či níž. K tomuto by zákony neměly přispívat. Je to špatné…
Podrazil: Našich členských firem se týká paragraf 5 odstavec 1. Všechny tyto čerpací stanice jsou stavbou, pokud budou firmy stavět nové čerpací stanice nebo je kupovat, vždy to budou řešit jako stavbu. Paragraf 5 odstavec 2 osobně vnímám jako problematický, a proto bych chtěl znovu zopakovat, že všechny čerpací stanice pro veřejnost musí mít stejný režim.
Indráček: Také nikdo z našich členů neprovozuje mobilní čerpací stanice. I my jsme stáli od počátku o to, aby všechny čerpací stanice byly stavby. Celá tato dnešní diskuse je nakonec o tom, co se stane, když čerpačka stavbou není. Jsem přesvědčen, že bude samozřejmě docházet ke sporům při výkladu zákona.

Evidence čerpacích stanic je povinná
Mikšovský: Evidence čerpacích stanic je další téma. Vlastník čerpací stanice je povinen ministerstvu před uvedením stanice do provozu oznámit požadované údaje. A sice bez zbytečného odkladu oznámit uvedení nebo ukončení provozu čerpací stanice a každou další změnu požadovaných údajů. Vlastník stávající čerpací stanice, která byla uvedena do provozu před tímto zákonem, je povinen oznámit tyto údaje do 60 dnů ode dne nabytí účinnosti zákona. Jak bude registrace probíhat a zda budou stanovena nějaká pravidla v prováděcí vyhlášce?
Zaplatílek: S vyhláškou to až tolik nesouvisí, čili tady se musí vycházet ze zákona, který říká, jaké údaje se mají sdělit. Myslím, že je to jasné. Zákon vyšel ve sbírce zákonů 22.6.2006 a bude účinný teprve 1. září, teprve od této doby se bude počítat 60dní. Všichni provozovatelé čerpacích stanic mají na splnění této povinnosti poměrně velký časový prostor.
Mikšovský: Pomůžete provozovatelům alespoň tak, že ministerstvo připraví nějaký jednotný formulář?
Zaplatílek: To by byl stejně pouze nezávazný formulář, tady není potřeba příliš složitě vymýšlet, ale napsat to, co je zákonem požadováno.
Indráček : Očekával jsem, že ministerstvo připraví právě takový nezávazný formulář, který by člověku ukázal co vyplnit, aniž by musel studovat zákon. Ne všichni jsou schopni ho pochopit. Myslím ale, že v tom není problém, protože takový formulář dokážeme připravit i my ve spolupráci s ČAPPO, ale určitě by se něco takového mělo stát. Pomůže to i těm, kteří ani netuší, že zákon existuje.
Zaplatílek: Pokud by z vaší strany byla takováto iniciativa, tak se nebráníme tomu, abychom vydali i takovýto neoficiální formulář. Ale byla by to záležitost neoficiální, pokud by to někdo vyplnil jinak a obsah údajů by odpovídal požadavkům zákona, byla by to jeho záležitost.
Mikšovský: Myslím, že by vám to ulehčilo hodně práce, protože lidé jsou tak vytíženi vykazováním, že potřebují nějaký jednoduchý nástroj, aby dostáli této povinnosti.
Podrazil: My se ke spolupráci samozřejmě hlásíme. Myslím, že to usnadní práci jak nám, tak ministerstvu.

Rejstřík čerpacích stanic veřejnosti nepřístupný!
Mikšovský: Věc, ze které jsme byli všichni překvapeni - rejstřík čerpacích stanic nebude veřejný. A to o přesto, že evidované údaje jsou veřejně přístupné z různých zdrojů, jsou v rejstříku firem, jsou přístupné na katastrálních úřadech. Veřejný seznam by zcela jistě zlepšil úroveň občanské kontroly. Proč má být tento rejstřík čerpacích stanic neveřejný?
Zaplatílek: Pokud si vzpomínám, zákon o veřejných údajích klade trochu jiné požadavky na veřejnou evidenci než na evidenci neveřejnou. Abychom to ještě více nekomplikovali provozovatelům čerpacích stanic, je tam tato jednoduchá evidence, která splňuje požadavky na neveřejnou evidenci eventuelně s tím, že údaje z ní jsou zpřístupňovány příslušným organizacím státní správy.
Mikšovský: S veřejnou evidencí souhlasili provozovatelé stávajících čerpacích stanic z důvodu, že umožňovala plánování návštěv České obchodní inspekce. Kolik si myslíte, že je u nás čerpacích stanic?
Indráček: Mohu vycházet z informací, které máme od členů, ČAPPO, Ministerstva průmyslu, z CCS, mám dojem, že CCS spolupracuje s cca 2200 čerpacích stanic, takže chápu, že toto je počet čerpacích stanic, které jsou alespoň na oko veřejné, protože akceptují karty. Věřím, že je zde řada dalších, které se tváří, že neprodávají a přitom prodávají veřejnosti, takže cca 2500 čerpacích stanic.
Podrazil: Totéž číslo. Jedná se však o odhad.
Prchal: 3127.
Vobrátilová: Nemám představu.
Zaplatílek: 2500.
Stompfová: My jsme je nepočítali.
Indráček: A kolik jich máte v databázi ?
Stompfová: Nevedeme databázi tímto způsobem. Kontroly provádějí jednotlivé inspektoráty, což je 13 pracovišť a naši pracovníci se zabývají nejen kontrolami čerpacích stanic, jsou každý den v terénu. Takže pravděpodobnost, že mají zmapovaný terén podrobně i z hlediska rozmístění čerpacích stanic je vysoká, a to i díky stížnostem. Pokud přijde stížnost, dovědí se o čerpací stanici.
Mikšovský: Nyní vám řeknu příklad z praxe a zkuste zareagovat: Vezmu starou nádrž od LPG, přidělám ji spolu s výdejním stojanem na valník, tuto skulpturu postavím na ostatní plochu, nezaregistruji se, nepožádám stavební úřad o povolení k provozu a začnu zde prodávat pohonné hmoty, které mi neproclené přiveze nějaký dovozce třeba z Německa a budu vesele prodávat kvalitní pohonné hmoty za nízkou cenu. Pravděpodobnost, že si kupující bude stěžovat na kvalitu produktů je malá. Pokud však nepřijde občanské upozornění na to, že se taková stanice na tomto místě někomu nelíbí. A ještě dám čerpací stanici do nájmu někomu, kdo ji dá do podnájmu dalšímu a ten ji dá do podnájmu ještě někomu dalšímu, takže ten poslední ani nebude vědět, kde ta „jeho“ pumpa je. Na tomto principu dosud funguje dokonce síť čerpacích stanic, z nichž zde byla jmenována ta ve Kbelích. Pořád je to způsob jak obejít zákon?
Prchal: Já jsem před chvílí slyšel kolegyni, že obchodní inspekce nebude dělat kontrolu těchto věcí podle tohoto zákona, tak kdo?
Podrazil: Kolem těchto čerpacích stanic kromě občanů jezdí policie, hasiči a celá řada dalších orgánů, kteří by si toho měli všimnout první.
Indráček: V zákoně jsou stanoveny sankce, které dnes neexistují. Ve chvíli, kdy úředník vidí, že čerpací stanice existuje a není registrovaná v databázi, musí nutně přijít sankce, která je, tuším, okolo 20 mil Kč.
Prchal: Jenže v příběhu bylo popsáno úplně vše. Teď to v zákoně je. Jsem velice zneklidněný, možná jsem to přeslechl, ale vy jste říkala, že Česká obchodní inspekce nebude kontrolovat čerpací stanice dle tohoto zákona.
Stompfová: Ne, nebude kontrolovat, není kontrolním a dohledovým orgánem nad paragrafem 5 odstavec 2.
Prchal: Takže obecně čerpací stanici podle tohoto zákona kontrolovat lze. Čerpací stanice je dle tohoto zákona definována dle mého laického náhledu, že z nějaké trubičky teče něco, co se podobá naftě nebo benzínu.
Indráček: Ale Česká obchodní inspekce musí vědět, že tam pumpa je.
Prchal: Musí o tom vědět a je jasné, že když oni se nezaregistrují, a když to bude uděláno systémem pronájem pronájmu, než se dostane k někomu, kdo by to případně mohl zaplatit, je dávno zameteno. Jediná šance z mého pohledu je, že Česká obchodní inspekce jako první řekne: nejste registrováni a pokud nemáte na sankci a nevíte, kdo by to měl zaplatit, zabavuje se!
Indráček: To Česká obchodní inspekce neudělá. Ona má kontrolovat kvalitu pohonných hmot, ale mohlo by se přeci jít například cestou stavebních úřadů, nebo finančních úřadů. Není to dávno, kdy finanční úřady dostaly příkaz ve své působnosti zjistit, kde se prodává plyn. Mohou zmapovat čerpací stanice a pomoci doplnit databázi.
Prchal: To by databáze musela být veřejná. My můžeme dát policii za úkol: zmapujte si svůj rajón a kam se vám která mobilka přesunula, jenže oni musí mít seznam, aby věděli, která pumpa existuje. Pokud to nebude veřejné, policie se k tomu nedostane.
Stompfová: Není mi jasné, proč je evidence neveřejná. Když se podívám, jaké údaje zde jsou, není tam nic tajného. Je to vše podle správního řádu. Pokud jde o policii městskou i státní, je nepochybné, že údaje z evidence se zpřístupní ostatním správním orgánům v rozsahu nezbytném ke splnění účelu, k němuž jsou požadovány. Policie správním orgánem je, tam není problém. Když se ale podívám, co je obsahem evidence, není zde nic, co bychom nenašli třeba v obchodním rejstříku. Proto nechápu, proč je neveřejná.
Vobrátilová: Já jsem proto, aby byla veřejná, ale v zákoně je to takto, takže to není nic platné.
Zaplatílek: Existují předpisy týkající se vedení určitých údajů. Můžeme si myslet, že jsou někdy zbytečně přísné, ale existuje zde i zákon o veřejném přístupu k informacím, kde když to není nějakým způsobem tajné nebo podobně, měla by na to dát státní správa odpověď. Pokusíme se zjistit, jak uvedené zákony k sobě pasují a možná, že by to byla odpověď i na otázku, jestli část z databáze lze uveřejnit.
Indráček: Když se dívám do poznámek z loňského června, kdy ještě probíhalo připomínkové řízení k zákonu, navrhovali jsme, aby databáze byla přístupná a aby každá čerpací stanice dostala registrační číslo, podle kterého by byla naprosto jednoznačně identifikovatelná. A to by bylo vyvěšeno v provozovně, stejně jako dnes je povinnost mít v provozovně vyvěšen Živnostenský list.
Podrazil: Souhlasím.
Prchal: Já také.
Vobrátilová: Asi nějaký důvod pro nezveřejnění byl a je otázka, co z toho zveřejnit, aby se dostálo zákonu.
Zaplatílek: Nejsem si tím zcela jist. Odpověď bychom měli, pokud by registrační číslo bylo zveřejněno. Na jedné straně by to skutečně mohlo být určité vylepšen formou veřejné kontroly, na straně druhé by to mohl být předmět konkurenčního boje. Tyto věci se musí zvažovat.
Mikšovský: ČOI bude mít k seznamu čerpacích stanic přístup. Zlepší to práci při kontrolách?
Stompfová: Myslím, že ano. Když budeme mít databázi čerpacích stanic, jistě to bude přínosem. Ale chtěla jsem se zeptat, co si představujete pod veřejnou kontrolou? Kdo si stěžuje na čerpací stanici, tak u ní tankoval, ví o ní…
Mikšovský: Například vezměme konkurenty na trhu. Jeden se zaregistruje, druhý ne, ale to veřejnost neví. Jeden plní ustanovení zákona a druhý z nějakého důvodu ne. Myslím, že každá veřejná databáze tohoto druhu, občanům přístupná zlepšuje úroveň občanské kontroly.
Indráček: Minimálně dává tu možnost.

Nedokonalý zákon je lepší, než žádný
Mikšovský: Jaký je zákon o pohonných hmotách? Nezavádí zákon zbytečnou administrativu nejen pro provozovatele, ale i pro vlastníky čerpacích stanic? Co přinese pozitivního, co negativního? Je dobrý nebo špatný?
Strompfová: Pro nás je přínosem to, že je zřejmé,kdo je kontrolovaná osoba. Myslím, že to bude ku spokojenosti obou stran. Dalším přínosem je, že zákon má vlastní sankce, které jsou vyšší, než dosud bylo ,možné ukládat.
Zaplatílek: Zákon udělal jasno v evidenci pohonných hmot, v evidenci čerpacích stanic, rozšířil možnosti kontroly ze strany České obchodní inspekce a svým způsobem ustanovil podmínky o zařízení, ze kterých lze prodávat či vydávat pohonné hmoty a nejsou to stavby. Samozřejmě u každého zákona jsou nejasnosti, ale vždycky až praxe ukáže možnost či nemožnost jejich řešení. Myslím že to, že byl schválen lze hodnotit jako plus.
Vobrátilová: Nemohu hodnotit, jestli je dobrý nebo špatný. Nikdo neví, jak bude v praxi působit, nemohu to říct předem. Přínosy tam jsou, ale také vidím další náklad na administrativu vlastníka čerpací stanice a na stavební úřad.
Prchal: Klady byly řečeny státními úředníky, já bych poukázal na velký zápor. Vidím ho v tom, že s ohledem na jisté nestandardní až dokonce nepoctivé způsoby prodeje a podnikání s pohonnými hmotami, ve snaze postihnout tyto dekadentní typy byla v rámci zákona silně ztížena pozice na trhu mnohým, kteří to myslí s prodejem u přemístitelných čerpacích stanic poctivě, chtějí poskytovat kvalitní službu, poskytovat milou nebo nemilou, ale užitečnou konkurenci stávajícím čerpacím stanicím a zákon se vůči těmto způsobům prodeje z těchto typů zařízení staví nerovně.
Podrazil: Zákon o pohonných hmotách považujeme celkově za přínos. Je to první zákon, který vyčleňuje důležitou problematiku pohonných hmot a to jak jejich kvality, tak zařízení, ze kterých se pohonné hmoty vydávají, do samostatného zákona včetně pravidel a sankcí. Cítíme určité pochybnosti k nerovným podmínkám pro čerpací stanice, které jsou a které nejsou stavbou, ale myslím, že praxe ukáže, jak to ve skutečnosti poběží. Uvítali bychom, kdybychom mohli po nějaké době diskutovat projevy v praxi s výhledem účelných změn v zákoně.
Indráček: Jsem ve shodě s tím, co řekl ing. Podrazil a ing. Zaplatílek. Nemohu použít slovo špatný, ale řekněme nedokonalý zákon je podle nás lepší než žádný. Vítáme ho, pokud přináší velké komplikace až příkoří mobilním čerpacím stanicím, pak na rozdíl od kolegy Prchala si myslím, že je to jedině dobře. Nemohu říct, že znám celý trh, ale zatím jsem nepotkal nikoho, kdo by provozoval mobilní čerpací stanici a fungoval jako rovná a čestná konkurence na trhu.

Zpracoval: Lubor Mikeš, Gabriela Platilová, záznam: Andrea Toušová

citováno z Petrol magazínu č. 2
Zdroj: PETROL magazin

Článek najdete v PETROL Magazínu

ZPRAVODAJSTVÍ