PETROL zpravodajství

	komentář ke článku
	poslat článek
	tisknout článek

20.4.2006 17:08:00 - Zpravodajství - [...návrat]

Na čerpací stanice vstupují ochránci autorských práv

Často se setkáváme s tím, že na čerpacích stanicích vyhrává hudba, někdy i televize. Některé čerpací stanice mají zabudován audio systém i v místě výdeje pohonných hmot, někde si přijímač přinese obsluha, aby si zpříjemnila svojí směnu. Za tyto přijímače většinou majitelé platí koncesionářské poplatky za veřejnoprávní vysílání. Tím větší je pro provozovatele překvapení, když se na čerpací stanici dostaví kontroloři OSA-Ochranného svazu autorského a požadují další poplatky - za veřejné šíření autorských děl.

Účastníci kulatého stolu:
• Vladimíra Fábiková, OSA - vedoucí odboru veřejného provozování
• Ladislav Lukáš, OSA – zástupce OSA pro jednání s provozovateli a přestupková a trestní řízení
• Ing. Ivan Indráček - předseda Společenstva čerpacích stanic České republiky
• Moderátor - Tomáš Mikšovský

Autorský zákon a činnost OSA
Mikšovský: Činnost Ochranného svazu autorského se zakládá na autorském zákoně. Od kdy zákon platí, na koho se v tomto smyslu vztahuje a týká se i čerpacích stanic?
Fábiková: Novelizovaný autorský zákon č. 121 z roku 2000 platí od 1.12. roku 2000, předtím platil starý autorský zákon č. 35 z roku 1965 a vztahuje se na veškerá osobnostní a majetková autorská práva. Co se týká konkrétně čerpacích stanic, kde jsou umístěna reprodukční zařízení, která umožňují užití hudby a jelikož OSA zastupuje majetková práva autorů hudby, textařů a hudebních nakladatelů, že požadujeme za užití hudebních děl prostřednictvím těchto přístrojů určitou autorskou odměnu.
Lukáš: Autorská odměna je dána sazebníkem OSA. Čerpací stanice mají prodejní část, která je považována za veřejné prostranství. Zde jsou díla veřejně sdělována určitému měnícímu se množství osob, a proto přísluší daným autorům jejich odměna. Tento sazebník přesně stanovuje mimo jiné i sazby autorských odměn za užití televizního přístroje, za rádio nebo za jiný technický zvukově obrazový nebo zvukový přístroj.
Mikšovský: Předpokládám, že většinou vás nikdo neosloví sám ze své iniciativy. Zdá se mi, že zatím OSA působí spíš jako represivní orgán, který se dostaví na provozovnu a může okamžitě začít jednat.
Lukáš: My neprovádíme represivní činnost, ale kontrolní. Každý provozovatel či uživatel hudby na veřejném prostranství má povinnost dle autorského zákona o licenci požádat sám dopředu a pokud tak neučiní, tak se dopouští podle živnostenského zákona chyby. Pokud někdo do provozovny vstoupí a i když je např. rádio umístěno kdekoliv, není vidět, ale je slyšet – tedy hudba je sdělována veřejnosti. Pokud neuslyší nic, což většinou mnoho nebývá, pak není co řešit.
Fábiková: Jde o to, že OSA jako občanské sdružení autorů zajišťuje ochranu jejich děl a jejjich majetková práva na základě kolektivní smlouvy spravuje. Autor má právo na odměnu za to, že jeho dílo je šířeno, že někdo vidí nebo poslouchá jeho dílo.
Mikšovský: Na čerpací stanici většina zákazníků setrvá pouze chvíli. Mohli bychom nabýt dojmu, že autorům nejde ani o to, aby lidé slyšeli jejich dílo pokud možno celé a kvalitně reprodukované, ale jakoby spíš šlo o to, aby jim plynuly finanční prostředky.
Fábiková: Podstatou je, že k tomu užití díla došlo, bez ohledu na to, že trvalo jen 2 minuty, přestože celá skladba trvá 5 minut. Autor má právo, aby to jeho dílo bylo chráněno v širokém spektru, ať již jsou to např. koncerty, zábavy, bary, restaurace, kabelové televize. Aby autorské odměny autoři obdrželi, vznikli kolektivní správci. Kolektivní správce zastupovaným autorům spravuje jejich majetková práva, protože autoři by si je dostatečně neochránili.

Za rádio zaměstnance zodpovídá provozovatel.
Indráček: V obchodním domě, kavárně se rádio mnohdy používá pro podbarvení atmosféry, ale na čerpacích stanicích není obvykle nainstalován audiosystém. Jde zde spíše o přenosný přijímač, který si přinesla obsluha. Ten jí po dobu směny slouží pro její vlastní potřebu, rozptýlení.
Fábiková: Zákon neříká a nerozlišuje místo použití hudby, zda je to v restauraci, kavárně nebo obchodě, zda je užití jako podbarvení prostoru nebo zda je použití cílené. Zákon stanoví, že za užití autorského díla náleží příslušným autorům autorská odměna. Co se týká konkrétně čerpacích stanic, tak pokud dochází ve veřejně přístupných prostorech k užití hudby, ať již je to televizor, rádio nebo jiný přístroj, je to na veřejnosti. Někdo se tam může zdržet hodinu, protože si tam dá občerstvení, jiný jen zaplatí za benzín a odejde. Stále se však jedná o to, že zde dochází k užití díla. Čerpací stanice má svého provozovatele a ten umožňuje veřejné šíření hudebních děl.
Mikšovský: Na čerpací stanici se většina zákazníků zastaví na dobu placení za benzín a během této doby ani nezaznamenají, že si obsluha pouští u pokladny rádio. Není tu rozdíl, pokud majitel čerpací stanice na pumpu rádio nenainstaluje a obsluha si přinese vlastní?
Lukáš: V provozovně, kde vykonáváte svoji činnost, na kterou máte IČO, musel vám být vydán živnostenský list a vy dle živnostenského zákona musíte splnit všechny právní předpisy a zákony. Pokud máte ve své provozovně své rádio, jímž ozvučujete tuto provozovnu, kterou provozujete v rámci živnostenského zákona, tak tam už musíte autorské poplatky zaplatit. I když si zaměstnanec přinese své rádio a ozvučuje tím provozovnu, vy ručíte jako provozovatel. Máte na to živnost a musíte za něj odpovídat. Jako máte např. potravinářský průkaz, zkoušky, aby mohl manipulovat s jedy atd.
Indráček: Tato povolení a zkoušky jsou zákonnou podmínkou, aby zaměstnanec mohl vykovávat svou práci, za kterou ho provozovatel čerpací stanice platí. To, že si zaměstnanec do práce přinese rádio, mu nemůže zaměstnavatel přeci zakázat.
Lukáš: Pokud je hudba šířena v provozovně, na kterou je napsáno IČO, dochází k veřejnému užití děl a provozovatel nebo zaměstnanec musí zaplatit příslušnou autorskou odměnu. Odpovědnost za provozovnu má provozovatel.
Mikšovský: Jak postupujete v případě velkých sítí, kde je provoz stanic zajišťován nájemcem a společností? Na provozovně jsou pak uvedena dvě IČ, petrolejářské společnosti a IČO nájemce.
Fábiková: Záleží na dohodě. Pokud se jedná o síť čerpacích stanic pro nás je smluvním partner vždy ten, kdo s námi uzavře příslušnou licenční smlouvu.

Platit i za poslech rádia v kanceláři?
Mikšovský: Do kanceláře na čerpací stanici, chodí dost zákazníků a návštěv, máme tedy také povinnost přihlásit se o licenční smlouvu, když tam hraje rádio?
Fábiková: Běžně v evropských zemích se i za užití hudby v kancelářích vybírají autorské odměny.
Mikšovský: Takže i v kancelářích se budou platit poplatky?
Fábiková: Pokud jsou kanceláře ozvučené reproduktory nebo přístroji a majitel (provozovatel) umožní svým zaměstnancům užití děl, musí poté uzavřít s OSA příslušnou licenční smlouvu.
Mikšovský: Na čerpací stanici jsou kanceláře, kam chodí zákazníci, obchodníci, dodavatelé.
Fábiková: Když bychom šli do absurdna zákona, kanceláře jsou také veřejné prostory, protože se tam zdržují mnohdy osoby sobě nepříbuzné a neomezený počet osob. Dochází tím pádem k veřejnému šíření hudebních děl. Záleží však, kdo je provozovatelem a kdo umožňuje televizní nebo rozhlasové vysílání.

Marné hledání hranice osobního užití díla
Indráček: Představme si situaci, kdy mám jako obsluha čerpací stanice pod pultem puštěnou malou televizi, na kterou vy neuvidíte. Vy si myslíte, že je i toto veřejná produkce, přitom je zcela jasné, že se zde nejedná o veřejnou produkci - televizi kromě mne nemůže nikdo sledovat.
Fábiková: Ale i v tomto případě dochází k veřejnému šíření, konkrétně ke zvukovému užití ve veřejně přístupném prostoru.
Lukáš: Pokud je dílo rádiem skutečně sdělováno jen tomu prodávajícímu a veřejnost to neslyší, tak toto užití není zpoplatňováno. Pokud je rádio puštěno nahlas, že dílo slyší zákazníci, i když je přijímač u samotné obsluhy, je toto považováno za veřejné šíření děl a je nutné uzavřít příslušnou licenční smlouvu.
Mikšovský: Toto je ale hodně diskutabilní. Co je hodně slyšet?
Lukáš: Rádio nesmí být slyšet v celé provozovně. Když je někde umístěn malý přístroj, který slyší pouze ten, který kasíruje a je tak potichu, že se produkce nešíří v prostoru prodejny, tak v tomto případě sdělování díla veřejnosti není.
Indráček: S tímto pohledem souhlasím a proto bych radši kontroloval, zda pumpa skutečně cíleně zabudovala zařízení na sdělování díla veřejnosti nebo zda je tam tranzistor, který slouží obsluze pro vlastní potěchu.
Fábiková: Toto je bez debat. Pokud se bavíme o malém rádiu obsluhy, opravdu musíme znát, zda si jej zaměstnanec poslouchá v utlumeném režimu nebo v jakém rozsahu ozvučí část prodejny. Mnohdy se jedná o pokus obcházení autorského zákona.
Mikšovský: Nechce se mi věřit, že posouzení je závislé na citlivosti ucha kontrolora. Jak kontrolor určí úroveň hlasitosti, kdy je překročeno osobní užití díla? Úroveň hlasitosti je přeci měřitelná a lze ji definovat v decibelech.
Fábiková: Autorský zákon nehovoří nikde o decibelech. Důležitá je podstata užití díla na veřejnosti. Dle paragrafu 22 autorského zákona se rozumí zpřístupňování děl v rámci rozhlasového nebo televizního vysílání nezměněným, současným a úplným přenosem, a to uskutečňuje-li to jiná osoba než je vysílatel takového vysílání. Tzn., že i když bude rádio u nohy prodavače a bude slyšet po prodejně, dochází k šíření děl a bez licence OSA dochází k porušování zákona. My nemůžeme stále kontrolovat dotyčnou obsluhu, zda rádio ztlumí tak, že neruší a po našem odchodu opět zvuk zesílí.
Indráček: Zpřístupňováním díla přece nemůžeme rozumět situaci, kdy zákazník slyší, co slyšet nechce, nevnímá to, a z hlediska díla jako celku slyší jen zlomek. Mimochodem, když si někdo pustí na koupališti rádio a má ho nahlas tak, že ho slyší lidi okolo, tak by kontrolor podle zákona měl vymáhat pro OSA poplatky?
Fábiková: To je při výkladu zákona ad absurdum sice pravda, ale toto OSA nedělá. Záleží na subjektivním posouzení kontrolora
Indráček: Je celá řada čerpacích stanic, kde se jedná o zájem prodávajícího poslouchat rádio. To znamená, že sdělování není vůči zákazníkovi věcí přívětivou, ale násilnou. Zákazníkovi je to vnucováno a dokonce nevědomky. Provozovatel rádia to nedělá proto, aby si zákazníka přitáhl, ale proto, že chce sám poslouchat. Zákazník přijde, zaplatí a odejde.
Fábiková: Pokud jsou čerpací stanice účelově ozvučené, tam je nutnost uzavřít licenční smlouvu bez debaty, ale kde jsou individuální případy, zde si musíme domluvit s provozovatelem, kde je příslušná hranice užití děl tak, aby nedošlo k obcházení zákona.
Indráček: Stále si myslím, že hranice není o tom, zda je hudba slyšet nahlas nebo potichu, ale v tom, jestli je na pumpě instalováno účelové vybavení pro šíření hudby zákazníkům. Představte si autobus, který není ozvučený a kde si řidič sám pustí rádio a slyší to jen on a někdy i první řady.
Fábiková: Jeli ten řidič zaměstnanec určité společnosti,která v autobusech umožňuje zaměstnancům, a potažmo přepravovaným osobám, zpřístupňování děl a i když je slyšet pouze v prvních řadách, dochází ke zpřístupňování díla veřejnosti s nutností licencí od OSA. Je to stejné jako na čerpacích stanicích.
Indráček: Ale když se tam postavíme společně s inspektorem, jeden může říci, že to slyší a druhý ne.
Mikšovský: Např. pumpy u supermarketu, kde je budka s okénkem a pokladní uvnitř poslouchá tranzistor. Zákazníci venku tu hudbu slyší…
Lukáš: Nerozhoduje síla sdělení, zda rádio bylo puštěno nahlas nebo potichu, ale zda dílo bylo sděleno, i když třeba jen částečně.
Mikšovský: Jsme stále u výkladu zákona kontrolory OSA, kteří mohou dost subjektivně hodnotit situaci na místě. I když se jedná o poměrně malé poplatky, může dojít ke konfliktům s provozovateli čerpacích stanic, kteří takových poplatků musí odvádět spoustu. A principielně nemusí být o oprávněnosti požadavku OSA platit za rádio, které je obsluhy. Pak velmi záleží na osobním přístupu inspektorů k posouzení konkrétní situace.
Fábiková: Na přístupu kontrolorů to tak úplně není, protože postupují dle autorského zákona. Jde o to, že od 23.2.2005 platí novela autorského zákona, který říká v paragrafu 100, že kolektivní správci musí přihlédnout k účelu, způsobu, rozsahu a k okolnostem užití předmětu ochrany. To znamená, že čerpací stanice, pokud bude stabilně ozvučená technickým zařízením, je autorská odměna jiná, než ta, kterou bychom požadovali po provozovateli, který poslouchá rádio umístěné pod pultem jen pro jeho potřebu, i když to zákazníci třeba na 20 vteřin trochu uslyší.

Možnost dohody lepší než vzdor „z principu“
Mikšovský: Jaké jsou možnosti obrany, když provozovatel cítí ze strany kontrolorů OSA nepřiměřenost jejich nároků?
Fábiková: Provozovatel čerpací stanice od OSA nejprve dostane návrh licenční smlouvy. Jelikož se jedná o návrh, mají obě smluvní strany právo o něm diskutovat a toto právo provozovatelům nikdy nebereme. Obrana provozovatele tedy je vždy.
Mikšovský: Provozovatelé čerpacích stanic jsou zvyklí, že když se na čerpací stanici objeví inspektor, tak vždy v zápětí hrozí správní řízení.
Fábiková: OSA dává možnost provozovatelům uzavřít smlouvu za obvyklou autorskou odměnu. Pokud provozovatel nechce s OSA jednat, smlouvu nechce uzavřít a přesto dochází podle autorského zákona k užití děl, tak má OSA právo domáhat se svých práv soudní a jinou právní cestou. Vždy je mu provozovateli nabídnuta možnost s OSA jednat , je tu mnohdy druhá a třetí možnost. Pokud i přes naší snahu odmítá provozovatel jednat , jsme nuceni podat návrh k přestupkovému či trestnímu řízení. Soudní cesta je posledním a krajním řešením sporu.
Lukáš: Co se týká přestupkových řízení, dochází zde samozřejmě k opětovné návštěvě kontrolora. Nejprve to je dopis s poslední výzvou o uzavření licenční smlouvy, pak následuje pokus o smír, který je provozovateli zaslán.
Indráček: Pátral jsem mezi členy, jak řeší snahu OSA vybrat poplatky. Obvykle žádosti inspektorů ignorují, ale jen do doby, než obdrží předžalobní upomínku. V tu chvíli si řeknou - má smysl se soudit, platit právníka, když jde o 1 200 korun ročně? A zaplatí. Navíc pokud seženou právníka, který se zabývá autorským právem, pak je to obvykle z pohledu ochrany autorských práv, nikoli z pohledu obrany těch, na kterých jsou poplatky vymáhány.
Fábiková: OSA musí práva autorů bránit v mezích zákona. OSA spravuje majetková práva autorů. Na kolektivní správu jsme dostali licenci od ministerstva kultury, které nad OSA vykonává dozor a kdybychom při správě nepostupovali podle zákona, licence nám bude odňata. Když nám provozovatel odmítá zaplatit příslušnou autorskou odměnu, tak musíme bohužel nechat rozhodnout příslušné instituce, aby rozhodly, zda požadavek OSA je oprávněný či nikoliv. Jinou možnost nemáme.

Kolektivní smlouva pomůže předejít sporům
Mikšovský: Došli jsem k tomu, že autorský zákon vzhledem ke konkrétním podmínkám na čerpacích stanicích lze v některých případech vykládat poměrně nejednoznačně, zejména když provozovatelé čerpacích stanic se necítí být tím místem, kde jsou díla sdělována. Jak předejít potenciálním sporům s kontrolory OSA?
Lukáš: My nabízíme asociacím, svazům, sdružením apod. vstoupit do jednání a uzavřít centrální smlouvy, kde je možnost uplatnit hromadné slevy a zároveň detaily, o kterých hovoříte můžeme v této smlouvě zohlednit. Můžete to projednat se svými členy, zda by se těchto zbytečných, nepříjemných situací nechtěli vyvarovat a uzavřít centrální smlouvu s OSA.
Indráček: Chtěl bych jenom připomenout ve chvíli, kdy pumpař připustí, že zaplatí 1 200 korun OSA, tak automaticky musí zaplatit dalších 1 022 korun Intergramu, který zastupuje ve stejném díle interprety. A samozřejmě musí uhradit rozhlasové poplatky. Takže akceptace názoru OSA ho vyjde na trojnásobek dosud zmiňované částky. Otevřené dveře k dalšímu jednání však samozřejmě vítám.
Fábiková: To je zase otázka práv plynoucí z výkonu správy Intergramu. Pokud s vámi jako s asociací uzavře Intergram kolektivní smlouvu, autorská odměna bude sjednána dle jejich sazebníku autorských odměn a dle jejich pravidel.
Indráček: Je dobře, že spolu budeme jednat, ale pořád si myslím, že by jednání mělo začít tím, že si vydefinujeme mantinely, kde dochází k zpřístupňování a kde to již zpřístupňování není.
Fábiková: Toto je samozřejmě věc dohody a zohlednění výše autorské odměny dle novely autorského zákona. Uzavřením kolektivní smlouvy by OSA ráda také předešla nepříjemným situacím, které vznikají na obou stranách a vynakládaného úsilí, abychom dostáli právům pro své autory. Obě strany tyto spory stojí i finanční prostředky a je zcela zbytečné scházet se u soudu. Pokud bychom jednali jen s okrajovými provozovateli a nejednalo by se o trvalé ozvučení, tak jsme nakloněni samozřejmě vzájemné dohodě.
Lukáš: Pokud by došlo ke kolektivní dohodě s asociací, tak kontrolor pouze na příslušné čerpací stanici zkontroluje, zda stav odpovídá situaci a nemusí pak ke konfliktům docházet.
Indráček: Musím říci, že jsem na toto jednání přicházel jako na jednání s krvelačným nepřítelem a odcházím s tím, že přišli komunikativní lidé, se kterými snad bude možné nalézt společný názor na to, kdy by se na čerpacích stanicích platit OSA mělo a kdy již jde o soukromý poslech mimo autorský zákon.

Tomáš Mikšovský
Záznam: Gabriela Platilová

citováno z Petrol magazínu č. 2
Zdroj: PETROL magazin

Článek najdete v PETROL Magazínu

ZPRAVODAJSTVÍ