Kvalita

	komentář ke článku
	poslat článek
	tisknout článek

2.2.2010 8:46:00

Zveřejňovat, či nezveřejňovat?

Existují otázky, s kterými si někdy těžko poradíme. Nerozhodní obvykle volí jednoduché řešení, svedou problém na nějakou vhodnou objektivní příčinu.
Nedalo mi, jelikož mne pořád neuspokojuje situace ohledně zveřejňování nekvalitních pohonných hmot a vlastně vůbec zveřejňování rozhodnutí dozorových institucí. Jsem zastáncem otevřenosti a přímé komunikace, proto se snažím, aby byly informace dostupné všem. Vím, že existují jistá omezení, pro která nelze postupovat metodou „padni komu padni“, každý má právo na řádný a spravedlivý proces, ale po nabytí právní moci rozhodnutí už pro utajování žádný důvod nevidím.
Na základě zkušeností vím, že jsou úřady, které se zveřejňování neobávají, prezentují výsledky své činnosti a ochotně informují. Osobně nevidím důvod, proč oproti prodejcům pohonných hmot znevýhodňovat například prodejce nebezpečných výrobků, u něhož legislativa zveřejnění přímo nařizuje, když prodejem pohonných hmot je rovněž ohrožen oprávněný zájem spotřebitele, přestože procesní postup upravuje jiná legislativa. Definice bezpečného výrobku zní – cit. část § 3 zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobku:
(1) Bezpečným výrobkem je výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití nepředstavuje po dobu stanovené nebo obvyklé použitelnosti žádné nebezpečí nebo jehož užití představuje vzhledem k bezpečnosti a zdraví osob pouze minimální nebezpečí při správném užívání výrobku, přičemž se sledují zejména:
a) vlastnosti výrobku, jeho životnost, složení, způsob balení, návod na jeho montáž a uvedení do provozu, pro způsob užívání včetně vymezení prostředí užití, způsoby označení, návod na údržbu a likvidaci, další údaje a informace poskytnuté výrobcem;...
b) vliv na další výrobky, jestliže lze důvodně předpokládat jeho užívání s dalším výrobkem, ...
Nezdá se vám taky, jako mně, že prodej nekvalitní pohonné hmoty nesplňuje kritéria bezpečného výrobku? Podle zákona o obecné bezpečnosti je totiž přímo povinnost dozorové instituce o výskytu nebezpečných výrobků informovat – viz ust. § 6 tohoto zákona: Orgány státní správy a orgány územní samosprávy v přenesené působnosti jsou povinny činit v mezích své působnosti veškerá opatření, aby zamezily dovozu, vývozu a uvádění na trh výrobků, které nejsou bezpečné, nebo zamezily jejich dalšímu oběhu. O výrobcích na trhu, které nejsou bezpečné, jsou povinny všemi dostupnými prostředky, například prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků, informovat spotřebitelskou veřejnost. Na tyto případy se nevztahuje povinnost mlčenlivosti uložená podle zvláštních právních předpisů.
Jsem si vědoma, že je tady legislativa trochu v rozporu, že dozorový orgán ukládá sankční opatření podle jiného zákona. Brání to však tomu považovat nekvalitní PHM za nebezpečný výrobek? Otázka spíš pro právníky... Co se týká pokut pravomocně uložených, argumenty ČOI mne pořád nepřesvědčují. Mohli by se inspirovat například u našich sousedů na Slovensku, kteří na www.soi.sk zveřejňují hříšníky. I tady jsou už o kus dál.

Alice Barešová, Asociace za ochranu trhu
Zdroj: tisková zpráva

Komentáře ke článkům

CROOZER last.train@seznam.cz 6.2.2010 - 13:22
Je zajímavé, že ČS se špatnou kvalitou PHM ČOI zveřejnit nemůže prý kvůli tomu, že situace mohla být jen výjímečná v době odběru. Ale když se v TESCU náhodou objeví schnilá rajčata, což může být také jen vyjímka v době návštěvy ČOI, "hříšník" je zveřejněn. Není to stajná situace? Vlastně není. Zatím co schnilá rajčata nekoupím, u PHM musím doufat, že jsem trefil na poctivou ČS.

Petr 3.2.2010 - 22:33
To je ta pravá otázka - co je to nebezpečný výrobek !
Většina kontrol totiž hodnotí jako nevyhovující vzorek ( u MN), který má nižší hodnotu bodu vzplanutí, než udává norma ( EN 590). Souhlasím, že takový vzorek nevyhovuje normě, ale pokud je například hodnota bodu vzplanutí na úrovni např. 54 st.C. , tak spotřebitel ( řidič) může toto poznat jen na lepším nastarování motoru v zimních podmínkách. Podotýkám, že z rafinerie , i podle dodacích listů, teče nafta, která má rezervu max. 1-2 stupně nad minimální hranici.Je tedy lehké dostat se pod normo hodnotu. Taková nafta , jak jsem popsal však spotřebitele nepoškozuje, ani není zásadně nebezpečnější, byť se posouvá do 2. tř. hořlavých kapalik ( z 3. tř).
Stejný nesmysl je hodnota, kterou předepisuje benzínová norma pro tlak par. Tato hodnota je jiná v zimě a v létě a zejména u benzínu special, který se prodává minimálně se kontroluje většinou na konci jara, když už má být letní. Když zveřejnit výsledek kontroly, tak s přesným popisem, co nevyšlo a co to způsobí. Pak jsem pro na 100% Petr