Ochrana trhu optikou profesních asociací

Výkonný ředitel ČAPPO Jan Mikulec a předseda SČS - Unie nezávislých petrolejářů Ivan Indráček se shodují, že se omezil vliv podvodníků s palivy, přesto k dalšímu pokračování ochrany trhu s pohonnými hmotami v Česku zaujímají někdy dosti odlišné postoje.

Přibrzděné ovládnutí České rafinérské Unipetrolem

SČS - Unie nezávislých petrolejářů podala rozklad proti realizaci předkupního práva Unipetrolu na zbývající podíl v České rafinérské od Eni, čímž by se Unipetrol stal 100% vlastníkem českých rafinérií. A to i přesto, že Antimonopolní úřad Evropské unie ani neseznal důvod se k fúzi vyjadřovat. Jaké jsou podle vás důvody a důsledky dovolání?
Indráček: Když si přečtete zákon o hospodářské soutěži, tak je tam řečeno, že by úřad neměl povolit fúzi, pokud by po fúzi vznikl subjekt, který bude dominantní nebo který své dominantní postavení posílí. Není sporu o tom, že z českých rafinérií je český trh zásobován ze 70 %, tudíž už ze zákona by fúze neměla být povolena. Sporné tedy je, jak vymezíme relevantní trh a jestli se v případě této fúze bavíme skutečně pouze o trhu České republiky, nebo jestli se máme na ten trh dívat jako na středoevropský, od Hamburku po Pécs na jihu Maďarska, na kterém Unipetrol dosahuje podílu hluboce pod 20 %, a tudíž touto fúzí nevzniká žádný monopol. My si myslíme, že Česká republika je samostatný trh, z řady důvodů, které jsme v Rozkladu popsali, jej nelze vnímat jako plně integrální součást velkého středoevropského trhu. To je ta právní část argumentace. Ta věcná je, že by po převzetí mohlo dojít k růstu cen pro konečné spotřebitele. Protože jestli dojde k růstu cen na úrovni Unipetrol - distributor, logicky se to promítne na čerpací stanice.
Mikulec: Já bych jen doplnil, že antimonopolní úřad v Brně už v prvním stupni rozhodl, a podané podání je proti tomuto rozhodnutí. Klíčová je otázka vymezení relevantního trhu. V okolí České republiky je celá řada rafinérií a v okruhu 500 km je zásobování z rafinérie ekonomicky únosné. Pokud se navíc podíváme do statistik Českého statistického úřadu, tak je vidět, že přeshraniční tok hmoty je někdy při malém saldu poměrně výrazný oběma směry, takže geografická státní hranice nepředstavuje vůbec žádnou zábranu. Navíc české rafinérie jsou vystaveny konkurenčně vysokému tlaku, protože přece jen nejsou v takové kondici, v jaké by být mohly a v jaké je například rafinérie Slovnaftu v Bratislavě. Stačí se navíc podívat na tři okolní země, kde rafinérský trh ovládá jediná firma, ať je to Slovnaft v Bratislavě nebo v Maďarsku MOL či OMV v Rakousku a kde k žádným cenovým extrémům nedochází.
Indráček: Tohle je také argument, který používá Úřad pro hospodářskou soutěž. Na to je poměrně jednoduchá odpověď. Všechny ty tři trhy, které jste vyjmenoval, jsou trhy historické, tam nedocházelo k tomu, že by je rafinérie ovládla díky nějakým fúzím, ale prostě proto, že se zprivatizoval státní monopol. Když se podíváte do médií, zjistíte, že například Slovnaft byl pokutován za netržní chování. Ve chvíli, kdy máte tak silné postavení a můžete si nastavit cenovou politiku, budete si vybírat, s kým spolupracujete a s kým ne. Rozhodnutí českého úřadu není doprovázeno žádnými podmínkami. Na Slovensku i v Maďarsku musí firma mít jednoznačný ceník vázaný na splatnost či odebrané objemy a nedodržením podmínek se vystavuje velmi silné sankci. Takové podmínky nebyly v rozhodnutí Úřadu pro hospodářskou soutěž vůbec nastaveny. Obáváme se, že Unipetrol bude svého postavení zneužívat a vede nás k tomu zkušenost z jeho obchodního chování v uplynulých dvou, třech letech, stejně jako zprávy o jeho aktivitách likvidujících nezávislé petrolejáře v Polsku.
Mikulec: To je odlišný úhel pohledu, protože všichni si uvědomujeme, že historicky rafinérie v tehdejším Československu byly dobře propojené, a kdyby Unipetrol měl hypotetickou tendenci zvyšovat ceny, Slovnaft příslušné množství zboží na náš trh dostane velmi pohodlně díky přímému přístupu do produktovodu Čepra. Délka šetření je nepříjemná, protože se prodlužuje stav, kdy není jasné, co bude. Z ekonomického hlediska a hlediska řízení rafinérií to není zrovna příznivá situace a každý měsíc navíc této nejistoty je škodlivý.
Indráček: I já sdílím ten pocit, že to nepřispívá vlastníkům. Na druhou stranu mám za to, že Unipetrol nebyl nikým tlačen, aby předkupní právo uplatnil. Když do toho procesu šli, tak s tím, že případný spor může trvat dlouhou dobu a museli s tím tedy počítat. Úřad nemusí fúzi zcela zamítnout, ale může ji povolit s omezujícími podmínkami, jak je běžné kdekoli ve světě.

Kauce - stále živé téma

Podařilo se novou legislativou s 20milionovými kaucemi vymýtit 15 až 20 % vlivu podvodníků na českém trhu?
Mikulec: S panem Indráčkem jsme se několikrát potkali na pracovní skupině Ministerstva financí, která řešila situaci vzniklou nálezem Ústavního soudu. Všichni zúčastnění, kteří situaci v oblasti daňových podvodů a její vývoji dobře znají, tedy zástupci Generálního ředitelství cel a Generálního finančního ředitelství, tvrdí, že v pohonných hmotách podvody z řetězových obchodů prakticky ustaly. A navíc nejenom velké firmy, ale i ty menší, se kterými se občas potkáváme, říkají, že na trhu konečně zavládlo prostředí, ve kterém se dá normálně obchodovat.
Indráček: Nemyslím, že se podvody vyřešily. Prezentace Ministerstva financí ukazuje, že rizikové dovozy týkající se DPH klesly asi na třetinu. Jestliže jsme měli úniky 3,5 miliardy, tak jsme ušetřili možná 2 miliardy. Česká republika ročně přijde o 80 miliard korun na nezaplaceném DPH většinou z daňových podvodů, z toho pohonné hmoty podle dat Ministerstva financí dělaly kolem 4 miliard, tedy jednu dvacetinu problému. Podvody tedy zcela jistě existují, ale určitě jejich rozsah poklesl. Podstatnou otázkou není, jestli 20milionové kauce zabraly, ale jestli jsme mohli podvody řešit šetrnějšími způsoby nebo zvolit cílené řešení místo celoplošného. Právě v nasazení celoplošného a extrémně drsného řešení je Česká republika skutečným unikátem.

Zákon platí s výjimkou paušálně stanovené sazby za kauci 20 milionů, kterou na základě odvolání 16 senátorů ústavní soud nařídil stanovit jinak než paušálně.
Indráček: Tu akci jsme iniciovali my a byla směřována proti výši kauce, nikoli proto kauci samotné. Musím doplnit, že osobně jsem proti kaucím jako takovým, protože je považuji za extrémní zásah do liberálního prostředí volného trhu. Nicméně pravdou je, že na straně Ministerstva financí nebyla ochota řešit to standardními opatřeními a SČS tak princip kaucí akceptovalo jako jediné průchodné řešení. Je zvláštní, že v těch pár jiných zemích, kde kauce použili, dokázali odlišit rizikový subjekt - tedy "dovozce" - od zbytku světa, toho dovozce registrují a chtějí po něm kauci.
Mikulec: Stále si myslím, že kauce jsou potřebné. Obecně snad všichni uznávají, že pohonné hmoty nejsou komodita, se kterou by mohl obchodovat každý. Nejde jenom o daňové podvody, ale i další rizika, která s sebou obchodování a transport pohonných hmot nesou. Také nezapomínejme, že kontrolovat 160 subjektů je daleko snazší než 1800. Návrh, který je připraven jako novela Zákona o pohonných hmotách, předpokládá, že základní kauce zůstává na výši 20 milionů korun, ale je možné snížení kauce na 10 milionů korun poté, co subjekt, který žádá o kauci, prokáže, že se po dobu tří let choval mravně a tři roky zpátky obchodoval v minimální objemu 300 tisíc litrů kvartálně. 

Nestane se v případě, pokud se to podaří legalizovat klasickým legislativním procesem, že zase vstane v samém závěru 16 senátorů, kteří budou chtít něco úplně jiného?
Indráček: Já to neumím vyloučit. Mohu říci, že my s tím modelem souhlasíme. Podle nás je ale 300 tisíc zbytečně mnoho, protože objem byl stanoven v podstatě jen proto, aby ukázal, že firma je tři roky zpětně aktivní na trhu pohonných hmot. 300 tisíc znamená 100 tisíc litrů měsíčně. S ohledem na menší poctivé distributory jsme spíše byli pro hranici nižší, protože ve chvíli, kdy někdo tři roky (byť i málo) něco distribuuje, tak to zřejmě není bílý kůň. A pak je tady také druhý limit, se kterým přišlo Generální finanční ředitelství - na sníženou kauci dosáhne pouze distributor, který nebude prodávat více než 3 miliony litrů měsíčně. Je to směšné, před rokem ležel na stole argument, že kdo neprodá alespoň 1 milion litrů měsíčně, nemá na trhu co dělat, a dnes je tentýž subjekt označen jako nehodný snížené kauce. Budeme samozřejmě prosazovat úplné zrušení tohoto stropu. A i samo "snížení" kauce na 10 milionů je směšné.

Co dřív? Reverse charge nebo registr pohonných hmot?

Ministerstvo se snaží oživit projekt registru pohonných hmot. Představte si ho jako elektronický virtuální obraz obchodování na trhu. Paralelně s tím, co se děje s pohonnými hmotami v reálu, poběží úplně stejný virtuální obraz, který bude plně pod kontrolou celníků.
Indráček: Vítáme, že ministerstvo se projektemvelmi intenzivnězabývá. Celní správa navíc plánuje jeho navázání s EMCS. Neměl by být tedy problém kdykoli definovat plátce DPH. Pokud by se tento systém podařilo zavést, pak kauce nepotřebujeme vůbec a ze zákonů by mohla být vymazána spousta povinností a opatření proti podvodům, kterými byly v minulých letech zaneseny. Je to výměna něco za něco - připustíme existenci "velkého bratra", ale trh by zase mohl být o obchodování, a ne o přemýšlení, kvůli jakému dokladu nebo nepodanému hlášení přijdu o miliony korun.
Mikulec: Souhlasím s tím, že registr pohonných hmot je rozumná myšlenka. Je ale ve stádiu určité představy o architektuře, ale není to zatím o detailním řešení. Nedovedu si představit, že by registr vstoupil v platnost k 1. lednu 2016. Až budeme mít registr, pak souhlasím s úvahou, že bude stát za zvážení, která opatření a informační povinnosti ponechat a která ne.

Co říkáte aktivitě ministra Babiše prosadit v Bruselu výjimku pro Českou republiku zavést reverse charge na pohonné hmoty, která by jednou provždy vyřešila problém s podvody v oblasti DPH?
Indráček: My jsme velcí přátelé modelu reverse charge od samého počátku, kdy jsme se informaci, že takový systém výběru daně existuje (a to je už hezkých pár let zpátky), dozvěděli. Přivítal jsem, že pan ministr prohlásil, že je ochotný to znovu zkusit, poté co exministr Kalousek v roce 2010 neuspěl. Nemám ale bohužel žádnou informaci, v jakém je to dnes stavu. Na oficiální dotaz, který jsem vznášel začátkem prosince na Ministerstvo financí, nemám dodnes odpověď.

Myslíte si, že bude v Evropě ochota udělit České republice výjimku?
Mikulec: Rád tomu věřím, že bude větší ochota.
Indráček: Já tomu věřím například z toho důvodu, že dalším z žadatelů o výjimku nutnou pro zavedení reverse charge na pohonné hmoty je podle našich informací Polsko, které díky svému vstřícnějšímu postoji k Evropské unii má mnohem lepší pozici něčeho dosáhnout. Je nereálné, aby Brusel něco Polsku povolil, a nám totéž zakázal. Mimochodem existují úvahy o tom, že by se reverse charge stalo v budoucnu standardním modelem pro výběr DPH. Někdy v roce 2018 by měla být stávající direktiva o DPH zcela změněna, protože daňové úniky v rámci Evropy jsou v obrovských číslech.
Mikulec: Reverse charge je řešení, které dlouhodobě podporujeme, chtěli bychom ji co nejdříve. Nakonec jak Ministerstvu financí, tak finanční správě jsme několikrát nabízeli, že jsme připraveni v přípravě intenzivně pomáhat.

Přimíchávání biosložek

Další problémovou oblastí se zdá být i přimíchávání biosložek do paliv.
Indráček: Ano, a to nejen ve formě neplnění biopovinnosti, protože to není faktický daňový únik, to je jen využití nebo lépe řečeno zneužití stávajícího znění zákona k vylepšení pozice na trhu. Podvodem naopak je přimíchávání čistého FAME uvolněného na trh s nulovou spotřební daní do klasických paliv, ve kterých by mělo být FAME zdaněno standardní sazbou. Požadovali jsme změnu výkaznictví biopovinnosti a zavedení dalších ochranných opatření již v době diskusí o kaucích, tedy v roce 2012, ale tehdy nebyla státní správa ochotna se tím zabývat.
Mikulec: Roční bilancování není úplně dobře, už někdy od srpna loňského roku existuje návrh ČAPPO na kvartální vykazování biopovinnosti s tím, že v kvartálu musí být biopovinnost splněna minimálně ze 70 % a zpřesnění legislativy tak, aby se zabránilo "recyklaci" B100. I tento návrh je obsažen v novele, která by měla platit od 1. 7.

Ochrana trhu - účinná, přesto děravá

Jak si myslíte, že je účinná ochrana trhu ze strany ČOI při ročním odběru 2800 vzorků rozprostřených na více než šest tisícovek čerpacích stanic?
Mikulec: Bezesporu účinná je, vliv pravidelné kontroly pohonných hmot ČOI je na trhu patrný. Spíše si myslím, že by ČOI mohla svou pozornost soustředit i na divné a podezřelé čerpací stanice, kdy na stromu visí cedule s cenou za naftu, která je minimálně o 2 koruny níže, než je obvyklé. Tam si myslím, že je kanál pro prodej pohonných hmot pochybné kvality.
Indráček: Já s tím v principu souhlasím. Společně s ČAPPO vedeme už dlouhodobě diskusi o změně přístupu k monitoringu kvality. Asi před rokem a půl jsme tady, na půdě ČAPPO přednesli vizi, že by ČOI zcela náhodně vybírala a kontrolovala jen to, co jí nařizuje Brusel, což je 50 vzorků od produktu za rok a sezónu, takže celkem 200 vzorků. Všechny ostatní zdroje, které ročně má od ministerstva k dispozici, by použila na kontrolu míst, která vykazují vyšší riziko. Šli jsme ještě dále a chtěli jsme dát ze zákona ČOI zmocnění kontrolovat kvalitu pohonných hmot i na neveřejných výdejích. To jsou právě ta místa, kde zboží spojené s daňovými úniky může končit, protože dnes je dodávka "špinavého"zboží na taková místa v podstatě bez rizika.

SČS zveřejnila rozbor, který poukazuje na poměrně velké disproporce v udělování sankcí různým kontrolovaným osobám za srovnatelné pochybení.
Indráček: My si pravidelně od roku 2011 stahujeme všechna rozhodnutí a udělali jsme si přehled jedné konkrétní závady (bodu vzplanutí), která se vyskytuje poměrně často. Rád bych zdůraznil, že bod vzplanutí není součástí požadavků Evropské unie na kontrolu kvality, je to taková vlastní píle České republiky, zřejmě zdroj příjmů, protože bod vzplanutí u motorové nafty je nejpokutovanějším prohřeškem. Přišli jsme na to, že každý oblastní inspektorát se chová trochu jinak, některé jsou více a některé méně přísné. Zároveň se ukázalo, že například 80 tisíc korun pokuty, když se to vezme napříč republikou, dostaly firmy, které měly bod vzplanutí třeba 49 ^oC, ale i 23 ^oC, což je v jednom extrému zcela zanedbatelná vada, v druhém závažnější problém. A naopak, za zjištěné chyby v bodu vzplanutí oscilující mezi 49 až 51 ^oC byly uděleny pokuty v rozmezí 10 až 80 tisíc korun, za body vzplanutí 22 až 23 ^oC šlo o pokuty mezi 75 až 300 tisíci korunami. Pokud se na to dotážete, ČOI vám sdělí, že dle zákona má každý inspektorát právo rozhodnout na základě správního uvážení. Myslím si, že by nemělo být zase tak komplikované, aby ČOI vypracovala vnitřní předpis - sazebník. Aby příslušný kontrolovaný subjekt věděl, jak vysoká sankce mu hrozí, aby bylo zřejmé, že výše pokuty odpovídá závažnosti prohřešku, a aby se vyloučilo korupční jednání.
Mikulec: Jenom opakuji - myslím, že by ČOI měla chodit více někam, kde tušíme, že něco není v pořádku. Další podstatnou věcí je, že když už se zveřejňují výsledky kontrol, mělo by tam být jasně konstatováno, že se jedná o malé pochybení, které nepoškodí zákazníka ani životní prostředí, a nebo naopak že se jedná o dramatické porušení normy. Chybí určitá klasifikace odchylek. Na to ČOI opakovaně namítá, že pro to nemají legislativní základ.

Společnost SGS ČR na loňském PETROLsummitu prezentovala novou metodiku analýzy pohonných hmot s přesnou specifikací kontaminace a původu výroby. Metodika získala navíc prestižní ocenění PETROLawards. Zatímco celníci si hned objednali u SGS dvě mobilní laboratoře, ČOI zatím s využitím nové metodiky nepočítá.
Mikulec: Tato metodika je zcela nová, je naprosto špičková a má základní výhodu v tom, že je neobyčejně rychlá, celé spektrum se snímá asi 5 minut. Metodika ale není ještě akreditovaná. Podle mě je v tom budoucnost. Dalo by se tím velmi podstatně zvýšit množství kontrolovaných vzorků a s úplně jinými náklady.
Indráček: Pokud akceptujeme myšlenku, že téměř všechna závažná porušení kvality souvisejí s daňovými podvody, tak bych tento nástroj dal do ruky celníkům a řekl bych ČOI něco jako "…tady máte 4 x 50 vzorků celoplošného monitoringu a zbytek budou dělat celníci". Ti na rozdíl od ČOI totiž mají prakticky neomezený přístup k dokladům, a mohou zjištěné hodnoty porovnat s doklady. Pokud ČOI zjistí, že v naftě je 6 % biosložky, je vše v pořádku. Ale celník může také zjistit, že na pumpu byla papírově dodána čistá nafta a že jde o příměs nezdaněné biosložky, tedy podvod. Na druhou stranu se takové změny obávám. Zdá se mi, že celníci se v posledním roce "utrhli ze řetězu". Řada firem si stěžuje na jejich nepředvídatelné chování při silničních kontrolách, státu propadlo mnoho zboží ne proto, že by šlo o nezdaněné zásilky, ale proto, že v dokladech k tomuto zboží byla formální chyba.
Mikulec: To se nelíbí nikomu. Když v cisterně, která má zásobit dvě pumpy, po závozu neplánovaně zbývá např. 2 000 litrů, ke kterým řidič samozřejmě nemá příslušné doklady, pak je velké riziko, že při kontrole bude zboží včetně vozidla celníky zajištěno. Tady je těžký nesoulad mezi možným pochybením a sankcí, která následuje.
Indráček: Nedávno jsme se to snažili změnit - jak my, tak ČAPPO - v nyní projednávané novele zákona o spotřební dani. Vyhnali nás s argumentem, že tyto úpravy nejsou předmětem novely, že s tím máme přijít příště. Nejbližší "příště" je ale reálné nejdříve od 1. 1. 2017. Takže ještě minimálně dva roky bude platit stav, kdy vám celník jen proto, že řidič se při výpočtu aktuální výše spotřební daně na kalkulačce přeťukne, zabaví veškeré zboží, tedy hodnotu až 1 milion korun. Tak praví zákon.

Co přináší distributorům PH a provozovatelům čerpacích stanic členství v  profesní asociaci?

ČAPPO - Jan Mikulec: Členství v ČAPPO přináší možnost podílet se aktivně na formování budoucího prostředí pro obchodování v oblasti pohonných hmot, přístup k včasným informacím - co lze do budoucna legislativně i technicky očekávat i přístup k datům, jak se trh vyvíjí. ČAPPO je i přirozenou platformou k výměně aktuálních poznatků a zkušeností a jsou-li negativní, pak nabízí značný potenciál k hledání cest k jejich nápravě. Ačkoli je to někdy vnímáno jinak, úhlem pohledu ČAPPO není rozlišování trhu na velké a malé, ale na vnímání toho, co je dobré a co je špatné pro trh s pohonnými hmotami. Ostatně v posledních měsících ČAPPO rozšiřuje formy své působnosti zřízením čtyř odborných sekcí (vedle stávající sekce Maziva): pro provozování čerpacích stanic, pro přepravu pohonných hmot, sekce LPG a sekce alternativních paliv. Je vítán každý, kdo má zájem o poctivé podnikání na našem trhu a je připraven se aktivně podílet na jeho kultivaci.

SČS ČR - Ivan Indráček: Získávání důležitých a zajímavých informací, sdílení zkušeností a ovlivňování právního prostředí. Zejména poslední bod je klíčový, protože existence malých a středních podnikatelů je pro některé představitele státní správy, stejně jako pro některé z velkých společností, trnem v oku. Členové SČS mají navíc díky našemu členství v UPEI možnost vstupovat i do přípravy evropské legislativy a mohu ujistit, že to není možnost pouze teoretická a některými našimi členy je skutečně využívána.