Kde budou mít naše elektromobily výfuky?

V listopadu loňského roku schválila vláda Národní plán čisté mobility. Naplňují se tak příslušné směrnice EU. Ale v době, kdy až 50 procent produkce elektřiny států EU pochází z fosilních paliv a výroba elektřiny z atomu se utlumuje, se bohužel jeví vyzdvihování elektromobilů jako nonsens a pokrytectví. Zejména čeští příznivci elektromobility navíc mohou brzy přijít o iluze, které jim ovšem po dlouhou dobu nikdo nebude nahrazovat iluzemi jinými.

Elektromobil a nabíjecí stanice jsou zcela běžným obrazem dopravy v Norsku

Co je to čistá mobilita?

Citujme z tiskové zprávy MPO z listopadu loňského roku: "…V příštích letech by mělo po českých silnicích jezdit stále více elektromobilů a automobilů na alternativní paliva. K dosažení tohoto cíle, který bude mít pozitivní dopady na kvalitu života ve městech a též pomůže snížit závislost ČR na ropných produktech, pomůže Národní akční plán čisté mobility (NAP CM)…Podpora nízkoemisních vozidel přispěje především ke snížení produkce emisí ze sektoru silniční dopravy. Chceme proto také motivovat samotné občany a firmy, aby nákup elektromobilů a vozidel na alternativní paliva zvážily…". Potud tedy oficiální stanovisko.

Naplňujme směrnice EU!

Vládní návrh dokumentu NAP CM byl ještě před loňským schválením předložen k připomínkovému řízení (pozdě a pod časovým tlakem EU) i našim profesním sdružením petrolejářů - tedy odborníkům z ČAPPO a SČS. Interní debata se však poněkud míjela s koncepčním cílem a tendenčně se u některých odborníků omezila zejména na kritiku CNG. Zajímavé ale bylo, že silně problematické elektromobilitě nikdo - snad kromě úředníků z MPO - nepřikládal zvláštní důležitost. Považujme to prosím za velmi typický obraz české reality: elektromobilitu totiž nikdo z odborníků při největší snaze nemůže brát zcela vážně! A asi je důvod proč. Čeští příznivci elektromobility mohou totiž brzy přijít o iluze, které jim ovšem po dlouhou dobu nikdo nebude nahrazovat iluzemi jinými…
Na druhé straně jsou země jako kupříkladu Norsko, kde se elektromobilita velice dynamicky rozvíjí, ovšem na zcela jiných základech, ale zejména ve zcela jiné ekonomické a energetické realitě. A kupodivu bez regulativů Evropské Komise. Postavme tedy tu českou realitu do kontrastu s Norskem. 

Motivace českých občanů a firem

V Česku existují 4 typické skupiny podporovatelů elektromobilů. V té první jsou zejména různí aktivisté v pozici všeznalých  "elektro-insiderů" a dále bohatí fanoušci, kteří zaplatí vysokou částku za své BMW i3 nebo se již těší na ještě dražší nový model Tesla.  Druhou skupinu tvoří různí salonní analytici a geekové, kterým by elektromobil jistě slušel stejně jako nejnovější smartphone nebo růžové elektrokolo, opřené u vchodu cool kavárny v Karlíně. Třetí skupinou jsou energetické společnosti, které mají významnou lobbystickou pozici ve státních institucích. Čtvrtou kategorii jsou ony státní instituce. První skupina ráda obětuje čas a peníze, ta druhá většinou ani netuší, odkud že se v zásuvce nebo nabíjecí stanici bere elektřina, ta třetí si dělá nutné ekologické P.R. a čtvrtá kategorie jako obvykle tápe. Nikde ovšem ani stopa po běžném občanu-motoristovi, po malém podnikateli nebo fleet managerovi velké společnosti! Velmi typický je ovšem jeden údaj: na současných 1000 elektromobilů je u nás vybudováno 80 nabíjecích stanic. To je 12 elektromobilů na jednu. Zdá se tedy, že nejvíce motivované jsou energetické společnosti.

Kde vzít v Česku "čistou" elektřinu

Citujme hlavního ekonoma Deloitte Davida Marka: "…podpora elektromobility by měla být zvažována v širším kontextu ekologické politiky a energetické koncepce…" Zlatá slova! Kdyby při současné struktuře energetických zdrojů v ČR jezdilo např. 100 000 elektromobilů s průměrným denním nájezdem 150 km, kdy každý z nich průměrně spotřebuje 16 kWh energie, pak musíme mít denně v energetické soustavě k dispozici cca 1.6 GWh navíc. Počítáme-li se současnými 45% výroby elektřiny z uhlí, by byl tento příkon rovný každý den dvouhodinové produkci elektrárny Tušimice. Polovina elektromobilů by tedy jezdila na hnědé uhlí. Teprve až budeme mít alespoň 80% energie z jaderných zdrojů (nic lepšího totiž do 20 let stejně nevymyslíme), pak se dá v Česku hovořit o nějakém ekologickém efektu a "čisté mobilitě" elektromobilů.

Státní podpora?

Český stát ovšem přesto nezaváhal a začátkem března vyhlásil podporu nákupu elektromobilů v tuzemských firmách 80 miliony korun. Peníze poskytne z Operačního programu "Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost". Opět se potvrdilo, že chce-li něco tápající český úředník podpořit, vymyslí dotaci. Samozřejmě, že žadatel musí zpracovat příslušný projekt. Otázkou zůstává, co má drahý, byť dotovaný, elektromobil společného s konkurenceschopností. Ale asi bychom měli jásat - k současné tisícovce budeme mít brzy asi tak o 150 konkurenceschopných polouhelných elektromobilů více!

"Elektrické" Norsko

V této severské zemi je zcela jiná situace. Norský energetický mix totiž vypadá úplně jinak, než průměr EU: 95% elektřiny pochází z obnovitelných zdrojů (zejména vodních elektráren). Nikomu asi neunikne, že právě tato skutečnost je asi pro rozvoj elektromobility zcela zásadní. Norsko je navíc bohatý stát a proto si může dovolit myslet to s čistou mobilitou zcela vážně. Nikoli však formou regulativů nebo administrováním dotačních titulů, ale čistě ekonomickými nástroji (viz box Motivace norského občana).  Výsledkem je strmý nárůst počtu elektromobilů, které tvoří ročně až 23% nově registrovaných vozidel. Elektromobily a odpovídající sítě nabíjecích stanic pak v této zemi nejsou předmětem nijak zvláštních úvah a diskuzí - Norové jezdí elektromobily protože se jim to jednoduše vyplatí a nabíjecí stanice se staví, protože jsou potřebné. Přitom jistým ekologicko-ekonomickým paradoxem této země je, že její bohatství pochází z těžby fosilních paliv, která ovšem jdou převážně na export.
Toto jednoduché srovnání ukazuje, že skutečně čistý elektromobil může být jednoho dne běžnou součástí našeho života, ale pravděpodobně toho nelze dosáhnout pouhými státními regulativy o čisté mobilitě, ale daleko komplexnějším přístupem, počínajícím především jasnou a také "čistou" energetickou koncepcí nejen v Česku, ale v celé Evropské Unii.

ZDROJ: Energetický regulační úřad, Norwegian Electric Vehicle Association, ČEZ, Delloite, idnes.cz

Motivace norského občana:

• Odečtení DPH při nákupu vozu
• Nulové mýtné na dálnicích a v tunelech
• Ve městě parkování zdarma
• Trajekty zdarma
• Přístup do pruhů pro veřejnou dopravu
• Snížená silniční daň
• Nízká cena el. energie pro nabíjení

Výsledek:

• Téměř 50 000 elektromobilů v provozu
• 23% nově registrovaných vozů jsou elektromobily

Počet registrovaných elektromobilů v Norsku do loňského roku (NEVA Norway)