Stát hledá chyby ve smlouvě s Viktoriagruppe

Audit odhalil nesrovnalosti při přípravě dodatku o skladování krizových zásob nafty v Německu.

Na skladování české nafty v Německu se se společností Viktoriagruppe dohodl někdejší šéf Státní správy hmotných rezerv Ladislav Zabo a Česká republika měla díky tomu ušetřit 38 milionů korun

Šance, že Česko získá zpět naftu z krizových zásob, která uvázla ve skladě nesolventní firmy Viktoriagruppe v bavorském Kraillingu, se opět snížila. V pondělí 16. března totiž vypršela lhůta, v níž měli věřitelé přihlásit své pohledávky, a Státní správě hmotných rezerv se do té doby nepodařilo přesvědčit německého insolvenčního správce, že nafta v zásobnících firmy je majetkem České republiky.
Správa tak své nároky na zásoby paliva uplatnila alespoň v rámci insolvenčního řízení. "Celkem jsme přihlásili pohledávky za 1,5 miliardy korun," říká její šéf Pavel Švagr. Z toho zhruba 300 milionů připadá na nezaplacené faktury, penále nebo pokuty. Zbytek tvoří nafta uskladněná v Německu. Pohledávku týkající se skladované nafty však správa rezerv přihlásila podmínečně, pro případ, že by insolvenční správce přece jen změnil názor. Teoreticky se tak může stát do úterý 24. března.

Ropa přeměněná na naftu

Společnost Viktoriagruppe skladovala v tuzemsku naftu pro český stát od roku 2004. V roce 2010 se s ní správa hmotných rezerv, kterou tehdy řídil Ladislav Zabo, dohodla na rozšíření skladovacích kapacit i o bavorský Krailling. Spolupráce alespoň navenek bezproblémově fungovala až do loňského roku, kdy kontroly zjistily nesrovnalosti v objemu skladované nafty. Na podzim také vyšlo najevo, že Viktoriagruppe českým finančním úřadům dluží stovky milionů (více viz Ekonom č. 8/2015).
Přesunutí části zásob do Německa tehdejší vedení správy obhajovalo ročními úsporami ve výši až 38 milionů korun. Současný předseda hmotných rezerv Pavel Švagr ovšem celkovou ekonomickou výhodnost tohoto kroku zpochybňuje. "Skladování v Německu sice vyjde cenově levněji, ale jako celek smlouva neřeší všechny možné náklady," upozorňuje Švagr. Smlouva je tak podle jeho slov v určitých částech pro Českou republiku nevýhodná, a proto si Švagr nechal vypracovat interní audit, který mapuje okolnosti uzavření dodatku o skladování paliv v Německu.
"Chtěl jsem mít časovou osu, jak se jednání o smlouvě a dodatku mezi námi a Viktoriagruppe vyvíjelo. Včetně toho, kdo, co a kdy podepsal," vysvětluje. Některá zjištění auditu, jehož části má týdeník Ekonom k dispozici, jsou podle Švagra "velmi zajímavá".
Skladování nafty v Kraillingu tehdejší vedení úřadu vysvětlovalo mimo jiné tím, že správa musela seškrtat svůj rozpočet, neboť jí vláda snížila státní příspěvek. Úspory chtěla správa dosáhnout také tím, že zhruba sto tisíc litrů ropy, jež skladovala u firmy Mero, vymění za naftu, kterou by ale přechovávala jiná privátní společnost ve vlastním skladu. Proto už v srpnu 2009 oslovila dopisem firmy Čepro, Unipetrol a také Viktoriagruppe se žádostí o nabídky.
Na tom by ještě nebylo nic podivného. Jenomže podle zjištění interního auditu kontaktovala Viktoriagruppe s nabídkou na přechovávání nafty mimo Česko ještě předtím, než správa oficiálně skrze zmíněný dopis firmy oslovila. Poprvé totiž Viktoriagruppe správu hmotných rezerv kontaktovala už na podzim v roce 2008, když jí nabízela ochraňování pohonných hmot poblíž Mnichova. A v dubnu následujícího roku zaslala další nabídku, v níž už konkretizovala i skladovací kapacity. Rozhodující komunikace mezi správou a Viktoriagruppe proběhla v srpnu 2009, kdy firma hmotným rezervám doručila dopis, ve kterém doplňuje předchozí nabídky.
Podle Švagra je na celém průběhu zarážející fakt, že tato poslední upřesňující nabídka přistála v poštovní schránce správy šest dní předtím, než ze správy odešla zmíněná poptávka po obměně ropy za naftu. Mezi těmito dny navíc německý list Süddeutsche Zeitung uveřejnil článek, který připouštěl, že Viktoriagruppe bude v Bavorsku skladovat českou naftu.
"Je zcela evidentní, že celé záležitosti předcházela snaha Viktoriagruppe projednat skladování v Německu," konstatuje Pavel Švagr. Jinými slovy stát měl na stole nabídku dřív, než si o ni požádal. V závěru auditu se uvádí, že rozeslané poptávky měly jenom "zakrýt potenciální podezření z toho, že správa nabídla spolupráci při obměně ropy jenom Viktoriagruppe".
Ostatní firmy, které správa oslovila, tedy Unipetrol a Čepro, své nabídky nezaslaly. Unipetrol na poptávku vůbec nereagoval, což tehdejší člen jeho vedení Stanislav Bruna, jemuž dopis správa adresovala, vysvětluje "rizikem spojeným s neurčitostí cenového vývoje dotčených komodit". Státní Čepro se se správou alespoň pokusilo jednat. "Reakce obsahovala náš zájem, ale s výhradou, že neobchodujeme s ropou. Navrhovali jsme rozdělit obchod na část s ropou a na část s naftou," potvrzuje předseda představenstva Čepra Jan Duspěva. Správa hmotných rezerv podle něj na jejich návrh nepřistoupila.

Účelově navýšené ceny?

Za povšimnutí ve vývoji kauzy stojí i fakt, že Viktoriagruppe v roce 2008, tedy v době, kdy poprvé nabídla své skladovací kapacity v Německu, zvýšila ceny za uchovávání ropy v České republice o 22 procent. Přitom podle smlouvy se taxy měly zvyšovat jen o inflaci, která v té době činila šest procent. Audit nevylučuje, že zvýšení ceny mohlo být účelové, aby zdůvodnilo, že skladování nafty v Německu může být levnější. "Z jakých důvodů se cena zvýšila, nevím, ve smlouvě to chybí," přiznává Švagr. Podotýká však, že v letech 2010 a 2011 se suma, kterou správa platila, nezvýšila.
Tehdejší šéf hmotných rezerv Ladislav Zabo jakákoli pochybení odmítá. "Nejsem si vědom toho, že by bylo něco v nepořádku." Podle svých slov na úřad nastoupil v době, kdy už správa s Viktoriagruppe spolupracovala, a společnost považoval za seriózní. Upozorňuje také na to, že se musel potýkat s nedostačujícím rozpočtem, a tak hledal úspory. "Státnímu rozpočtu jsem zachránil zhruba 10 miliard," tvrdí po letech. "Ani jsem nečekal, že mi za to někdo poděkuje," dodává. Člen představenstva společnosti Viktoriagruppe Petr Malý se k celé záležitosti odmítl vyjádřit, neboť firma má údajně od insolvenčního správce stanovený zákaz komunikace s médii.