Strach z válek jako přirážka k ceně ropy

Dnešní křehká globální ekonomika čelí mnoha rizikům: riziku dalšího vzplanutí krize v eurozóně, riziku horšího než očekávaného zpomalení v Číně i riziku, že hospodářské zotavení ve Spojených státech (už opět) vyšumí. Žádné riziko však není závažnější než riziko spojené s dalším prudkým vzestupem cen ropy.

Cena za barel surové ropy Brent, která byla v roce 2011 hluboko pod 100 dolary, dosáhla nedávno vrcholu 125 dolarů. Ceny benzinu v USA se blíží dolaru za litr, což poškozuje práh spotřebitelské důvěry, přičemž během letní sezony charakterizované vysokou poptávkou se ceny ještě zvýší.

Nízký růst, velké obavy

Nejenže je zásob ropy dostatek, ale poptávka ve Spojených státech i v Evropě se v důsledku omezenějšího využívání automobilů v posledních několika letech a slabému či zápornému růstu HDP v USA a eurozóně snížila. Jednoduše řečeno cenu ropy ženou nahoru sílící obavy z vojenského konfliktu mezi Izraelem a Íránem, což vedlo k vytvoření "přirážky za strach".

Poslední tři globální recese (před rokem 2008) způsobil geopolitický šok na Blízkém východě, který způsobil prudký vzestup cen ropy. Jomkipurská válka, kterou v roce 1973 vedl Izrael proti arabským státům, vyvolala v letech 1974-1975 globální stagflaci (recesi kombinovanou s inflací). Také íránská revoluce v roce 1979 vedla v letech 1980-1982 ke globální stagflaci. A irácká invaze do Kuvajtu v létě roku 1990 vyvolala v letech 1990-1991 globální recesi.

Spouštěcím mechanismem nedávné globální recese byla sice finanční krize, ale prudce rostoucí ceny ropy v roce 2008 zhoršily i tuto recesi. Cena za barel dosáhla v červenci toho roku 145 dolarů, takže rozvinuté i rozvíjející se ekonomiky dovážející ropu společně čelily recesivnímu bodu zlomu.

Íránská odplata

Riziko, že izraelská hrozba útoku na jaderná zařízení v Íránu skutečně povede k otevřenému vojenskému konfliktu, je možná stále nízké, ale roste. Nedávná návštěva izraelského premiéra Benjamina Netanjahua ve Spojených státech jasně ukázala, že trpělivost Izraele je mnohem menší než trpělivost Američanů. Současná válka slov se vyhrocuje, stejně jako tajná válka, kterou Izrael a USA údajně s Íránem vedou (včetně zabíjení jaderných vědců a využívání kybernetického boje k ničení jaderných objektů).

Írán, který je zatlačený do kouta, neboť sankce ho zasahují stále tvrději (zejména nedávné restrikce SWIFT a centrální banky a evropské rozhodnutí přestat dovážet íránskou ropu), by mohl reagovat tím, že zvýší napětí v oblasti Perského zálivu. Nakonec by mohl snadno potopit několik lodí, a zablokovat tak Hormuzský průliv, případně aktivizovat své stoupence v regionu, mezi něž patří proíránské šíitské síly v Iráku, Bahrajnu, Kuvajtu a Saúdské Arábii, Hizballáh v Libanonu a Hamás a Islámský džihád v Gaze. Nedávné útoky na izraelská velvyslanectví po celém světě jsou zřejmě reakcí Íránu na tajnou válku, která se proti němu vede, a na zpřísněné sankce, jež zhoršují důsledky špatného ekonomického řízení ze strany íránského režimu.

Také nedávná eskalace přeshraničních bojů mezi Izraelem a palestinskými radikály z Gazy by mohla být předzvěstí budoucích konfliktů.

Následujících několik týdnů by mohlo přinést uvolnění napětí, neboť USA, Francie, Německo, Velká Británie, Čína a Rusko absolvují další kolo snah zabránit Íránu ve vývoji jaderných zbraní nebo kapacit potřebných pro jejich výrobu. Pokud však toto úsilí ztroskotá, což je pravděpodobné, nelze vyloučit, že se Izrael a USA do letošního léta shodnou, že k zastavení Íránu bude nutné použít sílu, a to spíš dříve než později.

Válečné bubny

Izrael a Spojené státy se sice stále v některých otázkách neshodují - Izrael chce udeřit už letos, zatímco Obamova administrativa se staví proti vojenské akci do listopadu, kdy bude skládat účty voličům -, avšak v otázce cílů a plánů se názory obou stran sbližují. Ze všeho nejdůležitější je, že USA dnes jasně odmítají politiku omezování vlivu (smířit se s jaderným Íránem a používat strategii odstrašení).

Nebudou-li tedy sankce a vyjednávání věrohodně fungovat, pak Spojené státy (jako země, která podle Obamy "neblafuje") budou muset proti Íránu vojensky zasáhnout. V současné době poskytují USA Izraeli čerpací letadla a bomby schopné prorážet bunkry, přičemž obě armády zintenzivňují společná vojenská cvičení pro případ, že se útok stane nutným a nevyhnutelným.

Pokud se válečné bubny rozeznějí letos v létě hlasitěji, mohly by se ceny ropy zvýšit natolik, že by to s největší pravděpodobností způsobilo zpomalení růstu ve Spojených státech i na celém světě; a pokud vojenský konflikt vypukne naplno a vyšle ceny ropy do raketových výšin, mohla by přijít recese se vším všudy.

Napětí, napětí, napětí...

Širší politická napětí na Blízkém východě navíc neoslabují a mohla by ještě zesílit. Kromě hluboké nejistoty v otázce dalšího vývoje v Egyptě a v Libyi stojí dnes také Sýrie na pokraji občanské války (nebo už v ní je) a v Jemenu by mohly získat hlavní slovo radikální síly, což by podkopalo bezpečnost Saúdské Arábie. Stále přitom panují obavy z rostoucího politického napětí v Bahrajnu, v saúdskoarabské Východní provincii, která je bohatá na ropu, a potenciálně i v Kuvajtu a v Jordánsku, což jsou všechno oblasti se značným podílem šíitského obyvatelstva nebo jiných nepokojných skupin.

Sílící napětí mezi šíitskými, sunnitskými a kurdskými frakcemi po odchodu Spojených států z Iráku zase nevěstí nic dobrého pro schopnost této země zvýšit v brzké době produkci ropy. Pokračuje rovněž izraelsko-palestinský konflikt, přetrvává napětí mezi Izraelem a Tureckem a v širším sousedství nadále existují místa neklidu - zejména Afghánistán a Pákistán.

Cena ropy navzdory slabému hospodářskému růstu v rozvinutých zemích a na mnoha rozvíjejících se trzích už dnes výrazně přesahuje 100 dolarů za barel. Přirážka za strach by mohla ceny vyšroubovat ještě podstatně výš i v případě, že k žádnému vojenskému konfliktu nakonec nedojde - a pokud k němu dojde, mohla by vyvolat globální recesi.

Nouriel Roubini
Autor je předsedou představenstva společnosti Roubini Global Economics, profesorem ekonomie na Sternově obchodní fakultě Newyorské univerzity a spoluautorem knihy Crisis Economics.